Výzkum boří předpoklady: globální občanství a nacionalismus jdou ruku v ruce

Přečetli jsme: Nesobečtí globální občané či kosmopolité, kteří staví globální problémy nad národní zájmy neexistují, ukazují rozsáhlá sociologická šetření World Value Survey. Ukazuje se, že polarizující linie mezi globálním občanem a nacionalismem není realitou.

Studie z posledních let ukazují na vzestup nacionalismu jako reakci na globalizaci, píše politoložka z University of Arkansas A. Burcu Bayram. A ptá se provokativně: Jste nacionalisté, nebo kosmopolité. Anebo obojí?

Zvláště liberálové si lámou hlavu s nástupem nacionalismu v globálním měřítku. A někteří se pak mohou podivovat nad tím, kam zmizeli globální občané? Odpověď je, že nikam, argumentuje autorka. Celý zmatek vzniká z toho, že nesobečtí globální občané, kteří staví globální problémy nad národní zájmy neexistují.

Data z výzkumu World Value Survey (dále WVS) ukazují na to, že od počátku 90. let se utvořila skupina globálních občanů nebo „kosmopolitů“, jak se nazývají. Umožnila to integrace trhů, pospolitostí i lidí. Tento výzkum existuje od roku 1981 a často je realizován v různých zemích světa prostřednictvím „z očí do očí“ výzkumu reprezentativního vzorku. Vědci Pippa Norris a Roland Inglehart se mezi jinými v rámci něj zabývali studiem trendů kosmopolitismu.

Být globální občan a nacionalista se nevylučuje

Tři čtvrtiny ze skoro 85 tisíc dospělých respondentů ze 60 zemí světa se ve výzkumu WVS identifikovalo jako globální občané. Na druhou stranu výzkum, který provedla autorka článku, ukazuje, že globální občanství a nacionalismus se vzájemně nevylučují.

Mezi těmi, kdo se silně identifikují jako globální občané v posledním kole výzkumu WVS, se jich 82 % silně identifikovalo se svojí zemí a 74 % jich bylo velmi hrdých na svojí zemi či národ.

Například ve Spojených státech se kolem 68 % dotázaných vyjádřilo, že se vidí jako silně nebo umírněně globálními občany. Mezi těmito 68 % globálních občanů se jich celkem 46 % silně identifikovalo s USA a celkem 61 % z nich bylo velmi hrdých na to, že jsou Američané.  Podobné vzorce najdeme také v Evropě, na Blízkém východě a v Asii.

Tato data, píše dále autorka, ukazují na to, že globální občané nezastiňují národní identitu. Tito globální občané mají tendenci chránit národní zájmy.

V letech 2005 až 2009 výzkum WVS zařadil otázku, zda by jejich národní lídr měl upřednostnit zmírnění chudoby ve světě, nebo zda by měl řešit problémy jejich země. Kolem 62 % těch, kdo se identifikovali jako globální občané, dalo přednost řešení problémů vlastní země. To ukazuje na to, že globální občané nutně nezajímá zvýšení mezinárodní pomoci chudým zemím.

Řada globálních občanů také zaujímá velmi tvrdý postoj k imigraci.  Mezi těmi, kdo se vidí jako globální občané, bylo 36 % pro to, aby imigrace byla podmíněna existencí pracovních příležitostí. Nějakých 35 % bylo pro striktnější omezení imigrace a 12 % podporovalo její zákaz. Na druhou stranu jenom 16 % z globálních občanů bylo pro to, aby byl pohyb lidí zcela neomezený.

Pokud se podíváme na otázky podmínek pro získání občanství, mnoho z globálních občanů dává přednost požadavku původu po předcích. Asi 70 % z těch, kteří se identifikují jako globální občané, sdělilo, že původ je důležitý pro to kvalifikovat se jako občan.

Dva ostré póly neexistují

Tato data tedy sdělují, že představy o tom, že globální občanství a nacionalismus jsou dva póly, které stojí proti sobě, neodpovídají skutečnosti. Nárůst lidí, kteří se vidí jako globální občané, neznamená, píše Barcu Bayram, že zmizely jevy jako národní zájmy, jestřábí zahraniční politika a izolacionismus.  Pro mnoho jde být globálním občanem ruku v ruce s nacionalismem.

Jak autorka připomíná, globální občanství je získaná sociální identita, kterou tvoří to, jak jednotlivci upřednostňují  hodnoty jako universalismus a sebezdokonalení. Další studie autorky už ukázala na to, že pro globální občanství jsou typické jak sobecké, tak altruistické hodnoty. Někteří globální občané jsou motivováni univerzálními morálními starosti jako je ochrana životního prostředí a blahobyt lidských bytostí, jiní jsou motivováni prostě egoisticky. A tyto sobecké motivy mohou být využity k ochraně národa.

V daný moment máme lepší představu o tom, co globální občanství není než o tom, čím je. Globální občané nemají rádi konformitu, status quo a konvence, ale mají rádi svoji zemi či národ, a dokonce je stavějí na první místo, uzavírá politoložka.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.