Demokratický centralismus stále živý

Jan Schneider komentuje jeden otevřený dopis, který se snažil „pozastavit“ Česko-ruské diskuzní fórum a vysvětluje, proč je pro Česko důležité udržovat dialog a diplomatické kontakty právě s Ruskem.

Naštěstí už bývalí někteří čeští diplomaté, někteří údajní odborníci na východní Evropu, někteří kandidáti na funkci českého prezidenta a někteří prostí lidé z nevládního sektoru vyzvali otevřeným dopisem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby „pozastavil“ Česko-ruské diskusní fórum, jehož zahájení oznámil český prezident Miloš Zeman a jeho ruský protějšek Vladimir Putin.

Otevřený dopis ministru zahraničních věcí L. Zaorálkovi:

Vážený pane ministře,

dlouhodobě sledujeme jednání českých ústavních institucí zejména vůči ruskému režimu, který podle platné Koncepce zahraniční politiky ČR „zásadním způsobem destabilizuje evropskou bezpečnostní architekturu“.

Hned zkraje představili autoři dopisu užitou metodiku. Je to ideologizace reality, přesně podle Hannah Arendtové: když neodpovídá realita ideologii, na vině a ku opravě je realita. Dnešním slovníkem řečeno, v takovém případě vzniká virtuální realita. Prostě když něco praví platná Koncepce, mohou se Rusové rozkrájet, ale Koncepce platí.

Ruská federace je hlavním zdrojem nepřátelských zpravodajských, vlivových a dezinformačních aktivit na českém území, jak dlouhodobě varují české zpravodajské služby. Toto jednání je třeba chápat v kontextu ruské ozbrojené agrese proti Ukrajině a agresivnímu chování Moskvy proti spojencům České republiky, které zahrnuje rozsáhlé nepřátelské snahy skrytě a nelegitimně ovlivňovat volby a další demokratické procesy.

Globální rozhled podepsaných aktivistů lze přirovnat tankovému průzoru, jejich intelektuální proces heslu „kupředu, zpátky ni krok“. Sbohem reflexe, sbohem komparace! O globální desinformační kampani, která dodnes kontaminuje mnohé nebohé mysli, totiž o tom, co předcházelo americké agresi do Iráku v roce 2003, ani vidu ani slechu. Hlavním zdrojem a distributorem oněch desinformací byly přitom právě zpravodajské služby!

Co se týče „ruské ozbrojené agrese proti Ukrajině“, ocituji amerického diplomata Kurta Volkera, že „Spojené státy nemusí předkládat žádné důkazy na podporu svého vlastního tvrzení ohledně  údajné přítomnosti ruských ozbrojených sil na území Donbasu“. Ušetřím tak čekání na nějaký důkaz i od autorů tohoto otevřeného dopisu, protože by mohlo být marné. Ukrajinský ministr Georgij Tuka totiž nedávno prohlásil: „Nemůžeme zatím, přes veškeré úsilí, právně prokázat přítomnost pravidelné ruské armády v Donbasu.“ A jestli tam nějací Rusové jsou, je to méně alarmující skutečnost, než kdyby se tam vyskytovali bojovníci zaoceánští, řekněme třeba z Mexika, abych hned neupadl do protiamerického klišé. Jestli jsou na Ukrajině ruské privátní žoldácké oddíly Wagner, což je přesná kopie amerických Blackwater, ani z toho se nic specificky protiruského vyždímat nedá.

A pokud jde o to tajemné a skryté ruské ovlivňování demokratických procesů, lze tuto tezi potvrdit pouze způsobem, který vzpomenul Umberto Eco, když ocitoval Nehause, autora pamfletu o rosenkruciánech, napsaného v době kolem roku 1623, kdy se ve Francii nevědělo s jistotou, jestli existují, nebo ne: „Už jen fakt, že nám skrývají, že existují, je důkazem jejich existence.“

Pod dopisem se tedy zjevně shlukli lidé buď nepoučitelní, anebo svou vůlí překonávající poznání (z čehož v důsledcích až mrazí).

