Německá sociální demokracie se rozhodla se „ustátotvornit“ k smrti

Ilona Švihlíková glosuje rozhodnutí německé sociální demokracie ve stranickém referendu podpořit koaliční vládu s CDU/CSU.

Členové německé SPD se rozhodli: dvě třetiny se vyslovily pro pokračování velké koalice s kancléřkou Merkelovou. Silný výsledek zastánců tzv. GroKo (grosse Koalition) bude chtít ještě podrobnou analýzu, je nicméně v rozporem se sjezdem strany, v níž zastánci vyjednávání s Merkelovou vyhráli jen dosti těsně. Je možné, že svou roli sehrály posty, tj. to, že sociální demokracii připadne i ministerstvo financí, či obava z výsledku předčasných voleb. Koneckonců v aktuálních průzkumech se sociální demokracie dále propadala někam k 15 %, takže by ji Alternativa pro Německo mohla předběhnout jako druhá největší politická síla. Toto rozhodnutí ale bude mít dalekosáhlé následky.

Pro vnitroněmecké poměry rozhodnutí znamená podle mého názoru nezdravé ukotvení statu quo. Merkelová se dočká svého čtvrtého termínu v úřadě a jistě – protože to jinak neumí – pojede dál ve starých kolejích, tedy odkládání problémů, bagatelizování, a pokud toto vše selže, pak – v čemž je poměrně úspěšná – snaha přenést ty problémy na ostatní (viz řecká krize, která ve skutečnosti byla krizí německých a francouzských bank, viz Energiewende, která naprosto fatálně zatěžuje naši a polskou přenosovou soustavu, viz „uprchlíci vítejte a „wir schaffen das“, které chce Merkelová pro značný „úspěch“ této politiky násilím vnutit všem atd…). Německo tedy ukotvuje status quo a potvrzuje v rámci EU pozici regresní velmoci. To, jak se Německo neumí samo korigovat a následky přenáší na ostatní často s katastrofálními dopady, je výborně vysvětleno zde.

Z hlediska německé sociální demokracie se ve shodě se Sahrou Wagenknechtovou domnívám, že si tím SPD vykopala svůj vlastní hrob. Sociální demokracie si nevzala čas na to, aby zjistila, nejen kam a proč zmizeli její voliči (kam víme, proč z velké části také), ale především, jak naformulovat program pro 21. století, v němž sociální demokracie ještě má nějakou roli – tedy kromě toho, že bude „navěky“ pomáhat vládnout CDU. Vždyť problém (nejen) německé sociální demokracie spočívá právě v tom, že se stala tak pevnou součástí establishmentu, tak se ukotvila ve vládnoucích funkcích, že z té strany, která přinášela progresivní, někdy i revoluční ideje, nezbyl už snad ani ten stín. Není divu, že v době, kterou bychom mohli charakterizovat jako „vzporu proti řádu“, není jaksi takovýchto sociálních demokracií potřeba. Pokud se ovšem členové německé socdem rozhodli se ustátotvornit k smrti, pak je potřeba si narovinu říci, že to bude výstražné memento zbylým sociálním demokraciím.

Z evropského hlediska to znamená, že francouzsko-německé plány cesty k jejich (nikoliv evropské) federaci, přesněji řečeno jejich společné nadvlády nad Evropou, se dají do pohybu. Naštěstí je zde řada opozičních sil, nejen Visegradu, ale i Rakouska a v některých ohledech i Nizozemska a dalších. Nicméně nebezpečí macronovsko-merkelovského převálcování tu je a není nijak malé. Očekávám nicméně, že vyvolá značný odpor, takže jejich společný tlak na „evropská řešení“ (čti: německá řešení) povedou k rozporům v EU, které mohou přivodit v mírnější fázi další oslabení bloku, v silnější pak vést i k rozpadu EU.

A dopady na nás? Očekávám, že ČSSD bude interpretovat rozhodnutí SPD ve vztahu k jejímu vlastnímu dilematu, zda jít, či nejít do vlády s Babišem (který o to ovšem na rozdíl od Merkelové moc nestojí). Vzhledem k tomu, že se rovněž v české sociální demokracii diskutuje o aplikaci vnitrostranického hlasování, nelze vyloučit, že ČSSD se „inspiruje“ a vyloží si vstup SPD jako pobídku pro svůj vstup do vlády s Babišem. I tento krok bych považovala za chybu, ale komu není rady, tomu není pomoci.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.