Jak si Německo a Francie dělí špičkové posty v EU

Přečetli jsme: Rok 2019 bude klíčový pro výměnu vysokých postů v Evropské unii. Francie a Německo jsou už nyní ve vyjednávání o tom, kdo tyto pozice zaplní…

Do roku 2019 budou rozdány všechny zásadní posty v EU. Nové šéfy bude potřebovat jak Evropská komise, tak i Evropská centrální banka

Německo a Francie si chtějí vlivná místa zajistit podle svých představ, myslí si německé noviny Süddeutsche Zeitung.

Paříž by měla ráda předsedu Komise, a Německo má svého kandidáta pro centrální banku.

Do roku 2019 se budou měnit posty v Evropské komisi, Evropské radě, Evropském parlamentu, i ECB. Aktuálně běží sondování k možnému předsedovi tzv. Euroskupiny, tedy skupiny ministrů financ eurozóny. A to je silné grémium, jak víme z řeckého příkladu, kdy rozhoduje o rozpočtu, nebo o úvěrech. Už za měsíc by měl být volen nový předseda.

Základem evropských her je porozumění mezi Německem a Francií. Angela Merkelová už dala najevo, že by se jí na pozici guvernéra ECB líbil Jens Weidmann, současný guvernér německé Bundesbanky. Byl by první Němec, v roce 2019 odchází Mario Draghi, před ním byli guvernéry Francouz a Holanďan.

Paříž by také ráda vrcholný úřad a sice Evropskou komisi. V Berlíně má toto snažení podporu, je prý potřeba mít zde „silnou osobnost.“ Zde je už „francouzsko-německé“ porozumění patrné.

Jednání Merkelová-Macron jsou v běhu

Merkelová a prezident Emmanuel Macron si prý volají několikrát týdně. Macron Merkelovou dopředu upozornil na svůj projev v září a také oslabil ty pasáže, které by mohly být v Německu považovány za citlivé. Merkelová se už revanšovala u sondáží při koalici Jamajka v problematice Evropy.

Bruno Le Maire, francouzský ministr financí, měl o funkci předsedy Euroskupiny zájem. Ale bylo mu řečeno, že je zde odpor proti jeho nominaci. Protože pokud by ho chtěl Macron prosadit, pak těžko bude moci mít i francouzského předsedu Evropské komise. Kromě toho je tu Pierre Moscovici, který je francouzským komisařem pro ekonomiku a měnu. Takže – Francouzů už je na tomto poli dost.

Na předsedu Euroskupiny se tedy nikdo moc necpe. Berlín totiž chce odložit plánované prosincové jmenování nového předsedy a hledají se cesty, jak „poněkud prodloužit“ úřadování současného předsedy Jeroena Dijsselbloema. Nikdo další nevypadá jako následovník. Proti všem ostatním uchazečům totiž hovoří zákony aritmetiky moci EU.

Jednou se prostě nehodí politická strana, pak zase státní příslušnost, a někdy chybí kvalifikace.

V Paříži běží ovšem přehlídka kandidátů pro další vysoké posty. Například Macron hovořil osobně se šéfkou MMF, Christine Lagardeovou. Ta sice nepatří k Macronově úzkému kruhu, ale platí za vedoucí osobnost, a tím pádem i možnou čekatelku na nějaký ten post v EU.

Ovšem těžko by se mohla prosadit v boji v EU, dokud by se nevzdala svého místa ve Washingtonu.

Její ambiciózní krajan Michel Barnier, který je hlavním vyjednavačem Brexitu za EU, by se ovšem mohl ucházet o ledacos.

Je také otevřené, uzavírá Süddeutsche Zeitung, zda se Macron nepokusí na evropské úrovni o to, co se mu podařilo doma: o nové hnutí, aby vyhrál volby. Taková „Evropa na pochodu“.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.