Kleptokracie v USA. Korupce je problém americké politiky

Přečetli jsme: Korupce je efektivní systém, který obohacuje mocné, je to přístup k vládnutí, který je v podobně „uhlazené“ kleptokracie problémem Spojených států amerických i dalších „vyspělých“ zemí a představuje globální problém, míní článek pro Foreign Affairs. 

Článek Sarah Chayesové pro Foreign Affairs ukazuje na rostoucí význam korupce v mezinárodní politice, ale také v politice samotných Spojených států, o kterých mluví jako o „uhlazené kleptokracii“.

„Vysušte bažinu!“, bylo heslem prezidentské kampaně Donalda Trumpa a Trump vyhrál. Senátor Bernie Sanders mluvil o problému korupce na svých prezidentských shromážděních a dav mu tleskal. Jeho dnešní podpora se pohybuje na 60 % a je vyšší než u řady dalších politických reprezentantů. Je jasné, že problém korupce získal u amerických voličů nový zájem, i když byl celé desítky let mimo politický mainstream. Pojem korupce byl v americké politice značně ovlivněn diskuzí o tom, co je legální a co není korupční.

Obyčejní občané to ale vidí jinak, v duchu současného antikorupčního Zeitgeistu, píše autorka dále. Ostatně je tu mnoho příkladů ze světa, kde je korupce velkým tématem – například v Brazílii, v Guatemale nebo v případě Jižní Koreji. Všude měla tato otázka politické dopady na celé vlády.

V zemích tak různých jako jsou Bulharsko, Honduras, Libanon, Irák nebo Malajsie a Moldavsko, Jižní Afrika nebo Rumunsko sice nevedla ke změně vlády, ale ukázala na velkou občanskou energii při protestech proti korupci. A konečně v zemích jako Čína se vedou antikorupční vertikální kampaně.

Korupce je zdrojem globálních problémů

Ve vyspělých zemích byla korupce spíš viděna jako problém druhého řádu v zahraniční politice. Nakonec, korupce se těžko měří a lehce se o ní dá mluvit jako o otázce jiných kulturních norem a hodnot. Nicméně v poslední době se dá jenom těžko popřít, že korupce sehrávala roli jako zdroj globálních problémů prvního řádu. Příkladem jsou podle autorky Jižní Súdán nebo Sýrie. Korupce má svoji úlohu také v případě existenční hrozby č. 1, kterým je stav životního prostředí.

Jenže co s korupcí? Dá se proti ní něco dělat a co? Politolog Robert Rotberg publikoval detailní a komprehensivní knihu k tématu. V ní mimo jiné ukázal, že některá místa skutečně zredukovala dramaticky korupci, a to například Hong Kong nebo Singapure. Jiná, jako například Botswana, Gruzie, Rwanda, některé čtenáře překvapí. Rotberg studoval různé příklady, od zemí, kde se to nedaří až k těm, kde je míra korupce malá. Došel ke 14 bodům programu bojování proti korupci.  Jeho knize ale chybí jedna věc, míní autorka, a tou je říct jasně, že korupce není otázka vládnutí, ale přístupem k vládnutí, a to takovým, který si dnes řada politiků vybírá. Kniha je tak dobrou pomůckou pro země, kde k protikorupčnímu jednání dochází, ale nikoliv pro ty, které lze označit za tuhé kleptokracie, jako je Angola nebo Ázerbájdžán. Rotberg také podceňuje úlohu rozvinutých zemí při umožňování kleptokratické praxe. A konečně si málo všímá faktu, že samotné rozvinuté země se dnes stále přibližují kleptokracii, a to včetně Spojených států.

Co s korupcí?

Základem pro boj s korupcí je pro Rotberga kvalitní právní rámec. V tomto případě je vzorovou zemí už zmíněný Singapur s přehledným protikorupčním právem, které dokonce vede k prevenci korupce. Ovšem nesmí zůstat jen u slov, ale musí se přijít i k činům.

