Výsledky katalánských voleb v pěti bodech

Aktuálně: Jaké jsou hlavní politické výsledky katalánských regionálních voleb, které nově rozdaly karty, a znova ve prospěch stoupenců nezávislosti regionu?

Tři separatistické strany vyhrály, ale před sebou mají řadu problémů.

Katalánské volby byly opětovným testem toho, jak silné je hnutí za nezávislost a jak silné strany, které podporuje jednotné Španělsko. Volební účast dosáhla rekordu – více než 82 % a strany, prosazující nezávislost si zajistily absolutní většinu v parlamentu.

Jenže druhým vítězem byla strana Ciudadanos (česky Občané), která je proti nezávislosti a která bude největší stranou v parlamentu.

Financial Times přinášejí pět hlavních bodů katalánských voleb:

Vyhrálo hnutí nezávislosti, ale zcela vyhráno nemá

Když se sečtou hlasy, tak tři strany, které podporují katalánský stát, znovu zvítězily. Jenže politicky vzato mají před sebou obrovské problémy. ERC, Junts per Catalunya a CUP mají dohromady 70 křesel v regionálním parlamentu. Na papíře je to víc, než potřebují na vytvoření vlády pro nezávislost. Jenže ve skutečnosti bude dosti těžké tohoto cíle dosáhnout. Poslední týdny ukázaly, že uvnitř separatistického tábora jsou velké rozdíly. ERC dopadla hůře, než se očekávala, opakovaně uvedla, že chce promyslet svůj přístup k nezávislosti a aplikovat opatrnější, pozvolnější taktiku. Pro další zastánce nezávislosti, hlavně pro radikální CUP, je takový posun nemyslitelný. Takže napětí se může objevit i uvnitř tábora pro nezávislost.

Carles Puigdemont, který se momentálně nachází v Bruselu, bude mít silnější hlas. Bude těžké překlenout interní spory a úkol je těžší, než jednoduchý součet. Několik poslanců, kteří byli zvolení za ERC a za Junts per Catalunya je ve vězení, nebo mimo Katalánsko. Bez nich se separatistická většina vypaří. Je možné, že je strany nahradí těmi kandidáty, kteří skončili od nimi, ale to by znamenalo se zbavit zkušených a populárních lídrů hnutí – tedy ztratit silný politický symbol. I když se překoná tato překážka, i tak mají strany za nezávislost dost věcí k promýšlení. Minulé měsíce ukázaly, že jejich současná strategie k získání nezávislosti na Španělsku nemá moc nadějí na úspěch: Španělsko odmítá dát Katalánsku možnost závazného referenda a svět dal najevo svou podporu Madridu. Nezdá se pravděpodobné, že by výsledky voleb tuto situaci změnily. Prozatím cesta k nezávislosti vede do zdi a nová mapa není v dohledu.

Návrat Puigdemonta

Puigdemont a jeho Junts per Catalunya (tedy: Společně pro Katalánsko) uspěly více, než se očekávalo. Vedl kampaň na základě slibu, že obnovení samosprávu Katalánska poté, co španělská vláda spustila článek 155 ústavy a sebrala regionu autonomii. Puigdemont ve velmi neobvyklé kampani byl v Belgii, aby se vyhnul španělské justici. Několik jeho ministrů je ve vězení. I když se mu ve Španělsku za to, že uprchl do Belgie posmívali, Katalánci byli jiného názoru. Pro mnoho z nich totiž volba pro lídra v exilu znamenala volbu pro legitimní vládu – a proti drsnému útoku Madridu. Otázka je, co udělá Puigdemont jako další krok. Navzdory vítězství bloku za nezávislost, bude vytvoření katalánské vlády obtížné. I když Španělsko stáhlo svůj mezinárodní zatykač, pokud se Puigdemont vrátí do Španělska, může skončit ve vazbě. Může mít alespoň radost z toho, že kandidátka jeho strany se stala nejsilnější hlasem v hnutí za nezávislost.

