Čínská Nová hedvábná stezka sahá až do Latinské Ameriky

Čína počítá s dalšími investicemi v Latinské Americe v rámci další podpory volného obchodu a čínské strategie Nové hedvábné stezky.

O tom, jak Peking mění propojení infrastruktury v celém regionu i Karibiku píše pro Asia Times Pepe Escobar.

Zásadní geo-ekonomický obrat se odehrál v Santiagu, když se sešli zástupci Číny a zástupci 33členného společenství zemí Latinské Ameriky a Karibiku, píše Escobar.

Wang I řekl, že Čína a Latinská Amerika by měly společně podporovat volný obchod. Tedy jít proti protekcionismu a pracovat za otevřenou světovou ekonomiku. Poté bylo řečeno, že právě tyto země by měly hrát smysluplnou roli v „nové hedvábné stezce.“ A čínská média to pochválila.

Rozšíření Pásu a stezky na Latinskou Ameriku možná nevypadá tak ambiciózně jako euroasijský program. Ale trend ukazuje, jak Peking rychle mění propojení mezi regiony a Karibikem. Strategickým imperativem je postavit hladké spojení v rámci kontinentu, na Pacifické pobřeží a dopředu námořní cestou k čínským mořím. Mohlo by se to jmenovat Pacifická námořní hedvábná stezka, myslí si Escobar.

Minulý rok v Latinské Americe investovaly čínské banky a instituce 23 mld. dolarů. Největším příjemce je část BRICS, tedy Brazílie, za posledních deset let obdržela 46,1 mld. dolarů čínských investic plus dalších 10 mld. v akvizicích.

Čína je už nyní hlavním obchodním partnerem pro Brazílii, Argentiny, Chile a Peru. Nejde jen o to, že Čína dováží komodity, jako je železo, sója a kukuřice a že tyto importy rostou, ale také proto, že AIIB bude navyšovat půjčky.

Čínské investiční plány

Čínský mistrovský plán pro obchod a investice s Latinskou Amerikou, přezdívaný 1+3+6 byl načrtnut prezidentem Si na summitu v Brasilii. Jednička to je kooperační plán sám o sobě, v rámci 2015-2019, plánováno je celkem 250 mld. dolarů v přímých investicích, a asi 500 mld. dolarů v obchodě.
Trojka se týká hlavních oblastí kooperace, tedy obchodu, investic a financí. A 6 specifikuje a dává prioritu pro energii a zdroje, infastrukturu a také zemědělství, zpracovatelský průmysl, vědeckou a technologickou inovaci a informační technologie.

Hlavní tři mocnosti Latinské Ameriky, tedy Brazílie, Argentina a Mexiko, které jsou také členy G20, zapadají do této expanze infrastruktury Pekingského plánu.

Jsou tu i problémy, například Nikaragujský kanál, který soutěží s panamsko-čínskými vztahy. A transkontinentální atlanticko-pacifická železnice mezi Brazílií a Peru je ještě daleko. Wang si ovšem dával pozor, aby zdůraznil, jaký prospěch z toho budou země Latinské Ameriky mít. Nemá to co do činění s geopolitickým soutěžením, zdůraznil Wang. Je to dle principu sdíleného růstu díky diskusi a kooperaci. Není to žádná hra s nulovým součtem.

Je jasné, že nakonec čínská geopolitická odměna rozčílí Trumpovu administrativu, která ze svého zadního dvorku poněkud odešla. Tillerson se rozhodl vydat se na cestu krátce po čínsko-latinskoamerickém summitu a zastavil se s v Mexiku, Argentině, Peru, Kolumbii a na Jamajce.
Zdůraznil, že jádrem politiky USA v regionu je Monroeva doktrína, která podle něj byla úspěch, protože to, co nás na polokouli spojuje, jsou sdílené demokratické hodnoty.

Reakce USA

Tillerson se obul do Číny a řekl, že Latinská Amerika „nepotřebuje nové imperiální síly.“ Global Times zdůraznily, jak Tillerson ukázal pohrdání čínským konstruktivním přístupem. Čína, zdůraznily Global Times, nemá v regionu žádné vojenské základny a také do zemí Latinské Ameriky neposílá vojáky.
Tillerson se nejvíce pustil do Venezuely. Navrhnul sankce zaměřené na „režim“, ne na lid země a uvedl, že prezident Maduro by mohl čelit vojenskému převratu, i když Washington se prý o změnu režimu neusiluje.

Není ale jasné, že Trump se vůbec objeví na dalším summitu Amerik v Peru, v dubnu. Což je kontrast oproti prezidentovi Si, který tam byl od roku 2012 třikrát. I tak se objevila záplava akademických článků o tom, jak Brazílie a Argentina směřují svou zahraničí politiku od jižního směru na americký neoliberální postoj. Ale Čína jde kupředu – geo-ekonomicky i geopoliticky.

Je to asi trend. Washington bude muset postupovat sofistikovaněji, pokud bude chtít ekonomicky jít proti Číně. To by byl vlastně ideální scénář, který by z hlediska obchodu a investic byl pro Latinskou Ameriku přínosný.

Veřejné mínění má jasno. Podle Gallup průzkumu se souhlas s americkou zahraniční politikou snížil ze 49 % na 24 %. Popularita Trumpa je jen na ubohých 16 %.

Naproti tomu čínské investice Pásu a stezky dávají prezidentovi Si jasnou výhodu.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.