Svěřenské fondy z pohledu současného práva

Aleš Zpěvák rozebral právní situaci kolem svěřenských fondů (trustů), právní instituce, která anonymizuje vlastnictví či majetek a využívá se především v případě rodinného majetku a také vlastnictví firem.

Od 1. ledna 2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nahradil předchozí občanský zákoník z roku 1964, který byl platný od 5. března 1964 a účinný od 1. dubna 1964. Pouze na okraj je třeba upozornit na velmi rozdílnou délku legisvakanční doby, která u občanského zákoníku z roku 1964 netrvala ani jeden měsíc, kdežto u občanského zákoníku z roku 2012 trvala ode dne vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. od 22. března 2012, do dne účinnosti 1. ledna 2014 plných jedenadvacet měsíců.

Již od devadesátých let působila na Ministerstvu spravedlnosti komise pro rekodifikaci občanského práva, jejíž dva členové – profesor Karel Eliáš a docentka Michaela Zuklínová – byli v roce 2000 pověřeni tehdejším ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem přípravou věcného záměru nového občanského zákoníku, který byl schválen Vládou ČR dne 18. dubna 2001.[i] Již tento Věcný záměr občanského zákoníku z roku 2000[ii]považuje za vhodný ke zvážení vznik svěřenství. V témže dokumentu bylo zamítnuto doplnění právní úpravy týkající se dědění o institut svěřenského nástupnictví, které dle autorů omezuje vlastníka, komplikuje vlastnické vztahy a přineslo by další komplikace.

Dne 17. května 2005 byla Ministerstvem spravedlnosti představena první verze návrhu nového občanského zákoníku, k témuž datu byla zahájena veřejná diskuse nad jednotlivými ustanoveními. Po dvou letech byla dne 19. května 2007 představena druhá verze návrhu nového občanského zákoníku, která byla následně upravována prostřednictvím tzv. minitýmů, nad kterými dlel řídící výbor společně s rekodifikační komisí. Počátkem června 2008 byl návrh nového občanského zákoníku dopracován a rozeslán do připomínkového řízení. V lednu 2009 byl návrh občanského zákoníku předložen vládě k dalšímu projednání. 2. připomínkové řízení probíhalo od prosince 2010 a připomínky z tohoto řízení vzešlé byly vypořádávány na jaře 2011. V dubnu téhož roku byl návrh nového občanského zákoníku předložen Legislativní radě vlády. 18. května 2011 byl návrh nového občanského zákoníku schválen Vládou ČR. Poslanecká sněmovna návrh přijala ve 3. čtení dne 9. listopadu 2011,dne 20. února 2012 byl zákon ratifikován prezidentem republiky Václavem Klausem a dne 22. března 2012 byl nový občanský zákoník vyhlášen v částce 33 Sbírky zákonů pod číslem 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“).[iii]

Jak bylo shora uvedeno, již první oficiální dokument vzniknuvší v kontextu s přípravou nového občanského zákoníku, tj. Věcný záměr z roku 2000[iv] uváděl: „V návaznosti na obecnou úpravu spoluvlastnictví bude uvážena vhodnost zvláštní a autonomní úpravy typu tak řečeného trustu (svěřenské správy, svěřenství), vybudovaného na zásadě, že svěřenský správce pečuje se zvláštní odpovědností o společný majetek osob oprávněných z trustu (spoluvlastníků, beneficiářů) k jejich ekonomickému prospěchu.“ Z citovaného textu i systémového zařazení ve Věcném záměru lze dovodit, že ministerská komise o svěřenství uvažovala v souvislosti se spoluvlastnictvím, které je nyní upraveno v Dílu 4, ČÁSTI TŘETÍ OZ, a ne v souvislosti se správou cizího majetku nyní upravenou v Dílu 6, téže ČÁSTI TŘETÍ OZ.

Již první znění návrhu zákona z ledna 2005 však zařazuje svěřenské fondy do části věnované správě cizího majetku, což se s odstupem času jeví jako správné. V důvodové zprávě k návrhu zákona z roku 2005[v] a stejně tak ve všech následujících důvodových zprávách je uvedeno: „Na doporučení z Legislativní rady vlády byl do osnovy zařazen návrh ustanovení o správě cizího majetku a svěřenských fondech (fiducie, trust) cestou zásadního obsahového převzetí analogických pasáží z CCQ [vi] čl. 1260 až 1370. Této úpravě se věnuje pátý díl osnovy (§ 1166 až 1239).“ Díl 5 se věnuje správě cizího majetku jako takové, což napovídá, že zákonodárce se v kanadské právní úpravě neinspiroval pouze ve vztahu ke svěřenským fondům, ale k celé úpravě správy cizího majetku. Havel[vii] k problematice uvádí: „Životaschopnost této transplantace ukáže až život, jisté však je, že se jedná o odvážný transplantát, jehož odůvodnění v důvodové zprávě nenajdeme.