O to překvapivější je zjištění, že se Česká republika ústy prezidenta republiky zavázala k spuštění „Česko-ruského fóra“. Sám prezident Zeman na tiskové konferenci s prezidentem Putinem řekl, že „Inciativu na Česko-ruské diskuzní forum jsme zplodili oba a to na neutrální čínské půdě.“

Máme obavu, že tento formát nic pozitivního nepřinese a naopak bude zneužit jako propagandistický nástroj pro zájmy Ruské federace, které jsou otevřeně nepřátelské vůči zájmům České republiky, a to ze čtyř zásadních důvodů:

To je opravdu síla! Osoby pod dopisem podepsané apelují ministra jen kvůli své obavě! Celá jejich aktivita je opřena o tvrzení bez důkazů, neboli o dojmologii. Ministr Zaorálek však defétistický požadavek na pozastavení fóra velkoryse odmítl: „Snažíme se vytvořit prostor mluvit o tom, co nám připadá důležité. Vím, že se o to snaží i naši partneři v Evropě. Podobně uvažovali i Němci, Poláci, Francouzi a další, kteří také cítí potřebu hledat způsob, jak oslovit občanskou veřejnost, akademiky, opozici v Rusku,“ řekl.

1. Neexistuje žádné téma, které by Česká republika mohla realisticky s Ruskem vyřešit v podobném oficiálním bilaterálním formátu. Naopak Rusko se pochopitelně bude snažit využít legitimity česko-ruského fóra např. k výzvám ke zrušení sankcí, které na stávající ruský režim světové společenství uvalilo v reakci na ruskou agresi proti Ukrajině a zasahování do demokratických voleb. Rusko má k dispozici mašinerii propagandy, která dokáže posunout, zveličit či zcela překroutit význam jakékoli reálné události. Aniž bychom z toho cokoli pozitivního měli, připravujeme skvělou příležitost pro nepřátelskou ruskou propagandu.

Hlavní pracovní nástroj autorů dopisu by se dal přirovnat k tibetskému modlitebnímu mlýnku. Ten s ruskou vinou za sestřelení malajsijského letadla už odložili, protože jejich přání nevyplnil, byť svou roli sehrál. Ostatně metodu jak někoho poškodit samotným vyšetřováním, které časem vyšumí do ztracena, známe z českého prostředí více než dobře.

Autoři dopisu však usilovně točí s dalšími modlitebně-propagandistickými mlýnky, neboť to je jejich poslední šance, jak potvrdit – nebo alespoň prodlužovat jejich škodlivou existenci – jak dogma o ruské agresi na Ukrajině, tak i dogma o ruském ovlivňování amerických voleb.

Stricto sensu mají pravdu, Rusko pasivně ovlivňuje celosvětové dění již pouhou svou existencí, ale to se dá tvrdit o komkoliv. Aktivní kybernetické ovlivnění amerických voleb Rusy je tvrzení stěží dokazatelné, protože – při předpokládané nikoliv primitivní americké kybernetické ochraně a obraně – by ten útok musel být nesmírně sofistikový, a jako takový by asi těžko po sobě zanechal usvědčující stopy. Takže zbývají pouze předpojatá tvrzení, což by v civilizovaných zemích rozhodně nemělo obstát – signatáři dopisu by jistě byli sami neradi, kdyby proti nim měly být vyvozeny jakékoliv důsledky na základě soudně neudržitelných důkazů. A jak se již v biblické knize Přísloví praví, „dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavostí“.

Propagandistické vyznění fóra podle Zaorálka nehrozí, protože zneužívání diskusních fór s Ruskem nezaznamenaly ani jiné evropské země, které je zavedly. „Nezaregistroval jsem žádné stížnosti od těchto partnerů, že by bylo fórum zneužito,“ řekl. Domluva na diskusních tématech musí být vzájemná, a z naší strany bude preferována diskuse kolem invaze do Československa v roce 1968. „Aby nám nikdo z Ruska nevykládal, že nám přinesli 20 let klidu a míru,“ řekl.

A sankce proti Rusku, ať jsou jakékoliv, netýkají se zákazu dialogu! Naopak. „Diplomacie je tu od toho, aby otevírala prostor k dialogu. Sankce neznamenají, že budeme jen sedět a čekat, jak to dopadne. Bavme se s Rusy o roce 1968 a dezinformačních kampaních,“ napsal Zaorálek na twitteru.

A tvrzení, že „Rusko má k dispozici mašinerii propagandy, která dokáže posunout, zveličit či zcela překroutit význam jakékoli reálné události“ – ? Je to až podlézavě zveličené hodnocení, které je však ve svém absolutistickém výměru samozřejmě neudržitelné, protože v logice platí, že jediný příklad celou takovou nafoukanou konstrukci zboří. Není bez zajímavosti, že období, kdy americké zpravodajské služby úmyslně nadhodnocovaly „sovětské nebezpečí“, aby si pořádně vyfutrovaly své rozpočtové kapitoly, patří k nejtrapnějším kapitolám zpravodajské historie. Dnes takovéto průhledné techniky mohou pouze kompromitovat ty, kteří je používají.

