Foreign Affairs: Hospodářská válka je realitou. USA potřebují lepší systém sankcí

Přečetli jsme: Dnešní svět charakterizuje ekonomické válčení a Spojené státy musejí pracovat na zlepšení svého arzenálu sankcí, píše bez obalu Edward Fishman. Smyslem sankcí je mimo jiné donutit jiné vlády dělat to, co dělat odmítají, odstrašit nebo stigmatizovat v šedé zóně mezi mírem a válkou. 

Spojené státy nyní používají ekonomické sankce více než kdy jindy v minulosti, píše člen Atlantic Council a expert na sankce Edward Fishman pro americký časopis Foreign Affairs.

Ekonomické sankce jsou v současnosti odpovědí na různé problémy: na chrastění zbraněmi Severní Koreje, na íránský jaderný program, na ruskou agresivitu i na brutalitu Islámského státu. Prezident Obama sankce používal ve velkém a Donald Trump je za posledních devět měsíců znatelně rozšířil.

Některé americké sankce mají stigmatizovat zahraniční lídry a narušovatele lidských práv. To jsou případy zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho, severokorejského vládce Kim Jong Una nebo ruských úředníků spojených se smrtí právníka Sergeje Magnitského.

Jiné sankce mají zamezit přístup teroristů, obchodníků s drogami a těch, kdo se snaží vyprofilovat jaderní zbraně, k financím a k dalším možnostem pro realizaci svých plánů.

Třetí forma sankcí jsou ty, které vytvářejí ekonomický tlak na jiné vlády, aby je donutily učinit něco, co udělat nechtějí. Jsou to donucující ekonomické sankce, na které se USA nyní velmi spoléhají, pokračuje Fishman.

Současný systém sankcí není moderní

Nicméně i přes tuto popularitu sankcí je systém amerických sankcí autorem hodnocen jako nevyvinutý. Tyto sankce jsou jen málokdy konzultovány se spojenci, jsou uspěchané a špatně nastavené. Takové chyby snižují efektivitu sankcí.

Spojené státy se na sankce spoléhaly v době po skončení studené války a staly se nástrojem, jak prosadit zájmy USA bez nutnosti použití vojenské síly. Nicméně reputace sankcí byla otřesena na konci 90. let a následně na příkladu embarga vůči Iráku, které ovlivňovalo životy obyčejných lidí, ale jen málo ovlivnilo vládu.

Po roce 2006 se sankce vrátily jako politický nástroj politiky vůči Íránu a jeho jadernému zbrojení. Tentokrát hledali washingtonští odborníci takové sankce, který by se nedotýkaly obyčejných lidí, ale také nedestabilizovaly světové hospodářství. Výsledkem byly finanční sankce proti íránským bankám a blokáda obchodního námořnictva. Mezi roky 2012 až 2013 to přineslo dopady na ekonomiku Íránu, ale neovlivnilo přístup obyčejných Íránců k jídlu nebo lékům.

Navzdory tomu, že sankce jsou dnes více sofistikované, nejde předpovědět jejich skutečný účinek. Ten se někdy vymkne z kontroly a vede ke drakonickým důsledkům, kdy se byznys odvrací od celých zemí en bloc. Jinde zase sankce nevedou ke kýženým cílům a mají lehčí dopady, než bylo zamýšleno.

Výhoda USA v tomto směru je velikost jejich ekonomiky a flexibilita amerického právního systému. Ten umožňuje ministerstvu financí flexibilně reagovat, dávat licence a zasahovat do sankčního spisku.

Sankce proti Rusku jsou úspěch

Oba faktory vysvětlují podle názoru Fishmana úspěch sankcí proti Rusku, největší ekonomice, na kterou kdy USA uvalilo sankce.

Největším úspěchem těchto sankcí je, že je USA a Evropa společně dohodly jako projekt spolupráce. Díky podstatě vztahů mezi EU a Ruskem bylo pro Washington zásadní mít EU na svojí straně. Jak píše Fishman, „Ostatně, kdyby Rusko nahradilo všechen svůj ztracený byznys s USA tím, že by se obrátilo na Evropu, tak by sankce byly bezzubé a zanechaly by americké společnosti jako ty, kdo by nejvíce tratily.“

Protiruské sankce se také odlišují svojí přesností, tj. konkrétním zaměřením na určité sektory ruské ekonomiky.  Přitom jsou nastaveny tak, aby tlačily na ruskou vládu, ale omezily rizika pro trhy.  Ve srovnání s Íránem jsou protiruské sankce jenom omezené, ale podle mínění autora přitlačily ruskou ekonomiku, ale nepoškodily USA a EU. MMF odhadl, že protiruské sankce vedly k poklesu ruského HDP v rozsahu mezi 1 až 1,5 % HDP a v rozsahu asi 5 let budou ruskou ekonomiku stát až 9 % růstu HDP. I když, jak Fishman přiznává, hlavní roli v ruském poklesu ekonomiky sehrály ceny ropy.  Sankce brzdily hospodářskou obnovu Ruska.