Změny a quebecká předloha

V průběhu legislativních prací došlo k řadě změn v původním textu navrhované právní úpravy. Počínaje vyššími čísly jednotlivých paragrafů, zřejmě návrh občanského zákoníku během přípravných prací průběžně mohutněl, dále pak samotným pojmem „svěřenský“, který nahradil původně používaný termín „svěřenecký“, další změny vyplývají z vývoje jiných částí návrhu občanského zákoníku, např. nahrazení pojmu podnik pojmem závod nebo pořízení pro případ smrti je užíváno na místo závěti, ale v zásadě nedošlo na rozdíl od jiných částí návrhu občanského zákoníku k žádným výrazným změnám v základní myšlence právní úpravy, což je zřejmě způsobeno již výše zmiňovanou inspirací Civil Code of Quebec (dále jen „CCQ“).

Není náhodou, že při vzniku úpravy svěřenských fondů v návrhu občanského zákoníku byla za předlohu zvolena úprava trustu v CCQ. Pro lepší pochopení volby právní úpravy obsažené v občanském zákoníku kanadské provincie Quebec, je třeba učinit drobnou historickou odbočku. Provincie Québec byla založena francouzskými kolonisty v roce 1608, následně zde byl zaveden kontinentální právní systém vycházející z práva Custom of Paris. Následně v období mezi lety 1754 a 1763 došlo k řadě bristko-francouzských a indiánských válek, po kterých Québec získala Velká Británie, která zde již v roce 1763 zavedla anglosaské právo. Pod tlakem Francouzského obyvatelstva britská koloniální vláda přijala tzv. Quebec Act, kterým akceptovala katolické náboženství, francouzské soukromé právo a francouzštinu jakožto úřední jazyk na tomto území. Anglosaské právo se vztahovalo na oblasti práva veřejného a trestního. Takovéto pojetí kombinace anglosaského a francouzského práva v této provincii, která si v rámci federální Kanady zachovala značnou autonomii, přetrvává do dnešních dní.[viii]

Proč je zásadní, zda v Quebecu používají anglosaské právo, francouzské právo nebo kombinace obou? Mezi francouzským a anglosaským právem je zásadní rozdíl spočívající v tom, že každá z těchto národních úprav se řadí do jiného právního systému. V současné době existují ve světě dva hlavní systémy práva, tj. systém kontinentální a systém angloamerický (islámský systém v tomto kontextu vynecháme).[ix] Kontinentální systém je systém práva psaného a jiné prameny práva jsou pouze prameny subsidiárními. Soudce v ryzí podobě tohoto právního systému právo nalézá, ale nevytváří.[x] Naproti tomu angloamerický právní systém (často dle Knappa nepřesně nazývaný common law) je systémem práva soudcovského, to znamená, že soudce právo nejen nalézá, ale i vytváří. Vedle soudcovského práva však v tomto systému existují i další prameny práva, zejména právo zákonné.[xi] V Quebecu tedy po staletí současně využívají instituty angloamerického právního systému společně s instituty kontinentálního práva. Lze dovozovat, že i to mohlo být jedním z důvodů, proč právě v Quebecu vznikla právní úprava trustu, který je typický pro angloamerický právní systém, začleněná do úpravy soukromoprávních vztahů v kontinentálním duchu.

Jak již bylo zmíněno, je trust nástrojem pro správu majetku typickým pro angloamerický systém. Definici trustu v jeho originální podobě nabízí například Gardner ve své publikaci An introduction to the law of trusts, když trust popisuje jako situaci, ve které je majetek svěřen někomu (tato osoba je označována jako trustee), kdo je právně zavázán s tímto majetkem nakládat konkrétním způsobem a bez jakéhokoliv osobního zájmu. Trust může vzniknout rozhodnutím původního vlastníka (ten bývá označován jako settlor) majetku vkládaného do trustu, nebo na základě jiných právně významných skutečností.[xii] Jak bude uvedeno níže, české svěřenské fondy nevycházejí přesně výše parafrázované definice trustu.

Povedenou definici angloamerického trustu nabídla Barbora Bednaříková v článku nazvaném: Co je anglo-americký trust, kterým se inspiruje naše právní úprava svěřenského fondu v § 1448 – § 1474 NOZ?[xiii] Definice zní: „Trust je v jurisdikcích používajících common law instrumentem, jímž je majetek původního vlastníka spravován druhou osobou, osobami nebo společností, a to ve prospěch třetí osoby nebo osob. Trust je zde v praktickém životě používán jako mechanismus pro zvýšení efektivnosti správy majetku a k minimalizování nákladů pro zakladatele nebo pro posmrtnou úpravu majetkových záležitostí.

Code civil du Québec nalezl řešení relativně radikálním krokem, který vytváří soubor majetku a dluhů, k nimž nikdo nemá vlastnické právo. Fakticky se jedná o vlastnictví bez vlastníka. [xiv] Tento přístup byl téměř doslovně převzat do právní úpravy obsažené v OZ.

