Zeman za pět let žádný průlom ve vztazích s Ruskem nepřinesl. Jeho výhra má pro Kreml jen symbolický užitek

Přečetli jsme: Jeden z ruských pohledů na výsledky českých voleb prezidenta překvapí tím, že chápe Zemanovu postavu v českém kontextu. Zemanovu politiku vůči Rusko hodnotí navíc velmi střídmě: Zeman žádný průlom ve vzájemných vztazích neprosadil.

Výsledky českých prezidentských voleb komentuje pro ruskou verzi stránek americké nadace Carnegie Maksim Samorukov. V poslední době podle autora v Evropě nedochází k obyčejným volbám, ale všude se při nich rozhodují osudy země, zachraňuje demokracie nebo bojuje proti světovému zlu.

Českým prezidentským volbám se dostalo velké mezinárodní pozornosti, i když země má systém parlamentní republiky. Sami čeští voliči přišli hlasovat v nebývalém počtu. 66,6 % docházka k volbám tu nebyla od 90. let.

Světlo proti temnotě?

Hodnocení českých voleb by bylo lehčí, když by se lehce vepsaly podle současných příznaků do obrázku „liberalismus versus populismus“ a nehledělo by se tak na nějaké místní nuance. Volby by tak byly líčením boje světla proti temnotě: kandidát sil světla, inteligentní a prozápadní profesor, bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš a proti němu kandidát sil temnoty vulgární, proruský xenofob Miloš Zeman. V podstatě i volba mezi nimi nebyla věc osobnostní, ale hodnotová a geopolitická. S Evropou, nebo s Ruskem.

Průmysloví pracovníci, důchodci, obyvatelé menších měst hlasovali nakonec pro Miloše Zemana, který volby vyhrál s 51,4 %. Češi se tak zařadili do východní Evropy, kde působí nacionalističtí populisté, kteří podkopávají evropskou jednotu a přátelí se s Vladimirem Putinem,

V českém kontextu nic neobvyklé

Jenže, pokud se podíváme na současné české volby nikoliv v celoevropském ale v českém historickém kontextu, tak se nezdají zase tak neobvyklé, píše Samorukov. Jistě, že se v kampani objevily jako daně dnešní módě témata jako uprchlíci a ruské vměšování. Ale o post prezidenta tu bojovaly dva tradiční typy českých politiků. Jeden, inteligentní liberál, který se orientuje hlavně na západní Evropu a její hodnoty. Druhým je pak přízemní konzervativec, která nedůvěřuje všemu cizími a nade vše staví praktický užitek.

Před pěti lety v prezidentských volbách kandidoval Karel Schwarzenberg a tentýž Miloš Zeman. A před tím zde byli prezidenti Václav Havel a Václav Klaus.  Tehdy se ale nevolil prezident přímo. Nicméně jejich neshody a ostré soupeření jsou velmi dobře známy.

Toto tradiční rozdělení mezi prozápadní idealisty a nacionalistické pragmatiky nezapadá do stranického dělení nebo do pravo-levých hranic politického spektra. Pravicový idealista Karel Schwarzenberg mohl být ve vládě pravicového nacionalisty Petra Nečase. Jejich pozice se v mnoha věcech stávaly protikladnými. Pravicový Klaus a levicový Zeman spolu zase dokázali najít společný jazyk, i když oba byli v čele jiných stran. I v nynějších volbách Klaus podpořil Zemana.

Česká tradice rozdělení je konstruktivní a demokratická

Česko má na rozdíl od jiných zemí východní Evropy štěstí, že tyto dvě tradice jsou dostatečně konstruktivní, a hlavně absolutně demokratické. Bez ohledu na všechny pokusy Zemana líčit jako hrozivého populistu a nepřítele demokracie, nikdy se nesnažil změnit ústavní pořádek, narušovat dělbu moci a vůbec si adaptovat politický systém pro sebe jako to dělá Viktor Orbán nebo Jaroslaw Kacziński. Nesnaží se ani o zákaz nesprávných neziskových organizací a vytvoření široké fronty boje za morálku.

Mluvení o tom, že populista Zeman je hrozba demokracie, bylo přehnané. Zeman byl ostatně už pět let v úřadě, míní Samorukov dále, a v roce 2013 dokonce mohl na půl roku jmenovat svého premiéra. To ale nevedlo k degradaci české demokracie. Prezidentské volby byly v dobu, kdy měly být, vedly se debaty mezi kandidáty a prezidentský fond Jiřího Drahoše měl dokonce vyšší finanční sumy, než měl ten Zemanův.

I pokusy o to vidět Zemana jako evropského Trumpa jsou přehnané.  Na prvním místě Zeman je na rozdíl od Trumpa velice zkušený politik, byl čtyři roky premiérem, dva roky předsedou parlamentu, osm let v čele sociální demokracie a pět let prezidentem. Právě tato politická zkušenost vedla k jeho výhře nad Drahošem, který do té doby zaujímal místo předsedy Akademie, které není příliš veřejné.

Zemanovi se dostalo světového „věhlasu“ kvůli jeho kouření, pití a vulgarismům. Ale to neznamená, že by Zeman celých pět let v úřadě kouřil, pil a nadával.  Prostě jen málokdo dnes píše o politice v Česku. Zeman se nicméně umí prezentovat jako státník. Drahoš naopak vypadal ve srovnání se Zemanem s jeho klidem a jasnými formulacemi o něco méně prezidentsky, myslí si Samorukov, a to díky nervozitě a výmluvám.