Tyto sankce nedonutily Rusko stáhnout se z Ukrajiny, píše dále autor. Ale odstrašily Moskvu před tím, aby sáhla k drastičtějším krokům, jako bylo dobytí celé východní Ukrajiny nebo svržení demokraticky zvoleného prezidenta Ukrajiny. Opak se nedá dokázat, ale podle Fishmana ukazuje souběh událostí, jak šly za sebou, že sankce měly odstrašující účinek.

Sankce nejsou všelék

Navzdory těmto úspěchům, píše dále Fishman, nejsou sankce všelékem. Spojené státy by měly být opatrné při jejich využívání. Jinak by se jim protivníci dokázaly takticky přizpůsobit a sankce by ztratily smysl.

Před jejich užitím je dobré ptát se na čtyři otázky. Na prvním místě tu, zda jsou ve hře peníze, protože vliv sankcí bude efektivní tehdy pokud země, o kterou se jedná, je závislá na vnějším obchodě nebo na přístupu na mezinárodní finanční trhy. To byl příklad Kuby, ale Fishman zmiňuje také Írán.

Druhá otázka se týká smysluplnosti sankcí, tedy toho, zda hospodářský tlak může změnit politiku dané země? Všechny země, dokonce i autokracie, se v nějaké míře zajímají o prosperitu svých občanů, protože zhoršení životní úrovně může vést k nepokojům. Obecně platí, že sankce jsou úspěšnější tam, kde je politicky aktivní obyvatelstvo. Příkladem je podle Fishmana Írán, i když ten politicky nepřestavuje demokracii. Dalším příkladem je Rusko a stabilita putinského konsensu.

Třetí otázkou, na kterou  je dobré se ptát, je zhodnocení toho, kdo jsou spojenci USA v zavedení a provedení sankcí a zda jsou rozhodnuti tyto sankce nejen prosadit, ale také skutečně dodržet. Silná opozice totiž může sankce nakonec odvolat. Příkladem jsou podle autora zase sankce proti Rusku a to, jak vlažně k nim přistupují některé vlády v EU.

Poslední, čtvrtá otázka při zavádění sankcí, je podle Fishmana to, zda má cíl sankcí nějaká východiska. Je totiž naivní čekat, že i ty nejtvrdší sankce skončí kapitulací. Tedy, aby byly sankce efektivní, musejí dát prostor lídrům sankcionované země zachovat si tvář.

Žijeme v časech ekonomického válčení

Podle hodnocení autora článku platí také to, že dnes žijeme v době hospodářského válčení. Jen v posledních dvou letech například Čína hrozila sankcemi proti americkým korporacím, které prodávají zbraně Tchaj-wanu, Rusko odpovědělo sankcemi Turecku po sestřelení vojenského letadla, Saúdská Arábie a její spojenci zavedli sankce proti Kuvajtu, připomíná Fishman. Hospodářské konflikty jsou součástí současné výzvy liberálním řádu, píše dále autor. A Spojené státy se musejí připravit na nové ekonomické bitvy prostřednictvím generální opravy sankčního aparátu. Cílem má být definovat sankce jako účinný odstrašující prostředek v šedé zóně mezi válkou a mírem.

Prvním krokem by podle Fishmana mělo být utvořit stálý alternativní plán pro proces sankcí v rámci vlády. Znamená to mít dopředu plány pro sankce a mít je po ruce, když budou potřeba.

USA by dále měly mít po ruce strategii, jak se bránit sankcím jiných zemí, což je otázka posílení zpravodajství v rozkrývání plánů oponentů pro jejich hospodářské válčení a rovněž určení slabostí doma, například při výrobě strategických výrobků USA a jejich závislosti na dovezených materiálech z třetích zemí.

Ke zvýšení účinnosti sankcí v budoucnu by mělo pomoci také konzultování mezi vládou a lídry soukromého byznysu, a tedy koordinaci.

Konečně posledním bodem je podle Fishmana učinit sankce a jejich zastrašovací úlohu předmětem pravidelných konzultací mezi USA a jejich spojenci.  Rada bezpečnosti OSN není odpovídající platformou, protože rozdíly mezi stálými členy Rady jsou příliš velké. Ostatně neúspěch USA v politice vůči Severní Koreji spočívá dle Fishmana v tom, že se spoléhá na Radu bezpečnosti OSN.

Nejlepší strategii pro USA je spoléhat se v případě sankcí na EU a na skupinu G-7, zatímco méně silné sankce (stigmatizující) mohou být prosazeny prostřednictvím OSN. Například, míní Fishman, by pro budoucnost bylo vhodné, aby USA a EU daly společně najevo Rusku, že v budoucnu bude ruské vměšování do voleb vnímáno jako útok proti všem a budou pak následovat široké multilaterární sankce.

Hospodářská válka je realitou dneška a pro Spojené státy je podstatné, aby si zlepšily jejich umění a odstrašily tak oponenty. Neznamená to, že krize zmizí. Nicméně to podle Fishmanova hodnocení povede k tomu, že jasná politika sankcí povede k udržení velmocenského míru a odklonění krize před tím, než vstoupí do spirály mimo kontrolu.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.