Česká verze v Občanském zákoníku

Svěřenský fond upravuje v OZ 26 paragrafů třetí části zákona věnované absolutním majetkovým právům, hlavy II upravující věcná práva, dílu 6 zaměřeného na správu cizího majetku, oddílu 4, který se celý věnuje problematice svěřenských fondů. Tento oddíl je dále přehledně členěn na šest pododdílů. S ohledem na přehlednost tohoto členění, bude zachováno i v tomto článku.

Pro správné zařazení problematiky svěřenských fondů v systému práva, je vhodné objasnit výše uvedené pojmy. Absolutní právní vztah Právnický slovník [xv] definuje jako: „právní vztah, z něhož vzniká ostatním konkrétně neurčeným subjektům obecně formulovaná povinnost zdržet se všech neoprávněných zásahů do tohoto subjektivního práva, jehož veškerý výkon náleží pouze jeho nositeli (typicky – vlastnické právo).“ Věcná práva jsou Právnickým slovníkem vymezena: „Věcná práva představují skupinu majetkových práv, jejichž obsahem je úplné nebo částečné panství nad konkrétní věcí.“ Dle komentáře k občanskému zákoníku [xvi]: „Správou cizího majetku chápe zákonodárce v zásadě trojstranný právní vztah převážně obligačněprávní povahy. Jeho obsahem jsou práva a povinnosti tří druhů subjektů, a to vlastníka spravovaného majetku, oprávněného z tohoto majetku (beneficienta) a správce tohoto majetku. Ze samotného pojmu „cizí majetek“ plyne, že majetek nepatří správci.

Z citovaných definic vyplývá, že majetek ve svěřenském fondu je spravován osobou odlišnou od vlastníka a tato osoba je nositelem oprávnění disponovat s tímto konkrétně vymezeným majetkem, avšak pouze v omezeném rozsahu, jak bude popsáno dále.

Při studiu právní úpravy svěřenských fondů je třeba zohlednit, že tato ustanovení jsou lex specialis [xvii] k ustanovením věnovaným správě cizího majetku. Z tohoto důvodu se jeví systematika OZ vhodnější oproti systematice CCQ, která řadí svěřenské fondy před úpravu správy cizího majetku.

Úvodní pododdíl v §§ 1448 – 1452 upravuje způsob vzniku, účel, označení a statut svěřenského fondu. Podstatou svěřenského fondu je vyčlenění části majetku z vlastnictví zakladatele, a to smlouvou nebo pořízením pro případ smrti, vznikne tak oddělené nezávislé vlastnictví, u něhož vlastnická práva vykonává svěřenský správce.

Oddělené a nezávislé vlastnictví majetku fondu je základním rysem svěřenského fondu. S ohledem na to, že svěřenský fond není právnická osoba a tento majetek již není ve vlastnictví zakladatele, jedná se o majetek bez majitele, OZ výslovně stanoví: „… majetek není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.“ Pokud je tento majetek zapisován do veřejného seznamu – nejčastěji se zřejmě bude jednat o katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, registr vozidel nebo některý z rejstříků průmyslových práv – uvádí se jako vlastník osoba správce s dovětkem, že se jedná o svěřenského správce.

Vyčlenit majetek je oprávněn pouze zakladatel nebo zástupce, který má výslovné zmocnění k takovému jednání. Vytvořit svěřenský fond tak není oprávněna osoba spravující majetek zakladatele, byť by se jednalo o plnou správu. [xviii]

K přijetí pověření správcem, jak již bylo uvedeno na obrázku, může dojít řadou způsobů, je-li svěřenských správců více, je třeba, aby pověření přijal alespoň jeden z nich.

Další podmínkou pro vznik svěřenského fondu je vymezení účelu, který může být veřejně prospěšný nebo soukromý, na rozdíl o CCQ, který předpokládá tripartici fondů a nad rámec OZ upravuje ještě fondy osobní. S ohledem na jednotné číslo pojmu účel v ustanovení § 1448 OZ není možné formulovat více účelů, případně účel alternativní nebo smíšený (účel veřejný nebo soukromý, resp. zčásti veřejný a zčásti soukromý). [xix] Zda se jedná o svěřenský fond založený za veřejně prospěšným, nebo soukromým účelem je velmi významné s ohledem na dobu trvání fondu a na daňové povinnosti .[xx]

Soukromý účel může sloužit k prospěchu určité či alespoň určitelné osoby, což může být i osoba, která se ještě nenarodila. Na památku osoby po její smrti. Investování za účelem dosažení zisku, který bude následně rozdělen mezi osoby určené. Z definice veřejně prospěšného svěřenského fondu vyplývá, že soukromým účelem může být i dosahování zisku nebo provozování závodu.