2. Na společenské úrovni navíc už funkční formát dialogu dávno existuje, a to na úrovni diskuzí představitelů občanské společnosti – v rámci EU-Russia Civil Society Forum, mezinárodní iniciativy, která byla ustavena na půdě českého ministerstva zahraničí v roce 2011. Pro reálnou diskusi mezi demokratickou občanskou společností tak není potřeba žádný nový formát.

Až k absurdnosti dokonalá kopie protichartovní argumentace tehdejšího režimu. Ochrana lidských práv je reálně zajištěna, není třeba žádných nových formátů! Odbory už jedny máte, na co by vám byly další? Pro reálné zastání zájmů pracujících není potřeba žádný další formát! Čtyři politické strany máte – pro reálně diverzifikovaný politický život není třeba žádný další formát!

Můžete prostě mít různé názory a vyvíjet různé aktivity, ale tak nějak demokraticky centralisované pod jednou střechou, vyjevují své základní rozpoložení signatáři dopisu.

3. Ruská silová metoda „rozděluj a panuj“ právě spoléhá na rozdrobení evropských států tak, že se Moskva bude snažit vést řadu paralelních dialogů s menšími státy, aby se co nejvíce vyhnula multilaterálnímu jednání na úrovni EU-Rusko, nebo NATO-Rusko. Právě proto je nejvyšším českým zájmem, který je reflektován v platných strategických dokumentech našeho státu, aby česká diplomacie co nejvíce užívala síly svých spojenců a vyhýbala se situacím, kdy může být vystavena tlaku z ruské strany na bilaterální úrovni. Proto toto fórum není v souladu se zájmy České republiky.

Tady je použita tvrdá manipulace. Česko-ruské diskusní fórum není záležitostí diplomatickou, a doufejme ani politicky korektní, ale občanskou! Proto jde zcela mimo ony chytré strategie, jak se schovat mámě pod sukně a zpovzdálí Rusku hrozit, nejlépe pěstičkou, podobně jako v Černých baronech Jasánek vrahům z Wall streetu.

V zájmu České republiky je prý s někým nemluvit. Nebo je to tak hluboká a kající sebekritika, protože v případě některých diplomatů opravdu platí, že mlčeti zlato? Proč pak jsou ale takoví lidé v diplomacii?

4. Argument, že „pozitivní agenda“ s Ruskem pomůže českému byznysu, je mimo realitu. Rusko dlouhodobě nehraje pro českou ekonomiku žádnou podstatnou roli, představuje necelá dvě procenta českého vývozu. Ekonomický význam Ruska pro nás je nicotný, bezpečnostní hrozby jsou naopak reálné a vážné – jak nahlas varují české i spojenecké bezpečnostní instituce.

Jak uvedla ČT24, v žebříčku českého exportu se „Rusko nachází až na třinácté příčce, což je mimochodem jen těsně za Spojenými státy“. Z toho nelze v souladu s argumentací autorů dopisu vyvodit žádný jiný závěr, než že i ekonomický význam Spojených států je pro nás nicotný a nehraje pro českou ekonomiku žádnou podstatnou roli.

Signatáři se projevují buď jako ekonomičtí analgabeti, nebo protiruští lobbisté, protože nebrat v úvahu potenciál diskutované země zavání tmářstvím nebo propagandou. Pořad 90‘ na ČT24 večer 23/11 proti sobě postavil jednoho teoretika, který byl protirusky umanutý, a několik praktiků, kteří hodnotili Rusko ze svých obchodních zkušeností, a dosvědčili, že svět usiluje proniknout na ruský trh. Americký obchod s Ruskem se v době uvalených takzvaných sankcí dokonce zvýšil.

Ve světle reálných dějů lze takovou aktivitu považovat za pokus poškodit ekonomické zájmy státu, jehož pozadí by se ze zákona mělo stát předmětem pozornosti příslušných státních orgánů.

Je pochopitelné, proč prezident Zeman toto fórum zakládá. Jeho systematická obhajoba agresivní politiky současného ruského režimu nenechává nikoho na pochybách, komu náleží jeho loajalita. Je však nepochopitelné, proč tento krok hrubě poškozující zájmy České republiky odsouhlasilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Pokud jde jen o další ústupek prezidentovi hájícímu zájmy Moskvy, pak jde o smutné zjištění.

Tady se dostáváme stylem rétoriky hluboko do normalizačních let, takovým slovníkem byli osočováni „nepřátelé režimu“. Jakýkoliv pokus o jen trochu vyrovnaný pohled na svět vyvolává těžko zvládanou hysterii, tehdy i teď.

