51 : 49

Milan Daniel píše ve svém komentáři o tom, proč letošní prezidentské volby českou společnost nikam výrazně neposunuly. 

„Koho jsi volil?“ – zeptal se Pú.

„Drahoše“ – odpovědělo prasátko.

„Já Zemana“ – povídá Pú.

„Jsme stále ještě přátelé?“ – zeptalo se prasátko.

„Ano, stále jsme přátelé“ – odpověděl Pú.

„Dobře, budeme SPOLU nadávat na politiku.“

Tak tenhle obrázek medvídka Pú a prasátka s citovaným dialogem z Facebooku pokládám za zatím nejpodnětnější glosu k prezidentským volbám.  Nenabízí sice žádné extra východisko, ale aspoň věrně reflektuje výsledek.

Volič jen obtížně hledal názorové rozdíly mezi oběma kandidáty. Odlišovalo je snad jen Drahošovo demonstrativní tulení se k Západu, jen minimálně postoj k migraci a už vůbec ne třeba k NATO.

Volil jsem Zemana, teď už se to snad říci může. Přispěla k tomu jednostranná, hloupá kampaň mainstreamových médií, která mu nepřiznala nic dobrého a naopak i z toho lepšího dělala zlé. Když odmítl dělat pacholka Bruselu, dostal hned flastr „proruského prezidenta“.  Rozpálily mne i unfair poznámky, které se ho snažily diskvalifikovat s nechutnými úsměšky na adresu jeho zdraví.

Kdybych ale tušil, jak hned na tiskové konferenci po svém zvolení v euforické náladě sám zle zesměšní novináře Vladimíra Keblůška z ČT, či jak se budou chovat jeho příznivci vůči svým oponentům, snad bych si – obrazně řečeno – i ruku urazil. Možná nejsem tak úplně sám.

Jistě, i na druhé straně byl přehršel až patologicky nenávistných komentářů na adresu Zemana a jeho příznivců. Jakoby zklamání uvolnilo stavidla zadržované zloby a potřeby zacílit ji na ty, kteří se provinili jiným názorem.

A přece i odtud zazněl hlas Drahošova voliče Michala Horáčka: Zemana jsem nevolil, ale teď je to i můj prezident.  To je sportovní gesto, které jsem ze strany vítěze nezaznamenal. A kdyby, jistě by to bylo vůči panu Drahošovi něco na způsob „blahopřání k hezkému druhému místu“.

Dost dobře nechápu euforii z toho, že vyhrálo padesát jedna voličů nad čtyřiceti devíti. Atmosféru ve společnosti to neposune ani o chlup a obávám se, že pan Zeman ve své sebestřednosti k žádnému posunu nepřispěje, ačkoliv v případě svého vítězství deklaroval změnu. Méně arogance. Největším problémem ve společnosti je nesmiřitelnost a nenávist vůči oponentům, která se v ní usídlila.  V nezanedbatelné míře je to bohužel i dílo tohoto prezidenta.

U politika Zemana vidím více než u jeho méně úspěšného soupeře buldočí vůli a určitou míru nezávislosti na tom, kam ho kdo chce tlačit. Vidím ho jako hráz proti bruselské byrokracii a oceňuji jeho politiku „všech azimutů“. Ke grácii vítěze však patří i velkorysost a respekt vůči soupeři. Obojí u něj bohužel postrádám.

Politika je drsné řemeslo a slušnost je v ní nazírána jako slabost. Zeman však není hlupák, umí argumentovat věcně. Je neštěstí, když to nedělá a neomylně podléhá neodolatelné touze omráčit svou třeskutou inteligencí, v jejímž pozadí je nezřídka snaha protivníka ponížit.

Chování prvního občana státu vnímá mnoho jeho voličů i nevoličů jako normu, která vede k úspěchu. K rozpolcení společnosti to zdárně přispívá. Nejde o nějakou imaginární „národní jednotu“. Jde o respekt vůči názorové protistraně a tu demokracii, o níž Masaryk prohlašoval, že to je diskuze.

Jedno cikánské přísloví říká „Dej úctu, dostane se ti úcty“. Staronový prezident na místo úcty dosadil přezíravost. Obávám se, že Jirotkova teta Kateřina by v této souvislosti použila jiné přísloví: starého psa novým kouskům nenaučíš.

Přestože je Miloš Zeman z hlediska aktuálního znovuzískání mandátu čerstvým prezidentem, je to objektivně již muž jen se setrvačnou energií. V jeho věku se člověk příliš nemění. Kmen Čechů, který stařešina vede, je však v evropském moři oslabován vnitřní válkou.  Pokus ukončit ji volbou „nestranického“ prezidenta na úkor starého matadora selhal – možná i pro ty uvozovky.  Stranická podpora pro toho i onoho zájemce o Hrad byla přece v závěru kampaně zřejmá.

Prezidenta, který přijde po Zemanovi, čeká přetěžký úkol – důvěryhodně a s nezbytným respektem k oběma táborům moderovat dialog mezi nimi. Jeho cílem by mělo být, aby si český kmen vytvořil v CELÉ Evropě (zahrnující přirozeně i Rusko) takovou pozitivní představu budoucnosti, kterou by přijala jeho spolehlivá většina a v jejímž naplňování by obstál.

Zájemci (s výjimkou pohádkových hrdinů), hlaste se raději už dnes.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.