Oproti tomu veřejně prospěšný účel svěřenského fondu nemůže mít za cíl výše zmíněné dosahování zisku nebo provozování závodu. Veřejnou prospěšnost upravuje OZ v §§ 146 a násl., kdy jejími hlavním znakem je přispívání k dosahování obecného blaha. U veřejně prospěšné právnické osoby pak citované ustanovení vyžaduje, aby na její rozhodování měli podstatný vliv jen bezúhonné osoby, aby její majetek pocházel pouze z poctivých zdrojů a své jmění má hospodárně využívat k veřejně prospěšnému účelu. Ačkoli svěřenský fond není právnická osoba, lze tyto požadavky analogicky převést na svěřenského správce, majetek i hospodaření fondu.

Označení svěřenského fondu je další z podmínek, které zákon klade, s ohledem na absenci označení svěřenského fondu mezi konstitutivními podmínkami uvedenými v § 1448 odst. 1 OZ, nemá neuvedení označení nebo chybné označení vliv na trvání svěřenského fondu a nemohou být příčinou neplatnosti jeho vzniku. [xxi] Z označení musí být patrný účel fondu a obsahovat slova „svěřenský fond“. Pojem označení nahrazuje jméno u lidí a název u právnických osob, z tohoto důvodu lze subsidiárně použít §§ 132 až 135 OZ upravující název.[xxii]

Stejně jako označení není ani statut uveden v ustanovení § 1448 odst. 1 OZ a tudíž lze dovodit, že absence tohoto dokumentu nebude mít za následek neexistenci svěřenského fondu. Ustanovení § 978 OZ však uvádí, že není možné se odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, od ustanovení části třetí OZ upravující absolutní majetková práva. Z tohoto důvodu je povinností každého svěřenského fondu mít statut a od této povinnosti se není možné odchýlit. OZ však nestanovil žádné sankce pro případ porušení této povinnosti.[xxiii] V ideálním případě bude smlouva nebo pořízení pro případ smrti, jímž je svěřenský fond vytvořen, statut přímo obsahovat, nebo na něj alespoň odkazovat.

Obsah statutu:

  • označení svěřenského fondu;
  • označení majetku – musí být natolik určité, aby nemohlo dojít k omylu, zda je některá věc zahrnuta do majetku fondu či nikoli. Pokud bude statut podkladem pro zápis do veřejných seznamů, musí obsahovat náležitosti vyžadované pro zápis změny vlastnického práva do takového seznamu, nejčastěji do katastru nemovitostí;
  • vymezení účelu;
  • podmínky pro plnění – lze jen doporučit, aby byla precizně nastavena pravidla, dle kterých se bude správce řídit, ze kterých mu budou vyplývat povinnosti a na základě kterých bude možné stanovit nároky oprávněných osob;
  • doba trvání – zákon presumuje, že pokud není doba trvání určena, jedná se o fond zřízený na dobu neurčitou. Statut však může určit konkrétní datum, případně nějakou událost (např. úspěšné absolvování vysoké školy, sňatek nebo narození potomka);
  • obmyšlená osoba – má-li být plněno obmyšlené osobě, pak musí být uvedena konkrétně, nebo musí být uveden způsob, jak tuto osobu určit.

Zákon dále klade na statut požadavek formy veřejné listiny, tzn. dle § 3026 odst. 1 OZ formu notářského zápisu.

Důležitým institutem je též správa svěřenského fondu. Ke správě svěřenského fondu uvádí důvodová zpráva k OZ [xxiv], že úkolem správce je vykonávat plnou správu fondu, tedy měnit jeho podstatu, rozmnožovat ji a investovat. Rozdíl mezi plnou a prostou správou cizího majetku vyplývá z ustanovení §§ 1405 až 1410 OZ, kde je prostá správa definována jako činnost, v rámci které, je konáno vše pro zachování spravovaného majetku, kdežto při plné správě osoba, jíž je taková správa svěřena, dbá o rozmnožení majetku, se kterým může činit cokoli, co je nutné a užitečné.

Svěřenským správcem může být každý svéprávný člověk, právnická osoba může být svěřenským správcem pouze na základě zákonného oprávnění. Svéprávným se dle ustanovení § 30 OZ stane člověk dovršením osmnáctého roku věku, před osmnáctými narozeninami, pak přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství, žádné další nároky například na vzdělání nebo praxi fyzické osoby správce svěřenského fondu OZ neklade. Požadavek zákonného zmocnění k výkonu funkce svěřenského správce v současné době naplňuje pouze zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, v platném znění. Vyžadované oprávnění pro výkon funkce správce svěřenského fondu přiznával právnickým osobám návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti [xxv], ten byl však dne 12. září 2013 zamítnut po projednání v Senátu.

Má-li být správcem svěřenského fondu zakladatel nebo osoba, které má být ze svěřenského fondu plněno, klade OZ podmínku, že svěřenský fond musí mít ještě dalšího správce, kterým je třetí osoba a oba tito správci musí jednat společně. Správce může být jmenován zakladatelem, který může ve statutu určit i jiný způsob jmenování. Pokud oprávněná osoba správce nejmenuje a není-li možné jej určit jiným způsobem, jmenuje správce na návrh osoby, která na tom má právní zájem, soud.  Odvolání svěřenského správce je plně v kompetenci zakladatele stejně tak jako určení tohoto postupu ve statutu.