Dalším prostředkem boje proti korupci mohou být protikorupční komise jaké má například Hong Kong už o 70. let. Ty nejen vyšetřují případy korupce, ale také se podílejí na vzdělávání či osvětě a na prevenci korupce. Komise nicméně nejsou podle Robergových poznatků všelékem.  V některých zemích, hlavně v Africe, tyto komise byly k ničemu a využívali se jako zbraně pro boj proti kritikům režimu.

Přehledy nebo deklarace o příjmech úředníků a politiků se řadí mezi další nástroje protikorupční politiky, v tomto případě cílené na průhlednost. Někde pomůže také série byrokratických kroků – jako zvýšení platů úředníků, tak aby úplatky nepotřebovali nebo některé byrokratické procedury. Patří sem i drastické kroky jako jsou kádrové čistky ve velkém – něco s čím má zkušenost Gruzie v roce 2004, kde M. Saakašvili vyhodil z řad policie na 15 tisíc lidí. Podobné kroky byly učiněny například v Libérii po roce 2006.

Korupce není porucha je to efektivní systém, který je tu, aby obohatil mocné

Rotbergova kniha chápe korupci jako nějakou ničivou sílu, které infikuje nebo vstupuje do vlády. Autor používá dokonce medicínské charakteristiky: korupce je nemoc, která se dá léčit. Jenže, odkud ta nemoc pochází? Rotberg přiznává, že korupční jednání je často velmi racionální. Nicméně podle hodnocení autorky neukazuje dost jasně, že korupce není porucha, ale je to efektivně fungující systém, který tu je, aby obohatil mocné.

Takto vypadá korupce ve více než 60 zemích, ve kterých autorka článku provedla svůj výzkum. Je to vědomý operační systém velmi složitých sítí, který se zaměřuje na bohatnutí a je v tom velmi úspěšný. Korupční jednání tak není, jak ho vidí Rotberg, otázka racionálních odpovědí na prostředí, ale je to profesionální požadavek (podmínka). Pokud člověk zastává pozici jako policista v Afghánistánu či Nigérii, celník v Uzbekistánu nebo je vysoce postavený úředník v Hondurasu, potom svým nadřízeným „něco“ dluží. Což může být podíl na úplatcích, nebo nějak špatně orazítkované papíry, které dávají zelenou aktivitám, které nejsou povoleny. A ti, kdo by tak nečinili, budou ze svých pozic prostě odstraněni.

Různé podoby korupčních sítí

Tyto sítě mají v různých zemích různou podobu. Mohou být velmi strukturované nebo naopak roztříštěné a s různými prvky rivality uvnitř, mohou mít různé následky a značně se liší díky zdrojům, které využívají – od luxusního turismu, přes ropné prodeje po zemědělské vývozy. Tyto sítě potom míchají dohromady veřejný a soukromý sektor, něco, co si lidé ve vyspělých zemích zvykly oddělovat.

Jak autorka uvádí, jsou tu různé příklady zemí a korupčních sítí například v Afghánistánu (rodina Karzai) nebo v Ázerbájdžánu či Hondurasu. A všude je hlavním cílem vydělat peníze, nikoliv zlepšit vyhlídky své země.

Z Rotbergova argumentu v knize vyplývá, že je důležité dbát v případě změny režimu na to, zda nový lídr má skutečný zájem o boj s korupcí. Je třeba si uvědomit, že korupční sítě jsou velice odolné a mnoho z nich přežilo dramatické snahy o jejich vykořenění. V některých případech sítě obětovaly svoje lídry k tomu, aby mohly přežít politický nátlak. Jinde, jako v Číně, se snažily o to být jeden krok před veřejností s vysokoprofilovými případy korupce. Není tu ale odpověď na to, jaký je vztah mezi kleptokracii a demokracií?