Pokusy zasadit české volby do západního schématu přehánějí

Pokusy o to zasadit tyto volby do západního schématu hodnotí Samorukov jako velmi přehnané. Mezi hlavními politickými stranami je v Česku větší konsensus než na Západě a ani Drahoš, ani Zeman neplánovali revidovat českou demokracii. Oba nechtěli odcházet z NATO a z EU, a naopak chtěli posílit integraci v oblasti vnější a bezpečnostní politiky. Oba nevyloučili někdy v budoucnosti vstup do eurozóny. Oba byli proti povinným migračním kvótám.

Hlavní, co oba kandidáty odlišovalo ve vnější politice, byla ruská otázka. Drahoš viděl Rusko jen jako zdroj hrozeb, před kterým je nutné se bránit větší integrací s EU. Pro Zemana je Rusko velmoc, která je skoro sousedem, která nikam nezmizí a je lepší se s ní domluvit, využít její exportní trh nebo použít jako určitou protiváhu vztahů s EU.

Nicméně nemá cenu příliš mnoho čekat od člověka, který musel dělat 20 let bůhví co díky sovětské okupaci v roce 1968. Proruská vyjádření Zemana jsou především určena pro vnitřní politiku. Zeman se tak ukazuje jako někdo, kdo je s obyčejnými lidmi a je připravený se postavit elitám. Sděluje tak, že na postu prezidenta bude uvažovat o praktických zájmech Česka, a ne o všelidských hodnotách odtržených od reality. Říká tak, míní Samorukov, že jeho prioritou je národní hospodářství, a nikoliv humanitární řečnění.

Zeman nevymyslel nic nového

Zeman nevymyslel nic tako nového. Jeho pozice vůči Rusku je dost tradiční v rámci české politiky. Jeho předchůdce Václav Klaus ochotně mluvil rusky, volal po tom, aby se vztahy k Rusku v rámci EU nastavěly na názorech pobaltských republik a v roce 2008 sdělil, že Západ sám utvořil díky Kosovu pro Rusko podmínky pro vměšování se do Abcházie a v Jižní Osetii.  Jenže mezinárodní situace byla tehdy lehčí. Takže se tehdy Klausovi podařilo utéct před nálepkou „kremelského agenta“, kterého na post prezidenta přivedli ruští hackeři.

Zeman byl prezidentem 5 let a nevedlo to k nějakým průlomům ve vztazích mezi Ruskem a Českem, upozorňuje dále Samorukov. V zahraničním obchodě ukazuje srovnání let 2017 a 2012 propad o 30 %, podíl Ruska na vnějším trhu ČR se zmenšil ze 4,9 % na 2,6 %. Jedna návštěva s velkou delegací českých podnikatelů těžko principiálně změní situaci.

Zeman tak jako jiní politici v Česku mluví o neefektivnosti protiruských sankcí, ale nečiní žádné kroky k tomu, aby zablokoval jejich prodloužení. Za pět let v úřadě nedošlo k žádné změně ohledně účasti Ruska na výstavně jaderných elektráren v zemi.

Na rozdíl od jiných lídrů východní Evropy Zeman podporuje stavbu plynovodu Severní proud 2, ale není v tom sám. Pokud by se projekt realizoval, stane se Česko důležitou tranzitní zemí do jižního Německa a na Slovensko. Vedle toho se nejedná jen o ruský projekt, nýbrž také o projekt německý. Češi nemají zájem na tom se zbytečně hádat s Němci.

Pro Kreml jen symbolický užitek

Ve své vnější politice se Zeman nesnaží jen o vztahy s Ruskem, ale celkově o to, aby diverzifikoval mezinárodní vztahy Česka. Hovoří neméně dobře o Trumpovi, chce prosadit přemístění české ambasády do Jeruzaléma a v Pekingu doprovázela Zemana ještě větší delegace podnikatelů než do Soči.

Takže, shrnuje Samorukov, užitek z nového prezidenta Česka bude pro Kreml spíš symbolický. Možná, že Putin dostane pozvání do Prahy, aby se ukázalo, že evropská izolace Ruska není skutečností. Nejspíš také Zemanovo vítězství pomůže premiéru Andreji Babišovi složit vládu. Nová česká vláda se bude k Moskvě chovat více méně neutrálně. A jistě, že nikam nezmizí Zemanova vyjádření, která v Moskvě vítají a v západní Evropě dráždí.

Historicky je v české politice prezident významná politická figura, i když země je parlamentní republika. Česko nemělo tolik demokratických prezidentů, ale Masaryk, Beneš, Havel nebo Klaus byli výraznými osobnostmi evropských měřítek. Zvolení Zemana pokračuje v této tradici. Ačkoliv je to pozice spíše nominální, Češi na ní chtějí vidět někoho bystrého a nezávislého, ne prostě jen dobře vypadajícího profesora, který opakuje správné banality, uzavřel svůj text Maksim Samorukov, zástupce hlavního redaktora Cargenie.ru.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – Oficiální stránky prezidenta Ruska, www.kremlin.ru.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.