OZ výslovně neupravuje nárok svěřenského správce na odměnu za výkon této činnosti, lze však předpokládat, že s ohledem na ustanovení § 1402 OZ bude činnost správce odměněna v závislosti na povaze služeb, které vykonává. Vzhledem k tomu, že s majetkem fondu hospodaří správce, je to právě on a nikoli zakladatel nebo oprávněná osoba, kdo bude sám sobě hradit odměnu. To, zda nárok na odměnu svěřenskému správci vznikne a v jaké výši, bude záviset zejména na druhu vykovávané činnosti a jejím rozsahu. [xxvi]

Dalším subjektem je osoba obmyšleného. Obmyšlený je ten, kdo má právo na plnění ze svěřenského fondu. Dle důvodové zprávy [xxvii] může plnění představovat poskytování plodů, užitků, výnosů ze svěřenského fondu nebo podílu z nich, anebo vydání podstaty nebo podílu na podstatě svěřenského fondu při jeho zániku. Komentář k občanskému zákoníku [xxviii] pak doplňuje, že obmyšlený může mít právo čerpat jakoukoli výhodu ocenitelnou v penězích, to znamená, že se může jednat o zřízení užívacího práva, požívacího práva nebo služebnosti bytu, další služebnosti případně reálných břemen.

Zákon primárně předpokládá, že obmyšlený bude jmenován zakladatelem, případně zakladatel ve statutu určí způsob jmenování obmyšleného, například může zakladatel určit osobu, která následně obmyšleného jmenuje. Pokud zakladatel z nějakého důvodu tohoto svého práva nevyužije, je na svěřenském správci, aby jmenoval obmyšleného a určil mu rozsah plnění. V případě, že se jedná o fond založený k soukromému účelu, je nezbytné, aby statut určil okruh osob, ze kterého může správce obmyšleného jmenovat.

Každého, kdo jmenuje obmyšleného, tedy i zakladatele svěřenského fondu limituje ustanovení § 1458 OZ, které v prvním odstavci uvádí, že takováto osoba je povinna se řídit statutem a ve druhém odstavci zakazuje jmenovat obmyšleného nebo mu určit plnění pro vlastní zisk. Svejkovský[xxix] k této problematice uvádí, že správce je přímo povinen kontrolovat dodržování podmínek fondu a je tedy jeho povinností dohlížet, zda je obmyšlený vybrán v souladu se statutem, pokud jej vybírají jiné osoby. V případě, že by tuto svoji povinnost nesplnil, je dovozuje Svejkovský odpovědnost správce za způsobenou škodu, kterou může způsobit i nekonáním, a to v rozsahu celého jeho majetku.

Statut stanoví právo obmyšleného na plnění ze svěřenského fondu. Komentář k OZ [xxx] upozorňuje na to, že je nutné rozlišovat okamžik jmenování obmyšleného a okamžik, kdy takovému obmyšlenému vznikne právo na plnění ze svěřenského fondu. Teprve v okamžiku, kdy má obmyšlený právo na plnění, mu svědčí právo dospělé, kterým je oprávněn disponovat, to znamená jej převést nebo zastavit a které však na druhé straně může být exekvovatelné. Jakmile toto právo na plnění vznikne, je obmyšlený oprávněn toto plnění požadovat případně se jej vzdát. Vzdání se práva na plnění z fondu zřízeného za soukromým účelem je obmyšlený povinen pod sankcí neplatnosti učinit formou veřejné listiny, OZ tedy požaduje stejnou formu jako pro statut svěřenského fondu.

Právo na plnění obmyšlenému musí vzniknout nejpozději sto let od vzniku svěřenského fondu, důvodová zpráva [xxxi] však uvádí, že ustanovení § 1460 OZ neomezuje trvání fondu na sto let, protože právo na plnění při zániku svěřenského fondu takovým limitem omezeno být nemůže, dále upozorňuje na to, že po vzniku práva na výnos z fondu může docházet k jeho konzumaci i opakovaně, přičemž tato další plnění mohou být poskytována delší dobu.

Pokud na základě statutu existovaly dvě skupiny obmyšlených, z nichž někteří měli právo na plody nebo užitky a jiní právo na majetek ze svěřenského fondu a pokud by zanikla skupina, jíž svědčí právo na plody nebo užitky, pak by její právo přirostlo skupině mající právo na kmenový majetek ze svěřenského fondu. Pokud by však zanikla skupina mající právo na majetek ze svěřenského fondu, toto právo druhé skupině nepřipadne.

S ohledem na specifičnost svěřenského fondu, kdy s majetkem nakládá osoba, která jej nevlastní, a to dle pokynů původního majitele a ve prospěch třetí osoby, zvolil zákonodárce kontrolu dvojí. Důvodová zpráva [xxxii] k této problematice uvádí, že předně musí oprávnění kontrolovat náležet zakladateli svěřenského fondu, případně jeho právnímu nástupci. Dále pak má stejné právo osoba, jíž má být ze svěřenského fondu plněno. § 1463 OZ dále uvádí, že oprávnění dohlížet mají i další osoby, pokud jsou určeny statutem svěřenského fondu a v zákonem stanovených případech i další osoby, anebo orgán veřejné moci.

