Bitcoin: bublina i varianta na zlatý standard

Ilona Švihlíková píše o tom, proč je kryptoměna bitcoin jen stěží nástupcem amerického dolaru, ale mnohem spíše se s z něj stalo spekulativní aktivum.

Bitcoin plní hlavní titulky už delší dobu, ale s dynamicky rostoucí cenou, rostou i zprávy o něm. Nedávno se objevil i článek (přinesli jsme v !Argumentu výtah zde, že by bitcoin mohl nahradit americký dolar. Což je nesmysl.

Bitcoin je v tuto chvíli atraktivním finančním aktivem. Z funkcí peněz plní uchovatele hodnoty, ostatní funkce jen velmi omezeně a řekněme si na rovinu, že je plní z velké části v šedé až černé ekonomice. Strmý nárůst jeho „hodnoty“ dostal exponenciální charakter, což je pro bubliny typické. Bubliny jsou  provázeny také nemístným optimismem, který sice jednoho dne splaskne (i s bublinou). Do té doby ale budete číst články typu „to tu ještě nebylo“, to je „zaručená investice“, to je „zcela něco nového, jiného, než bylo v době….“ Jakmile se něco takového objeví, tak doporučuji maximálně zpozornět. Je pravda, že na bublině se dá pěkně vydělat, ona ta exponenciála láká. Jenže odhadnout, „kdy vystoupit“ je velice obtížné, proto koneckonců většina bublin končí katastrofálně. Častými „vedlejšími“ účinky je přerušení úvěrového toku a – jak dobře víme – může to skončit i finanční krizí.

Bitcoin navíc nepodléhá žádné regulaci, což může na jedné straně přitahovat ty, kteří si nechtějí zadat se systémem, na straně druhé ale nutně je magnetem pro hromady nelegálních aktivit.

To, že není regulován, je zároveň jeho silnou i slabou stránkou. Právě vysoká volatilita a rizikovost byly jedním z faktorů, proč velké banky začínají varovat před bitcoinovými futures – riziko je i pro ně nadměrné.

Tvůrci bitcoinu záměrně jeho svět vytvořili jako určitou podobnost se zlatem, s možnou aspirací na „bitcoinový“ standard, místo zlatého standardu.  I pojem „těžit“ bitcoiny tomu tak nějak odpovídá, včetně toho, že je stanoveno jejich finální, omezené množství. V současné době se objevuje opět řada nemístné nostalgie po zlatém standardu, kdy prý „peníze měly nějakou tu hodnotu“, což se prý o dnešním penězích dominantně tvořených úvěrovou emisí říct nedá.

Kdyby to slyšel J. M. Keynes, tak by připomněl, že on jasnozřivě uváděl, že zlatý standard byl přežitý už ve 20. letech minulého století.

Zlatý standard vycházel z ekonomicky chybné, lež tuhý kořínek mající, představy, že peníze musí být „něčím“ kryty. Vzácného kovu je omezené množství, což bitcoin rovněž splňuje. Problém je v tom, že omezené množství kovu/bitcoinu může zásadně brzdit ekonomiku. Zaprvé, nalezení zlata/bitcoinu nemá co dělat s potřebami ekonomiky – proto se také lpění na zlatém standardu periodicky dostávalo do střetu s potřebou mezinárodní likvidity dané třeba rozvojem mezinárodního obchodu. Prostě transakce musím něčím obsloužit.

Druhý problém je, že zlatý standard je ze své podstaty deflační. Což naráží na další tvrdošíjný omyl a sice, že deflace je přeci fajn, když to znamená opak inflace (ergo snižování celkové cenové hladiny). Deflace ve 30. letech rozhodně fajn nebyla a lpění na zlatém standardu (Německo) v té době situaci dále zhoršovalo.

Srovnání s dolarem už je úplně mimo. Můžeme si sice říci, že dolar je tak trochu „jednooký král mezi slepými“, a že jeho síla je daná jednak historicky (rozvoj Bretton-Woodského systému po druhé světové válce), a jednak tím, že nemá konkurenta.

Pozice dolaru je výjimečná díky tomu, že má globální užití, používá se pro mnoho transakcí, od financováni fúzí, po kótování na komoditních trzích (s dominantní pozici ropy), až jako tzv. měna zavěšovací (při fixních kurzech) a samozřejmě aktiva denominovaná v amerických dolarech jsou hlavní složkou v devizových rezervách centrálních bank. Nic z toho bitcoin nesplňuje a nikdy splňovat nebude.

Takový švýcarský frank je v mnoha ohledech zajímavější než americký dolar, ale také nemůže roli mezinárodní měny hrát – na to je ho prostě „příliš málo.“ Měna malé země nemůže prostě obsloužit globální finanční trh.

Omezené množství a omezené funkce z bitcoinu dělají to, co je stále patrnější – spekulativní aktivum.

Za bitcoinem stojí zřejmě úvaha o zcela jiném finančním systému, o alternativě, která se jednou pro vždy zbaví peněz vytvářených úvěrovou emisí (ergo krytých dluhem, jak říkají kritici. Připomeňme, že jeden výraz pro bankovku je IOU, neboli I owe you, v češtině dlužím ti). Ne, že by úvaha stoprocentně krytých peněz byla mrtvá. V německy mluvících zemích je koncept tzv. Vollgeld (plnohodnotné peníze) poměrně populární.

Úvahy o alternativním finančním systému je potřeba – i vzhledem k tomu, že finanční sféra tu reálnou skutečně dramaticky přerostla a místo „obsluhy ekonomiky“ a stala jejím pánem – jen přivítat.

Ale bitcoin takovouto alternativou není. Je ukázkou toho, jak se možná i upřímná snaha deformuje v bublinovitou honbu za co nejvyšším výnosem. Ještě nějakou dobu.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.