Tragikomicky zmatený je quasiargument proti založení fóra, který spočívá v tom, že „Česká republika je příliš malá, a právě proto je iluzí se domnívat, že na úrovni prezidentů nebo na jiné oficiální rovině nás budou Rusové brát vážně,“ jak pravil politický geograf Michael Romancov, a dodal, že „podobné projekty se vyplatí jen Rusku právě proto, že Česká republika nejen pro Rusko, ale i pro Čínu, Brazílii nebo třeba Indii nemůže být takový partner, jakým je Čína, USA a tak dále“. Mladý a už tak sklerotický, že mezi ty velké státy (Rusko, Čína, Brazílie, Indie) zapomněl zmínit USA? Anebo je ta selektivní skleróza pointou „politické geografie“? Protože jinak by musel v intencích svého tvrzení konstatovat, že je „iluzí se domnívat, že na úrovni prezidentů nebo na jiné oficiální rovině nás budou Američané brát vážně“?

Vyzýváme proto Ministerstvo zahraničních věcí ČR, aby iniciativu s ohledem na končící mandát prezidenta republiky iniciativu pozastavilo a o jejím dalším osudu mohla rozhodnout příští vláda s důvěrou Poslanecké sněmovny.

Jak vidno či možno tušit, to, co je v dopise nevyslovené, je více hodno pozoru, než ta „instantní“ tvrzení bez důkazů a srovnání (signifikantní příznaky propagandistické techniky). Například zde propagandistický mix na rozdíl od jiných vůbec neatakuje otázku Krymu! Třeba již prosáklo, obtížně, leč přece, povědomí o tom, že anexe Krymu se odehrála v roce 1954? A signatáři dopisu se nechtějí řadit mezi její obhájce, které lze zvát „chruščoviky“?

Autoři dopisu jsou navíc velmi skoupí, co se týče jejich současného angažmá, což by o pozadí dopisu dopovědělo mnohé. A také je zajímavé, kteří všichni byvší diplomaté a skuteční experti a prezidentští kandidáti dopis nepodepsali. Třeba nebyli zastiženi, třeba nebyli osloveni, ale třeba i s dopisem nesouhlasili.

Závěrem lze smutně konstatovat, že se základní teze dopisu zcela vymyká podstatě židovsko-křesťanské tradice, k níž se nepochybně podepsaní hlásí. V samém jejím centru je totiž pojem pokoje a míru (šálóm), k němuž nelze dojít jinak, než rozhovorem.

Parametry mírového rozhovoru pak dosti drsně, leč jasně vyznačuje dokument „Gatekeepers“, v němž šest bývalých ředitelů izraelské bezpečnostní služby konstatuje, že to s Palestinci zkusili silou, a když to nešlo, pak ještě větší silou. A k čemu tito zkušení jestřábi po tom všem došli? „Musíme s nimi jednat,“ shodli se, „i kdyby nám měli jenom nadávat,“ dodal ještě jeden z jich.

Podepsaní diplomaté selhali, protože podstatou diplomacie (a předsunutých zpravodajců) je navázat a udržovat kontakt. Neboť státy dělají největší chyby z nevědomosti a obav. To velmi dobře ilustruje eskalace napětí v roce 1983, kdy NATO přehnalo své manévry v Baltském moři a nevědělo, že tím vybudilo míru obav SSSR na kritickou míru. Riziko vypuknutí konfliktu bylo sníženo díky tomu, že Brity o reálném stavu věcí  – pravdaže, velmi „nestandardní“ cestou – informoval Oleg Gordijevskij.

Hází-li tedy někdo vidle do pokusů o – jakkoliv sporný či dokonce rizikový – dialog, staví se na stranu zvyšování napětí, nedůvěry, eskalace konfliktů. Jinými slovy, jde o anticivilizační aktivitu.

Robustní demokracie má radost z výskytu odlišných názorů, protože to je důkazem její nepředstírané existence. Výskytu protivných názorů se bojí takzvaný systém demokratického centralismu, což byla poslední fáze sebeklamu minulého režimu. Bojí se jich hlavně proto, že by se v konfrontaci mohlo vyjevit, že jsou opodstatněnější, než ty mainstreamové.

Závěr komentáře jsem si vypůjčil od Milana Daniela, s oblibou citujícího prokurátora, který ho v roce 1972 převychovával na Borech například těmito slovy: „Pravda je dvojí – kladná a záporná. Tu zápornou pravdu mají naši nepřátelé. Kladná pravda je naše.“ Obávám se, že by ten bachař měl pro takovýto otevřený dopis porozumění.

 

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.