K obsahu pojmu dohled se vyjadřuje Komentář k OZ [xxxiii], když dohledem rozumí zjištění skutečného stavu a porovnání tohoto stavu se situací ideální, z pohledu zákonnosti a účelnosti, a to průběžně po celou dobu trvání fondu. To, aby byl dohled vykonáván řádně je i v zájmu správce, který poznatky vzešlé z dohledu může využít při své práci.

Speciální ustanovení je v OZ věnováno situaci, kdy obmyšlený ještě není, případně ho není možné určit, pak soud, pokud tak neučiní zakladatel, jmenuje osobu oprávněnou dohlížet na správu fondu v zájmu obmyšleného. Návrh soudu na určení takové osoby je oprávněn podat svěřenský správce nebo osoba, která má na ustavení osoby dohlížející na správu fondu právní zájem.

Pokud z nějakého důvodu nejsou osobě dohlížející na správu fondu známé základní skutečnosti týkající se fondu, a to označení, účel a doba trvání svěřenského fondu a jméno a adresa svěřenského správce, zašle správce osobě, která má právo dohledu oznámení, které bude minimálně tyto informace obsahovat. Následně správce takové osobě překládá doklady a vyúčtování fondu, zprávu, případně další informaci, pokud o to dohlížející osoba požádá. Správce je povinen při výkonu dohledu nad správou svěřenského fondu spolupracovat.

OZ vymezené osoby, tj. zakladatele, obmyšleného, případně osobu, která na tom má právní zájem, zákon opravňuje domáhat se u soudu, aby správci uložil, případně zakázal určité jednání. Řízení bude probíhat dle ustanovení § 94 a násl., zákona č. 292/2013 Sb., Zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“), která v dílu 2 věnovanému přímo svěřenskému fondu, hlavy II tohoto zákona upravují místní příslušnost, účastníky a podmínky zahájení řízení, dále pak stanoví, že pokud soud neprovádí dokazování, není třeba nařizovat jednání. Komentář k OZ [xxxiv] k ustanovení § 1466 uvádí, že navrhovatele nebude tížit důkazní břemeno, že správce má konkrétně jednat, nebo se jednání zdržet, což klade vysoké nároky na osobu soudce, který má takový spor rozhodnout, když musí respektovat, že jeho rolí není nahradit osobu správce. Rozhodnutí soudu musí být mířeno ke konkrétnímu jednání a je nezbytné, aby bylo podloženo skutečně naléhavými důvody vycházejícími z principů správy a statutu fondu.

Stejný okruh osob je oprávněn podat žalobu na neplatnost jednání, poškozujícího svěřenský fond nebo právo obmyšleného, Komentář k OZ [xxxv] dále rozvíjí, že prohlásit za neplatné lze pouze takové jednání, které svěřenský správce učinil s úmyslem poškodit fond nebo právo obmyšleného. Současně platí ochrana třetí osoby, pokud v dobré víře nabyla v důsledku jednání správce nějaké právo, nelze takové jednání prohlásit neplatné, vznikla-li by ji tímto prohlášením újma.

Odlišný případ je řešen v odst. 2 § 1466 OZ, kde soud pověří zakladatele, obmyšleného nebo jinou osobu, která na tom prokáže právní zájem, vedením sporu v zájmu svěřenského fondu, jménem svěřenského správce, pokud ten nekoná. Takový spor pak může být veden proti komukoli. Komentář k OZ [xxxvi] k tomuto případu uvádí: „Žaloby podle odstavce 2 lze podle našeho názoru využít též v případech, kdy by svěřenský správce porušením svých povinností způsobil újmu na majetku ve svěřenském fondu v situaci, kdy tu není jiný (nový) svěřenský správce, který by tuto újmu mohl uplatnit. V takovém případě, neuhradí-li újmu svěřenský správce sám dobrovolně, může soud pověřit zakladatele, obmyšleného nebo jinou osobu, která na tom prokáže právní zájem, aby se úhrady újmy domáhala ve prospěch svěřenského fondu.

Závěrečné ustanovení pododdílu věnovanému dohledu nad správou svěřenského fondu zakládá společnou a nerozdílnou odpovědnost správce a obmyšleného věřiteli, kterého chtěl zakladatel svým jednáním poškodit, pokud o tomto úmyslu správce nebo obmyšlený věděli.

Jak je to ale se změnou svěřenského fondu? Bezouška [xxxvii] uvádí, že do svěřenského fondu může přispět další osoba, která tím však nezíská žádné právo k fondu a nemůže tedy ovlivnit osobu správce nebo obmyšleného, byť by jím vložený majetek výrazně převyšoval majetek stávající. Takto vložený majetek se stane součástí majetku fondu a svěřenský správce s ním bude nakládat v souladu se statutem.