„Tichá většina“ našla svůj hlas

Hnutí za nezávislost si prošlo těžkým obdobím. V čekání na výsledky se ukázala vyšší volební účast v oblastech kolem Barcelony, kde žijí voliči, kteří dorazili z jiných částí Španělska, hovoří španělsky, ne katalánsky a identifikují se se Španělskem spíš než s Katalánskem. Většinou tato města, třeba Hospitalet, měla dosti nízkou účast, ukazující na nezájem o regionální dění.

Ale tito voliči se nyní projevili, aby zabránili historickému odštěpení mezi Španělskem a Katalánskem a zachovali spojení, kteří oni sami zosobňují. Ale jejich účast měla prospěch pro socialisty jen omezeně. Spíše, hodně hlasů vedlo pro Inés Arrimadasovou a její stranu Ciudadanos, jimž narostly preference z 18 na 25 %. I tak tento posun nestačil na to, aby blok proti nezávislosti získal většinu. Ovšem pro separatisty je to zlovolné znamení, že právě tato „tichá menšina“ získala svůj hlas. Kdyby tato část elektorátu, byť od země odtržena, byla nadále angažována v regionální politice, bude obtížnější získat většinu pro nezávislost.

Arrimadasová se dostala daleko, ale ne dost daleko

Hlavní představitelka hnutí Ciudadanos byla jednou z hvězd voleb. Po energetické kampani, která hodně spočívala na jejím image a osobnosti, dovedla Arrimadasová svou stranu k historickému výsledku. Ciudadanos se staly nejsilnější stranou, v parlamentu budou mít 37 křesel. Po letech separatistické hegemonie, bude mít Arramadasová silné postavení. Je to úžasný úspěch, obzvláště, když uvážíme, že ona sama je opakem klasické trajektorie katalánské politiky. Narodila se v andaluském městu, které je od Katalánska nesmírně vzdáleno, jak geograficky, tak kulturně. Ve dvaceti letech se přestěhovala do Barcelony a před pěti lety vstoupila do politiky. Je velkým spojencem Rivery, celošpanělského lídra Ciudadanos. Jenže i tento triumf má hořkou pachuť. I když její strana posílila, ona sama nemá šanci stát se příštím prezidentkou Katalánska. Ani s podporou konzervativců a socialistů (kterou by získávala těžko) ji stále chybí deset křesel k většině v parlamentu. To je politická realita Katalánska: vést největší stranu neznamená vést největší blok.

Lidová strana byla smetena

Výsledek voleb nebyla jen rána pro síly proti nezávislosti, ale také strašný výsledek pro vládnoucí konzervativce Mariana Rajoye. Strana získala až sedmé místo a jen 3 křesla v parlamentu se 135 místy. Už roky španělská vládnoucí strana ztrácela hlasy v regionu vůči liberálům z Ciudadanos. Strana, která byla založena před jedenácti lety v Katalánsku, byla do značné míry založena právě proto, aby bojovala proti nárůstu separatismu v regionu. Ale začala růst i v dalších regionech Španělska a stala se velkou hrozbou pro vládnoucí lidovce (PP).

Možná, že se španělský premiér bude snažit hledat na výsledku něco dobrého. Například se může utěšovat tím, že separatisté sice budou zase kontrolovat parlament a vládu, ale nedosáhli většiny hlasů. Při součtu se vlastně podíl hlasů, které získaly tři strany pro nezávislost v porovnání s rokem 2015 trošku snížil. Dá se očekávat, že o tom bude PP a Rajoy vydatně mluvit. Jenže zdá se, že voliči, kteří nechtějí nezávislost, vidí jako svou hlavní stranu Ciudadanos, nikoliv PP. Slabý výsledek konzervativců bude dál podrývat legitimitu Rajoye v očích mnoha Katalánců. A to nevypadá dobře pro budoucí vyjednávání, která by měla vyřešit hořký politický konflikt.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.