Nerovnost je hrozba pro demokracii

Přečetli jsme: Rostoucí nerovnost představuje hrozbu pro demokracii a nástup například „plutokratického populismu“. Poučení z dějin ohledně významu nerovností je varovné. 

Martin Wolf píše pro list Financial Times, že jedna z možností je vzestup „plutokratického populismu.“

Mezi lety 1980 až 2016 jedno procento nejbohatších zachytilo 28 % nárůst reálných příjmů v USA, Kanadě a západní Evropě. U dolních 50 % to bylo jen 9 %. Jenže tyto agregované veličiny zároveň zakrývají velké rozdíly: v západní Evropě horní jedno procento zachytilo „jenom“ tolik, co dolních 51 %.

Ovšem v Severní Americe horní 1 % zachytilo totéž, co dolních 88 %. Tato zásadní fakta nám ukazují, říká Wolf, že agregovaná čísla růstu nám říkají jen velmi málo – v USA téměř nic – o tom, jak se zlepšila životní situace populace jako celku.

Tato data pocházejí z nedávno vydané zprávy World Inequality Report 2018. Široký obrázek ukazuje na konvergenci, tedy sbližování mezi zeměmi a zároveň divergenci uvnitř těchto zemí.

Zpráva uvádí, že „od roku 1980 příjmová nerovnost se zvýšila rychle v severní Americe a v Asii, rostla mírně v Evropě a stabilizovala se na velmi vysokých úrovních na Blízkém východě, subsaharské Africe a Brazílii.“

Zpráva ukazuje, že po druhé světové válce, byly podíly 1 % dosti nízké, tedy ve srovnání s údaji před válkou. Ale do té doby jejich podíly rostly, především v USA, ale méně také ve Francii, Německu či Itálii.

Poučení z dějin?

Historik Walter Scheidel ve své pozoruhodné studii The Great Leveler, ukazuje, že poté, co bylo vynalezeno zemědělství, byly elity velice úspěšné v tom, vytěžit veškerý přebytek, který ekonomiky vytvořily. Limit predátorství byl dán jen tím, že producenti museli přežít. Mnoho velice chudých agrárních společností tento limit dosáhly, Byzancie i římské impérium. (Poznámka redakce: Více o knize W. Scheidela jsme přinesli zde.)

V časech klidu a míru, říká Scheidel, mocné zájmy tak manipulovaly společností, aby zvětšily svůj díl koláče. Moc vytváří bohatství a bohatství vytváří moc. Může něco tento proces zastavit? Ano, říká jeho kniha. Jsou to čtyři jezdci apokalypsy: válka, revoluce, mor a hladomor. Někteří budou možná říkat, že minulost tak pochmurná nebyla. Když země vojensky mobilizovaly, musely brát v úvahu prosperitu lidu. Ale i tak, nerovnost v předmoderních společnostech byla obrovská. A co to má co dělat s dnešními bohatšími post-industriálními společnostmi?

Více, než by se nám líbilo, myslí si Wolf.

Revoluce 20. století – v Sovětském svazu a v Číně a také dvě světové války dramaticky snížily nerovnost. Ale když revoluční režimy povolily, nebo zkolabovaly, a hrůzy války vyvanuly z paměti, tak se začal nastavovat podobný proces jako u starých zemědělských států. Objevily se nové neuvěřitelně bohaté elity, získaly politickou moc a opět ji použily samy pro sebe.

Ti, kteří o tomto pochybují, nechť se podívají na nový daňový zákon USA. Implikace této paralely znamenají, že bráněním katastrofě jsme na cestě ke stále rostoucí nerovnosti.Například globální jaderná válka by byla pro rovnost. Jenže katastrofa to není politika.

Důvody k optimismu

Máme tři důvody pro to být relativně optimističtí.

První je, že naše společnosti, říká Wolf, jsou méně nerovné, než by mohly být. Naši chudí jsou relativně chudí, ale ne na pomezí existence. Druhý je, že ne všechny vysoko-příjmové země vykazují stejnou tendenci k vysoké a rostoucí nerovnosti. A poslední je, že státy mají nyní řadu nástrojů, jak zmírnit rozdíly v příjmech a bohatství.

Srovnání mezi tržní distribucí a mezi disponibilními příjmy v důležitých zemích vyspělého světa – v Kanadě, Francii, Německu, Itálii a Španělsku a také Velké Británii a USA – to dobře ukazuje. Ve všech případech, daně a veřejné výdaje podstatně snižují nerovnost. Jenže ta míra, v níž tyto nástroje používají, se hodně liší: Nejméně aktivní jsou USA a nejvíce Německo.

Je tu ale stále velká otázka, jestli tlaky nerovnosti budou dále růst a ochota je vyrovnávat bude obecně nižší. Co se první otázky týká, těžko být optimistou. Tržní hodnota práce nekvalifikovaných lidí ve vyspělých zemích těžko poroste.

Co se týká toho druhého, pak by se snad dalo upozornit na přání žít v sociální harmonii a materiálním dostatku moderních společností jako důvod k tomu, že bohatí budou připraveni sdílet svou hojnost. Nicméně, vojenská mobilizace a egalitární ideologie, které doprovázely industrializaci mizí a individualismus roste, elity mohou být více odhodlány urvat, co jen budou moci.

Pokud by se to stalo, pak to bude špatné nejen pro sociální smír, ale také pro přežití demokracií založených na univerzálním volebním právu.

Jednou z možností je „plutokratický populismus“, který se stal takovým signálem u současných USA, tedy u země, která v minulých staletích zajistila zachování liberální demokracie. Budoucnost by pak mohla být ve formě stabilní plutokracie, která udrží lidi rozdělené a poslušné. Alternativa může být diktátor, který se dostane k moci právě na základě opozice vůči takovým elitám.

Scheidel ukazuje, že nerovnost zcela jistě poroste. Musíme ukázat, že se mýlí. Pokud selžeme, varuje Wolf, rostoucí nerovnost může pohřbít nakonec i demokracii.


Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.