Svěřenský fond může být v případě, že je dosažení jeho účelu nemožné nebo obtížně dosažitelné, soudem zrušen. Řízení bude probíhat na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Svejkovský [xxxviii] za takovou osobu v první řadě považuje správce, který má vykonávat plnou správu fondu, v zájmu účelu a v dle zakladatelovy vůle vtělené do statutu. V případě svěřenského fondu zřízeného za veřejně prospěšným účelem, může soud rozhodnout o nahrazení tohoto účelu účelem podobným. Stejně může soud změnit statut fondu, pokud taková změna bude v souladu s původním úmyslem zakladatele účelu.

Před výše uvedenými rozhodnutím je soud povinen si vyžádat stanoviska zakladatele případně jeho právního nástupce, správce, obmyšleného a toho komu nad správou svěřenského fondu náleží dohled. Komentář k OZ [xxxix] správně připomíná, že všechny tyto osoby jsou dle ustanovení § 95 ZŘS účastníky ve všech soudních řízení ve věcech svěřenského fondu. Zvláštní postavení má pouze právní nástupce zakladatele, který není mezi účastníky řízení v ZŘS uveden, avšak ustanovení § 1470 OZ ukládá soudu jeho vyjádření vyžádat. V závěru komentáře je uvedeno, že výše uvedené osoby nemají povinnost se k věci vyjadřovat a ani soud není jejich vyjádřením nikterak vázán.

Závěrem je nutno uvést též způsoby zániku svěřenského fondu. Svěřenský fond skončí, uplyne-li doba, na kterou byl zřízen, bylo-li dosaženo účelu, pro který byl zřízen, nebo rozhodne-li tak soud. Komentář k OZ[xl] pak nabízí i další důvody jako vyčerpání veškerého majetku nebo splnění jiné podmínky, než je dosažení účelu svěřenského fondu, na kterou je jeho existence vázána statutem. Zákon, pokud se nejedná o rozhodnutí soudu, nepožaduje žádnou zvláštní formu pro zrušení fondu, stanoví však postup správce v takovém případě.

OZ konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že na majetek fondu má v první řadě právo obmyšlený následován zakladatelem a není-li jich, připadne majetek státu. Tuto domněnku však může vyvrátit statut svěřenského fondu, který určí osobu oprávněnou převzít majetek fondu při jeho zániku. Komentář k OZ[xli] konstruuje zajímavou situaci: „Tak jako se vydá majetek beneficientu, vydá se i zakladateli, na jehož osobu je vázán, a to i kdyby majetek fond nabyl na základě zakladatelova pořízení mortis causa.“ Dále pak upozorňuje na dva problémy, které mohou v souvislosti s vydáním majetku nastat, a to objevení se opomenutého obmyšleného po vypořádání veškerého majetku a zjištění dalšího majetku poté, co vypořádání již proběhlo. Autor obratem nabízí řešení, kdy v prvém případě by šlo o bezdůvodné obohacení a opomenutý obmyšlený má právo na jeho vydání vůči tomu, kdo tento majetek nabyl. Ve druhém případě by dodatečně objevený majetek měl následovat majetek již vypořádaný.

U fondu s veřejně prospěšným účelem z povahy věci vyplývá, že majetek nemůže nabýt obmyšlený a jeho připadnuti státu by neodpovídalo poslání fondu. OZ ukládá svěřenskému správci povinnost navrhnout soudu jiný svěřenský fond nebo právnickou osobu, do jejíhož vlastnictví má majetek přejít. Komentář k OZ [xlii] předpokládá, že si soud předvolá potenciální nabyvatele majetku a rozhodne podle okolností případu a povahy věci. Pokud však statut určuje, jak má být s majetkem v případě zániku fondu naloženo, je správce povinen respektovat vůli zakladatele.

Jakmile je veškerý majetek fondu vypořádán některým z výše uvedených způsobů nebo jejich kombinací, svěřenský fond zanikne. K zániku svěřenského fondu tedy není třeba zvláštního právního aktu nebo právního jednání. Což Komentář k OZ [xliii] rozvíjí myšlenkou: „Vlastní zánik svěřenského fondu je logickým vyústěním jeho základní ideje, totiž že se jedná o soubor majetku specifického účelu a režimu. Není-li majetek, neexistuje svěřenský fond.

Shrnutí

Jak již bylo uvedeno, je právní úprava svěřenského fondu v OZ silně inspirována úpravou trustu v CCQ, kde již tato právní úprava institutu patřícího do angloamerického právního systému prošla jistým vývojem. Až praxe a z ní vycházející judikatura ukáže, do jaké míry bylo převzetí legislativy právě z Quebecu vhodné. S ohledem na to, že řada ustanovení byla převzata, jiná upravena a další nemají v CCQ svůj předobraz, odkazuje soudobá literatura na porovnání OZ s CCQ a zmiňuje řešení případně sporných situací v Quebecu.

