Kde Evropská centrální banka nemá co dělat?

Přečetli jsme: Evropská centrální banka pokračuje v politice kvantitativního uvolňování až do září příštího roku, zatímco některé kritické hlasy sílí. 

Poznámka redakce: Evropská centrální banka (ECB) se rozhodla nechat sazby na současné úrovni a pokračovat v politice kvantitativního uvolňování do září příštího roku. I vzhledem k tomuto vývoji přinášíme kritický německý článek k politice ECB. Německá pozice je dlouhodobě vůči ECB kritická, ať již kvůli politice kvantitativního uvolňování, či kvůli záporné depozitní facilitě.

Nákupem státních dluhopisů chce Evropská centrální banka stabilizovat euro. Ale to nestačí: nakupují se i firemní cenné papíry a tím se systém dovádí ad absurdum. A má to následky, píše Klaus-Rainer Jackisch pro ARD Tagesschau.

ECB nakupuje i firemní cenné papíry. Patří mezi ně i dluhopisy firmy Steinhoff, velkého výrobce nábytku, u něhož je značné podezření na manipulaci s bilancemi. Nicméně ECB nechce prozradit, kolik dluhopisů má v bilanci. Firma Steinhoff ovšem byla jeden z největších emitentů.

Nákup firemních dluhopisů byl od počátku velmi kontroverzní. Nákup dluhopisů firem, kterým se dobře daří, vede cíl programu ad absurdum. Protože ECB chce svým programem nakopnout ekonomiku tak, aby na trh vstoupily nové, ne etablované firmy a byla vytvořena nová pracovní místa.

Navíc zde bylo od začátku riziko, že dluhopisy ztratí na hodnotě a ECB bude sedět na ztrátě.

A to by se mohlo stát u dluhopisů firmy Steinhoff. Je možné, že investované peníze jsou prostě pryč. Pod čarou by se dalo říci, že to není tak zlé, protože většina titulů je solidních a vytváří dobré výnosy.  Ovšem případ Steinhoff ukazuje, jak sporná je obecně politika nákupu dluhopisů, a to především u firem. Je to obchod, v němž ECB nemá co hledat. Svým zásahem deformuje trh s dluhopisy, takže v řadě oblastí už nefunguje dobře.

Takže skandál kolem firmy Steinhoff jsou jen vodou na mlýn pro ty, kteří požadují od ECB konkrétní plán odchodu z programu kvantitativního uvolňování. I v Radě ECB tyto hlasy znějí stále hlasitěji. Vedle věčného stěžovatele, šéfa Bundesbanky, Jense Weidmanna, se k tomu připojují i zástupci estonské centrální banky i Nizozemska. Z vedení také například Benoit Coeuré.

Zatím víme, že ECB své nákupy v příštím roce postupně oslabí. Konec programu ještě není jasně stanoven, Rada ECB si nechala otevřené dveře. I prodloužení programu je možné.

Argumentace šéfa banky Mario Draghiho je ovšem stále obtížnější. Neboť hlavní argument, že ECB se musí dostat k míře inflace 2 %, je stále slabší. Inflace v eurozóně je stále silnější, nyní je na 1,5 %.

A jednak i proto, že v samotné ECB se objevují pochyby, jestli je cíl ve výši dvou procent ještě odpovídající době. V době globalizace a digitalizace s větší transparentností a silnou konkurencí, je stále obtížnější dosahovat míry inflace ve výši dvou procent. Cíl se musí přizpůsobit novým skutečnostem, takže musí být snížen.

A pak je tu Trump, který svou nevypočitatelností a daňovou reformou dále pohání americký dolar. Tím by měly úroky v USA stoupat rychleji, než se čekalo. Úrokový rozdíl mezi USA a eurozónou se tak bude zvětšovat. Z tohoto důvodu by také měli centrální bankéři brzy jednat.

Tento týden se ECB spíše odebere k zimnímu spánku. Nedají se čekat velké plány, či něco převratného. Draghi bude svůj kurz hájit.

Steinhoff a Draghi tak mají něco společného. Oba dva se drží svého kurzu. Jeden chce zachránit svou firmu s nábytkem, druhý euro. Jestli se bude dál prodávat levný nábytek, to se uvidí. To, že Draghi bude dál pokračovat s uvolněnou politikou, je mimo diskusi.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.