Mezi Íránem a Ruskem v Sýrii narůstají třenice

Přečetli jsme: Summit v Soči odhalil nové problémy: nedůvěru Teheránu a íránských jestřábů vůči Rusku a jasnou snahu o to udržet vojenský a ideologický vliv Íránských revolučních gard v poválečné Sýrii.

Vědecký pracovník Ústavu pro Střední východ Alex Vatanka se v článku pro Foreign Affairs zaměřil na roli Íránu a jeho revolučních gard v mírovém procesu v Sýrii.

Jednání mezi Ruskem, Tureckem a Íránem mělo být bodem obratu pro syrský konflikt a budoucnost Sýrie. Alespoň v to doufal Teherán. Namísto toho ale rozhovory v Soči odhalily vznikající třenice mezi Íránem a Ruskem a také domácí rozdělení v íránské politice – tj. rozdílnost názorů mezi občanskou vládou prezidenta Hasana Ruháního a Islámskými revolučními gardami (IRG).

IRG se snaží nervózně udržet zisky, které íránské angažmá v Sýrii přineslo, a to v opozici proti zemím jako je Izrael, Saúdská Arábie a Spojené státy. A tento postoj může brzy vést k otevřenému konfliktu s Ruskem a s dalšími aktéry, včetně prezidenta Ruháního, míní Vatanka.

Vedení revolučních gard chce nejenom udržet svůj vliv v Sýrii, ale chce proměnit spojenecké syrské vojenské jednotky a milice v institucionalizovanou vojensko-politickou sílu podle své předlohy.

Teherán má pochybnosti o partnerech

Při jednání v Soči všechny tři strany ostentativně souhlasily s jedním klíčovým bodem – s teritoriální integritou Sýrie, která má být respektována. Diskutovalo se o dalších otázkách – například o tom, jak pokračovat v procesu ukončení konflikt v rámci zón dohodnutých v květnu v Astaně. Summit v Soči měl především demonstrovat íránsko-rusko-turecké partnerství v Sýrii.

V Teheránu panují pořád dostatečné pochybnosti o obou partnerech a jejich záměrech, píše Vatanka. Konkrétně v případě Ruska si Íránci všímají (a s nelibostí) toho, jak Rusové široce spolupracují s různými partnery v regionu. Moskva vedle Turecka a Íránu vede dialog se všemi, kdo zde hrají nějakou roli, tedy počínaje Spojenými státy, přes Izrael až k arabským zemím v Perském zálivu. Teherán se obává dohod uzavíraných bez jeho vědomí.

Dva dny před sočským summitem Putin jednal se syrským prezidentem Bašarem Asádem a podle informací z íránských médii o tom neměl Teherán žádné informace předem. Nicméně Teheránu více vadil fakt, že Vladimir Putin před summitem hovořil s americkým prezidentem Trumpem, aby ho s jednáním seznámil. Íránci tento hovor vnímali jako snahu Moskvy utišit Washington, který není nakloněn jakémukoliv řešení syrské války, které by institucionalizovalo íránskou přítomnost. A Teherán se oprávněně bojí toho, že by chlácholení Spojených států mohlo být na úkor zájmů Íránu.

Demonstrace síly

IRG začaly právě v den jednání v Soči ukazovat svoje schopnosti umístit, udržet a mobilizovat proíránské milice v Sýrii. Byla to snaha ukázat hrubou sílu publiku, ke kterému patřil Putin a jeh poradci.

Jinak řečeno, v momentě, kdy se Moskva chystá stát se hlavním diplomatickým králotvůrcem, generálové IRG připomenuli všem, a to Asádovi i Rusům, svojí moc a vliv. Tvrdá frakce v íránské politice, kterou IRG představují, také ukazuje, že je připravena s maximalizací vlivu Íránu v Sýrii, vyinkasovat svoje investice do syrských a arabských milic.

Velitel IRG generál Mohamad Alí Džafárí byl v poslední době velmi otevřený o svých záměrech povznést proíránské milice v Sýrii. V listopadu se kupříkladu nechal slyšet o tom, že Asád ví, že má dluh vůči lidovým milicím a chápe to, že jsou kritické pro jeho politické přežití. Kromě toho naznačil víceméně, že s institucionalizací milicí počítá a stejně tak počítá i s rolí IRG v tomto procesu.

Cílem je tyto jednotky přetvořit v nástroje íránského vlivu v Sýrii, podobné Hizballáhu, píše Vatanka dále.  Není to překvapivé. Samotné IRG jsou plodem takového vývoje v Íránu v roce 1979.

Tato poslední rétorická eskalace není ale určená jen zahraničí. Cílí také na domácí politiku, protože budoucnost proíránských milici v Sýrii je diskutovaným politickým tématem. Prezident Ruhání se od plánu IRG na institucionalizaci milic v Sýrii distancoval, ale otevřeně ho nekritizoval.  Přesto média kontrolovaná IRG Ruháního stále kritizují za to, že je měkký vůči západním požadavkům opustit nebo aspoň odzbrojit tyto milice.

IRG má dvojí pozici. Na prvním místě, chápe jako hloupé se vzdát těžce získaných pozic v terénu a uzavřít dohodu se Západem (a s Ruskem) ve jménu nějakých pochybných slibů mezinárodní spolupráce v Sýrii.

Na druhém IRG se snažily dát najevo, že jsou lépe vybaveny k tomu vést snahy Íránu o to získat díl koláče v rámci poválečné rekonstrukce Sýrie.

Špatné znamení?

Pozorovatelé v Íránu i mimo něj budou vnímat tyto stále více jestřábí pozice revolučních gard jako špatné znamení. IRG má ale v Teheránu hlavní slovo co se týče politiky v Sýrii a domnívá se, že má v ruce návod k úspěchu – více Hizballáhu všude, kde to jde.

Velení IRG chce opakovat staré vzory, zatímco regionální bezpečnostní prostředí se rychle mění. To vyžaduje, aby Írán měl adaptovanou vojenskou strategii. V Teheránu se o ní mluví jako o „předsunuté obraně“. Je to myšlenka, že Írán by měl se svými protivníky bojovat mimo svoje hranice a zabránit tak tomu, aby se konflikt vedl na íránské půdě. A součástí této „předsunuté obrany“ jsou zahraniční vojenské milice. Podle Vatanky není pravděpodobné, že by se na této strategii v dohledné době něco měnilo.

Ze širšího syrského pohledu je jen těžké vidět, jak se může do země vrátit udržitelný mír, pokud zde budou hrát klíčovou roli v politickém procesu ozbrojené místní skupiny, které jsou odpovědné agresivní, ideologicky cizí organizaci, jakou jsou IRG.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.