Moderní demokracie vznikla jako garance vlády ve veřejném zájmu. Nicméně, nepohodlně velké číslo zemí, které si zlepšily (tj. zmenšily) svůj korupční profil, jsou autoritářské. Pokud tedy je vedení tak kriticky důležité pro reformy, je vůbec možné pro demokracii, která je systematicky zkorumpovaná se změnit?

Spojené státy – „uhlazená“ kleptokracie

Spojené státy jsou testovacím polem této otázky. USA jsou zemí, která se posouvá k „uhlazené“ kleptokracii, a to už od 80. let 20. století, v době deregulační horečky. Od té doby došlo k boomu lobbystické profese, zatímco průmyslové sektory začaly psát zákony pro své sektory, vězenství nebo obrana byly privatizovány a brzdy pro peníze v politice byly odstraněny. Prezidenti začali obsazovat vysoké regulační pozice ve vládě bankéři. Ve Washingtonu se ujala ekonomika transakční výměny, píše autorka dále.

Minulý rok byl „povodní“ v tomto procesu. V červnu Nejvyšší soud dramaticky omezil definici úplatků, když zvrátil korupční rozsudek nad bývalým guvernérem Virginie Bobem McDonnellem. Zatím podporovatelé, a mezi nimi i mnoho progresivních lidí, demokratické kandidátky Hillary Clintonové mohli být slyšet, jak obhajují podivné zahraniční dary pro Nadaci Clintonů. Těm, kdo podporují Trumpa se to tak může jevit, ale jeho výhra ve skutečnosti v tomto ohledu není změnou režimu, lidé kolem něj totiž reprezentují totéž. Trumpovo prezidenství jenom zacementuje systém, se kterým mělo skončit.

Vyměnit jednoho člověka na vrcholu nestačí

Pro Američany, stejně jako pro jiné země ve světě, nebude dostačující se zbavit jednoho člověka na vrcholu, aby došlo k opravě poničené republiky. Američané by si neměli lhát do kapsy, že řešením je impeachement Trumpa nebo volba v rámci standardní alternativy mezi Demokraty a Republikány v roce 2020. Síť, kterou Trump ukotvuje ve Washingtonu využívá systém, kterému Američané dovolili, aby vzniknul a rozvinul se. A tato síť je nyní posilněna a ukáže se jako odolná.

Autorka článku je skeptická k přístupům, které stojí na nějaké sadě nástrojů, jenž by měla vyřešit hluboce zakořeněné problémy. Nicméně i tak. Pokud by reformátor či síť reformátorů dovedla zužitkovat nespokojenost s kleptokratickým typem vládnutí v USA, tak by se přitom měl méně zaměřit na trestání otevřené korupce, potom co se stala, ale na její prevenci v rámci chování a norem chování. Takové reformní hnutí by se mělo zaměřit na to, aby ukončilo praxi psaní pravidel ekonomických a politických her tak, aby prospěly těm, kdo už mají moc. Naopak by se mělo více dbát na to, aby tu byly pravidla, která zaručí důstojné živobytí lidem, kteří vykonávají neocenitelné profese (učitelé, malí farmáři) anebo pro ty, kteří si vybrali žít podle nepeněžních hodnot.

Takový reformní program by skončil s příspěvky na kampaně a anonymitu velkých donorů.  Je to možná radikální, ale jediná cesta. Podobně by mělo dojít k regulování lobbování, širšímu definování střetu zájmů a musí dojít k posílení etické stránky politiky bez ohledu na stranické zájmy a gentlemanské dohody. A regulující úřady na federální úrovni potřebují více peněz a více nezávislosti.

Normy chování nejsou jen věcí zákonů, ale také záležitostí kulturní. Je tedy nutné zaměřit se na kulturní posuny, které umožnily americkou kleptokracii. To, co je ale velmi důležité podle autorčina mínění je, aby takoví protikorupční reformátoři dovedli přinést vize, které stojí na jiných hodnotách, než jsou materiální růst a akumulace peněz. Museli by se snažit změnit to, jak Američané chápou a poměřují úspěch ve společnosti.


Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.