V tuto chvíli lze uvést, že se jedná o právní úpravu komplexní, která přehledně podchycuje „život“ svěřenského fondu od jeho založení po zánik a která nabízí řešení případných kritických momentů v průběhu trvání svěřenského fondu.

Svěřenský fond tedy přináší svému zakladateli způsob naložení s jeho majetkem, který na území České republiky po řadu let chyběl a až v průběhu nadcházejících let se dozvíme, nakolik se bude jednat o nástroj oblíbený.

Poznámky:

[i] Legislativní proces. [online]. [cit. 2017-09-26]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/zakony-a-stanoviska/legislativni-proces

[ii] Věcný záměr z roku 2000. [online]. [cit. 2017-09-26]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/zakony-a-stanoviska/legislativni-proces

[iii] Legislativní proces. [online]. [cit. 2017-09-26]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/zakony-a-stanoviska/legislativni-proces

[iv] Věcný záměr z roku 2000. [online]. [cit. 2017-09-26]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/zakony-a-stanoviska/legislativni-proces

[v][v] Návrh zákona a důvodové zprávy. [online]. [cit. 2017-09-26]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/zakony-a-stanoviska/legislativni-proces

[vi] CCQ je běžně užívaná zkratka pro Civil Code of Quebec, tj. Občanský zákoník Quebecu, která bude využita i v tomto článku.

[vii] TICHÝ, L., RONOVSKÁ, K. a KOCÍ, M. (eds.). Trust a srovnatelné instituty v Evropě. Praha: Centrum právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014. ISBN 978-80-87488-14-0. str. 56

[viii] BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. 2., aktualizované vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-585-6. str. 118 – 119

[ix][ix] KNAPP, V. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 80-7179-028-1. str. 92

[x] Tamtéž, str. 92

[xi] Tamtéž, str. 94 – 95

[xii] GARDNER, S. An Introduction to the Law of Trusts. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2011. Clarendon law series. ISBN 978-0-19-954575-9. str. 2.

[xiii] BEDNAŘÍKOVÁ, B. Co je anglo-americký trust, kterým se inspiruje naše právní úprava svěřenského fondu v § 1448 – § 1474 NOZ? Rekodifikace & praxe. Praha: Wolters Kluwer ČR. 2013. č. 2. str. 21. ISSN 1805-6822.

[xiv] PIHERA, V. Nejpodivnější zvíře v lese – poznámky ke svěřenskému fondu. Obchodněprávní revue. 2012. č. 10. str. 278. Dostupné z www.beck-online.cz. ISSN: 1803-6554.

[xv] HENDRYCH, D., FIALA, J., HURDÍK, J., KRATOCHVÍL, V., MACHÁČKOVÁ, M., TELEC, I. a STAVINOHOVÁ, J. Právnický slovník. 2. rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. Beckovy odborné slovníky. ISBN 80-7179-740-5. str. 2.

[xvi] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2016-10-20]. Dostupné v Systému ASPI.

[xvii] Lex specialis derogat generalis: „zákon zvláštní ruší zákon obecný“ středověká právní zásada, podle níž zákon vydaný pro zvláštní případ má, pokud mu odporuje, při aplikaci přednost před zákonem vydaným pro všechny případy. Tato definice je uvedena v Právnickém slovníku. HENDRYCH, D., FIALA, J., HURDÍK, J., KRATOCHVÍL, V., MACHÁČKOVÁ, M., TELEC, I. a STAVINOHOVÁ, J. Právnický slovník. 2. rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. Beckovy odborné slovníky. ISBN 80-7179-740-5. str. 334.

[xviii] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-02]. Dostupné v Systému ASPI.

[xix] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-02]. Dostupné v Systému ASPI.

[xx] SVEJKOVSKÝ, J. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-548-0. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxi] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxii] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-02]. Dostupné v Systému ASPI.

[xxiii] SVEJKOVSKÝ, J. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-548-0.Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxiv] Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

[xxv] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxvi] SVEJKOVSKÝ, J. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-548-0. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxvii] Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

[xxviii] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-02]. Dostupné v Systému ASPI.

[xxix]SVEJKOVSKÝ, J. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-548-0.Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxx] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-02]. Dostupné v Systému ASPI.

[xxxi] Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

[xxxii] Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

[xxxiii] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-02]. Dostupné v Systému ASPI.

[xxxiv] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxxv] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-02].

[xxxvi] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-05].

[xxxvii] BEZOUŠKA, P. a PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. Olomouc: Anag, 2013. Právo (Anag). ISBN 978-80-7263-819-2. str. 194

[xxxviii]SVEJKOVSKÝ, J. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-548-0. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-05].

[xxxix] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-05].

[xl] SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-499-5. Beck – online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2017-10-05].

[xli] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2.

[xlii] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-05]. Dostupné v Systému ASPI.

[xliii] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a další. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. ASPI [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2017-10-05]. Dostupné v Systému ASPI.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.