Světové ekonomice se daří, politice ne

Přečetli jsme: Největším rizikem pro zotavující se ekonomiku je válka. Povede se rostoucí ekonomice vyléčit politiku? Nebo politika zruinuje ekonomiku?

Komentátor Martin Wolf pokračuje pro Financial Times v analýze vývoje světové ekonomiky a politiky.

Svět na začátku roku 2018, píše Martin Wolf, ukazuje velký kontrast mezi depresivní politikou a zlepšující se ekonomiku. Ovšem může tato divergence pokračovat donekonečna? Nebo jedno převáží nad druhým? A pokud ano, jak to bude: zničí špatná politika ekonomiku, nebo uzdraví dobrá ekonomiku politiku, ptá se Wolf.

Jak už psal Wolf v minulém článku, který jsme v !Argumentu přinesli, existuje řada hrozeb pro kooperativní globální politický pořádek. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem, nacionalisty, který nemá velký závazek vůči normám liberální demokracie, může otřást jednotou Západu. Autoritářství je na vzestupu, zatímco důvěra v demokratické instituce téměř všude klesá. Nicméně řídit vzájemně provázaný svět znamená kooperaci mezi nejsilnějšími zeměmi, obzvláště mezi USA a Čínou. Co je nejhorší, rizika přímého konfliktu mezi oběma supervelmoci jsou reálná.

Ekonomické vyhlídky jsou dobré

Jenže světové ekonomice se daří. Zlepšil se optimismus v očekávání vývoje tohoto roku jak v USA, eurozóně, Japonsku i Rusku. Předpovídá se růst na 3,2 %, což je více než v roce 2017. Někteří ekonomové jsou ještě optimističtější a očekávají další „opravy“ směrem vzhůru.

Gavyn Davies, který rovněž píše pro FT, se navíc domnívá, že globální růst je i nad trendem, což je ovšem není dlouhodobě udržitelné. Důležitou roli hrají investice, které vytvářejí větší poptávku, zejména v eurozóně. A vyšší poptávka zase pohání vyšší investice. Vývoj investic ve vyspělých zemích byl ve druhé polovině minulé roku nejlepší od roku 2010. Je zde pozitivní cyklus rychlého růstu, který popožene potenciální růst je jistě možný. Jenže, pokud to nebude udržitelné, pak je otázka, zda ukončení přijde hladce, či nárazem.

Náraz má velká rizika, vzhledem k vysoké úrovni dluhu a cenám aktiv, obzvláště amerických akcií. A inflace zůstává, naštěstí, nízká, reálné i nominální úrokové sazby též. Takže dluh je snesitelný a vysoké ceny aktiv rozumnější.

Ale narušení je vždy možné, ať už od vyšší inflace, nebo vzhledem k pochybnosti o solventnosti velkých dlužníků. Jenže také mohou spadnout ceny nadhodnocených aktiv.

Při zpomalení ekonomik, mají vyspělé země jen malý prostor pro monetární či fiskální politiku. I když, myslí si Wolf, takové velké poruchy jsou vzácností. Světová ekonomika roste od 50. let, jen v málo letech rostla o méně než dvě procenta, byly to roky: 1975, 1981, 1982, 1991 a 2009.

Co způsobilo obvykle neočekávaná zpomalení? Odpověď jsou: finanční krize, inflační šoky a války.

Největším rizikem je válka

Největší politickým rizikem pro ekonomiku je válka. Význam mají i války mezi ropnými producenty, stačí si vzpomenout na dva ropné šoky v 70. letech. Válka mezi Íránem a Saúdskou Arábií by byla katastrofální, uvádí Wolf.

Politika hraje dominantní roli při vytváření inflace a následných dezinflačních šoků. Politika také pohání protekcionismus i nezodpovědnou finanční liberalizaci. Rizika poruchy v politice jsou dnes vyšší než za poslední desetiletí. Politika také utváří dlouhodobé politiky, které určují výkon ekonomik. Víme, že řada z nich bývá daleko od těch, z nichž by měli prospěch všichni, či které by byly udržitelné. Ani pravicová idea, že to hlavní je snížit daně a regulace, ani levicová idea, že je stát, který více intervenuje, vše vyřeší, nedávají smysl. Znovu dostat do ekonomiky dynamiku je velká výzva.

Ale snad je na místě i optimističtější výhled. Špatná politika dneška je do značné míry výsledek špatné ekonomiky posledních let, především postkrizového špatného vývoje ve vyspělých zemích a dopadu následného kolapsu cen komodit v mnoha rozvíjejících se a rozvojových zemích.

Snad je možné doufat, že jak se bude světová ekonomika zotavovat, optimismus ohledně budoucnosti se bude šířit a politika se tím začne také napravovat. A to může obnovit důvěru v politické a ekonomické elity. Snad by pak politika mohla být více konsensuální. Debata by se tak mohla vzdálit populismu. Nějakou dobu mohou jít politika a ekonomika oddělenými cestami. Dlouhodobě je ovšem otázka, jestli ekonomika selže a politika zruinuje zemi, nebo jestli ekonomika vyléčí politiku. Doufejme v to druhé.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.