Nový světový nepořádek a tříštění Západu

Přečetli jsme: Staré časy nadvlády západních zemí jsou pryč. Geopolitická situace je velmi napjatá, a to navzdory tomu, že se stav světové ekonomiky zlepšil.

Geopolitická situace je napjatá, i když se stav světové ekonomiky zlepšuje, píše Martin Wolf pro britské noviny Financial Times.

Dosáhli jsme konce ekonomického období – západem vedené globalizace, i konce geopolitického období – unipolárního momentu po skončení studené války. Wolf připomíná, že to tvrdil už před rokem. Otázkou bylo, zda svět zažije rozpad Amerikou vytvořeného liberálního pořádku jako deglobalizaci a konflikt, nebo se znovu objeví kooperace. Rok poté, co se Trump stal prezidentem, bychom se měli k tomuto tématu vrátit. Wolf se domnívá, že rozpad je pravděpodobnější. Zkušenost ukázala, jak vypadá Trumpova prezidentství. Každý den porušuje chování a přístupy, které svět od amerického prezidenta očekává.

Wolf připomíná využívání úřadu pro osobní prospěch, lhostejnost vůči pravdě a útok na instituce republiky řízené zákony. Liberální demokracie podle Wolfa může přežít jen tehdy, když účastníci uznají legitimitu jiných účastníků. Charakter je jedna věc, jednání jiná.

Zatím Trump vládne jako tradiční republikán, „pluto-populista“, dodává politiku pro plutokracii a rétoriku pro svou rozčilenou voličskou základnu. Ale jeho charakter je stále vidět, v jeho prodejnému přístupu k americkým spojenectvím a úzce merkantilistickému pohledu na obchod. Trumpovo prezidentství oslabilo podstatu liberální demokracie – demokracie, která spočívá na neutrální vládě práva.

Ve východní Evropě, píše Wolf, styl plebiscitní diktatura, které se eufemisticky říká neliberální demokracie, což je Putinovo Rusko,  má své obdivovatele a vytváří napodobovatele.

Erdoganovo Turecko se posunulo tímto směrem. Ovšem Brexit zatím své napodobovatele nenašel. Macron ve Francii zastavil populistickou a xenofobní vlnu. Ale německé volby oslabily schopnost země na Macrona reagovat, zatímco blížící se italské volby mohou být disruptivní nejen pro Itálii, ale pro celou eurozónu.

Nejdůležitější politický vývoj zaznamenala Čína. Prezident Si očividně vytvořil nadvládu nad komunistickou stranu a zároveň posílil nadvládu strany nad státem a stát nad čínskými občany. Jeden ze silných vůdců světa se stal nejsilnější, lídrem nastupující supervelmoci. Rok 2017 byl tedy ve znamení nárůstu autokracie, pokračuje ústup demokracie.

A co se stalo s globální spoluprací?

I v oblasti spolupráce se dály důležité věci. Jedním z nich bylo rozhodnutí Trumpa stáhnout se z Transpacifické dohody, do níž spojenci USA, především Japonsko, tolik investovaly a znovu vyjednat dohodu NAFTA. Další bylo rozhodnutí stáhnout se z Pařížské klimatické dohody. Na druhé straně, byl prezident Si, který se rétoricky snažil zdvihnout roli globalizace. Síly proti spolupráci také posílily, stejně jako ty proti demokracii. Není to překvapivé, když vidíme, že vedoucí země světa má prezidenta, který vnímá konflikt jako normu. Tento vývoj musí být posazen v dlouhodobých trendech.

Co je nejdůležitější, pozice dnešních vysoko-příjmových zemí, i když jsou stále velice mocné, relativně klesá. Čínské výdaje na obranu rostou silně, relativně k těm v USA, i když jsou stále jen 2 % HDP. Podíl vysoko-příjmových zemí na světovém výstupu spadl od začátku století asi o 20 procentních bodů v tržních cenách, a jejich podíl na světovém obchodu zboží spadl o 17 procentních bodů. To má své implikace.

Západ v rozkladu

Takovýto politický vývoj rozkládá Západ jako ideologicky jednotnou entitu. Úzká spolupráce mezi vysoko-příjmovými zeměmi byla do značné míry vytvořena na základě americké vůle a síly. Jenže centrum té moci aktuálně zavrhuje tyto hodnoty a vnímání zájmů, které tuto ideu podpíraly. A to mění skoro vše.

Za druhé, moderní západní ideály demokracie a liberálních globálních trhů ztratily prestiž a přitažlivost nejen pro rozvojové a rozvíjející se země, ale dokonce i ve vysoko-příjmových zemích. Alternativní ekonomický systém zatím nevyhrál, ale přitažlivost xenofobních populistů a autoritářů vzrostl.

Zvládnout světovou ekonomiku, globální veřejné statky (hlavně klima) a bezpečnostní otázky, to vyžaduje spolupráci mezi vysoko-příjmovými zeměmi a rozvíjejícími se zeměmi, hlavně Čínou.

Staré časy dominance vedoucích vyspělých zemí jsou pryč. Zajistit kooperaci mezi velmi rozdílnými zeměmi je velice těžké. A je zde skutečné riziko konfliktu mezi USA a Čínou, jak píše Graham Allison ve své knize „Destined for War“ (Předurčeni k válce).

Optimisté budou správně argumentovat tím, že ekonomická provázanost a jaderné zbraně znamenají, že válka je šílenství. Možná se ale generálům, kteří obklopují Trumpa, nepovede ho uhlídat. Možná dokonce budou podporovat ničivou válku kvůli Severní Koreji. Rok 2017 zdůraznil geopolitické napětí, ale zároveň také globální ekonomické oživení.

(Více v dalším díle, který pro čtenáře také přineseme).


Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.