Ideologické bitvy, které budou utvářet naši dobu

Přečetli jsme: Rok 2018 bude rokem ideologického střetu mezi zastánci liberálního pořádku a izolacionisty. Liberální tábor může vyhrát jen tehdy, pokud bude centristicky radikální.

Martin Sandbu píše ve svém komentáři pro Financial Times o tom, že liberálové musejí urgentně ukázat, že světový řád založený na pravidlech, funguje pro všechno.

Rok 2016 byl rokem, kdy oponenti liberálního řádu, založeného na pravidlech a vytvářeného za posledních sedmdesát let, získali zásadní vítězství – v Británii a v USA. Rok 2017 byl rokem, ve kterém se podporovatelé liberálního řádu pokusili mobilizovat.

A rok 2018 bude rokem, kdy se tyto dvě strany střetnou.

Je možné, že napětí uvnitř jednotlivých zemí se změní do konfliktu mezi národy. Velké strukturální změny v bohatých zemích intenzivně rozdělili ty, kteří z toho mají prospěch od těch, které transformace poškodila. V Brexitu i u vítězství Trumpa se ti, kteří se sami představili jako ti, kteří se zastávají těch poškozených a rozhodli se skoncovat s mezinárodním liberálním pořádkem. A proto se centristé jinde, jako např. Macron ve Francii, prezentovali jako obhájci řádu.

Instituce EU a vlády spolu s Kanadou a Japonskem nyní tvoří liberální mezinárodní tábor, který chce bránit multilaterální systém pravidel spolupráce směřovaných k ekonomické otevřenosti. Anti-liberální fronta má svého lídra – Trumpa. Trumpův svět je světem hry nulového součtu, v němž nemohou být vítězové bez poražených, a každá země je sama za sebe. Oba dva proudy chtějí vytvořit, či přetvořit svět k obrazu svému.

Není to poprvé, kdy se země musejí rozhodnout, která bude jejich ideologie. To se už stalo ve 30. letech a během studené války. I tehdy se země postavila podél ideologických linií, částečně poháněné ekonomickým a sociálním konfliktem, který předtím ovlivnil jejich domácí politiku. A nakonec se bitva přesunula na mezinárodní úroveň, které byla vedena všemi prostředky včetně války, ať už přímé či v zastoupení.

Uvnitř zemí byl konflikt do určité míry potlačen, protože vlády se snažily zajistit, aby ta strana, kterou si jako mezinárodní zvolily, nebyla oslabena doma. Pro liberální státy to znamenalo potlačit sympatie k fašismu či komunismu. V diktaturách, ať už levicových či pravicových, byla eliminace oponentních hlasů totální. Zatím zde nejsou známky toho, že by současná situace měla vytvořit válku mezi tábory, můžeme stále doufat v to, že politické násilí uvnitř zemí nemusí nastat.

Tři arény dnešní bitvy

Ale jsou tu tři arény, v nichž bitva probíhá.

Jedna jsou mezinárodní instituce a to zejména ty, které mají na starost globální ekonomické vládnutí. Trumpova administrativa je odhodlána podkopat Světovou obchodní organizaci, u níž sabotuje její arbitrážní funkci. A Japonsko a EU chtějí ukázat, že organizace má pro USA smysl tím, že ukazují jednotnou frontu ve WTO, která se má postavit údajnému obchodnímu zneužívání z Číny.

Další arénou je vytváření aliancí. Šok z toho, že izolacionisté vítězí, urychlil práci na prohloubení současného globálního ekonomického pořádku. EU dokončila dohody o volném obchodu s Japonskem a Kanadou a posílila rozhovory s Mexikem, Austrálií a Novým Zélandem. Japonsko a Kanada se snaží jít dál s Transpacifickou dohodou, i bez USA. Zdá se ovšem, že Trump by raději stavěl mosty s Ruskem a kamarádil se s autokraty na Filipínách či v Saúdské Arábii, než aby se staral o vztahy se spojenci a udržoval politickou jednotu NATO. V Evropě je to Maďarsko a Polsko – a dál se budeme dívat na Rakousko – které se k tomuto táboru kloní.

Paradoxně, hlavní arénou pro vlády, které jsou zapojeny do globální ideologické bitvy, je jejich domácí veřejnost. Tato třetí dimenze je rozhodující. Komunismus byl podpořen Velkou depresí, ale později nemohl přežívat nekonečně kvůli důkazům, že lidem se prostě nevedlo tak dobře, jako v liberálně demokratickém kapitalismu.

A naopak, dnešní populistický nacionalismus odvozuje svou sílu ze špatně zvládnuté finanční krize a špatných politik (někdy i neexistujících) vztahujících se k rychlým strukturálním změnám. Dlouhodobě mají liberálové naději: stáhnout se z liberálního pořádku určitě přinese trvalou újmu pro země, kde nyní vládnou izolacionisté.

Tato naděje je ale hned dvakrát ohrožena. Zaprvé, pokud se liberální řád rozpadne, pak ti, kteří se z něj stáhli první, budou mít výhodu. A druhá, anti-liberálové mohou ukázat krátkodobé ekonomické výsledky déle, než liberálové zůstanou u moci, částečně i kvůli tomu, že nejsou nábožně oddaní konvenční politice. Když konflikty zůstávaly domácí, opatrnost byla škodlivá, leč udržitelná. Ale tento luxus zmizel.

V globální bitvě idejí liberálové musejí nutně ukázat, že existující řád je možné upravit tak, aby fungoval pro všechny. Jak 30. léta, tak i studená válka dokázaly, že ekonomický liberalismus může přežít tím, že se stane radikálně progresivnější než dříve. Je čas, uzavírá Sandbu, na takový odvážný centristický radikalismus.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.