Italské volby vynesly nad elitami zatracující rozsudek

Italské volby přinesly triumf populismu a porážku nejen establishmentu, ale také establishmentu light Renziho a Berlusconiho. Vyřeší ale italské problémy?

Tony Barber píše pro Financial Times o tom, že zisky populistů znamenají menší šance, že by se Řím mohl spojit s Francií a Německem 

Nedělní italské volby mohly těžko přinést výsledek, který by byl tak zdrcující pro politickou třídu, která vládla v zemi poslední čtvrtstoletí. Politický řád založený po kolapsu křesťanské demokracie a komunismu na počátku 90. let padá pod tíhuo chyb politik a arogantního, sebeuspokojujícího přístupu k moci. Tato politika vedla k odcizení milionů italských voličů. Výsledek volby byl triumf „populismu“, ale zároveň byl poražen „populismus light.“ Renzi i Berlusconi, bývalí premiéři mainstreamu, se každý dostali k moci tak, že umně využívali populistický styl. Ale v těchto volbách byli smeteni.

Voliči mají plné zuby dvou desetiletí ekonomické stagnace a jedné vlny migrace za druhou, proto je smetli. Volby přinesly vítězství anti-establishmentových sil a radikální pravicových sil. A to může mít vážné dopady na dlouho očekávanou francouzsko-německou iniciativu nebo bližší eurozónu a integraci EU. Zdánlivě tato překážka zmizela v neděli, když členové německé SPD volili pro další velkou koalici s Merkelovou v čele. Italský byrokratický, finanční a průmyslový establishment rozhodně chce mít podíl na francouzsko-německé iniciativě. Ale italské strany levého a pravého středu, které tuto vizi sdílí, utrpěly pokořující porážku. Co se politiky EU týká, tak tyto strany už nejsou v sedle.

Odpor vůči fiskální politice EU

Jsou to hnutí kritická vůči fiskální politice EU a ekonomické ortodoxii, která zažila nyní bezprecedentní úspěch. Takže se znovu nabízí otázka, jak daleko může Německo a podobně smýšlející severské země zajít na cestě k hlubší eurozóně. Němečtí skeptici využijí příležitosti, aby řekli, že sdílet rizika s italských finančním sektorem je ještě nepřijatelnější. A severní Evropa bude jistě požadovat pevné důkazy toho, že příští italská vláda bude oddána fiskální disciplíně a podobným reformním politikám.

Ale chtít toto od vlády, která bude zahrnovat hnutí Pěti hvězd, nebo anti-migrační, krajně pravicovou Ligu severu, bude asi moc. Pět hvězd dostalo více než 30 % hlasů, bude to největší strana v parlamentu. Liga je stala největší stranou na pravici, až za ní je Berlusconiho Forza Italia. Italští voliči dali ránu politickému establishmentu.

Týdny či měsíce asi nebude jistá, zda Pět hvězd, či Liga dodají Itálii dalšího premiéra. Ale asi jedna strana, myslí si Barber, nemá zrovna reputaci strany se zdravým ekonomickým úsudkem či zkušenost z administrativy. Na národní úrovni Pět hvězd ještě nebylo vyzkoušeno, zatímco Liga byla zatím jen mladším partnerem ve vládách vedených Berlusconim. Aktivisty Pěti hvězd rozdělují hluboké rozdíly v názoru na účel politiky. Někteří s lídrů jsou ambiciózní a chtějí mít moc na národní úrovni, ale jiní vidí svou misi jako destrukci existujícího politického systému, po němž – jak říkají – rozpustí své hnutí a půjdou domů. Výhled na italskou fiskální pozici a dluh, který je větší než 130% HDP, nemusí být tak neutěšený. Poslední italské vlády měly přebytky primárního rozpočtu, tedy přebytky poté, co byly vyloučeny úrokové platby. Italský profil suverénního dluhu je pozitivní, průměrná doba splatnosti je více než sedm let.

Čeho se obávat?

Od 90. let se italský stát postaral o veřejné finance, snažil se je ochránit před politickou manipulací a odolat tlaku na nadměrné utrácení. Uznání si zaslouží profesionalismus ministerstva financí a centrální banky, podpořený i tlakem eurozóny. To je ten hlavní důvod, proč evropské obavy ohledně italského politického směřování zřejmě v kratší době nepřerostou do velké úzkosti.

Ovšem, jsou zde oprávněné pochyby, zda příští italská vláda bude pokračovat ve strukturálních reformách, které započal Monti a jeho technokratická vláda v roce 2011 a pokračovala v nich středolevicová vláda v roce 2013.

Barber si pro FT myslí, že by bylo hrubou chybou v těchto reformách nepokračovat. Každý rok desítky tisíc schopný mladých Italů opouštějí zemi a jdou pracovat do zahraničí. Když roste evropská ekonomika, tak Itálie vždy roste o něco méně. Když udeří recese, Itálie je vždy zasažena silněji. Volební výsledek neukazuje na to, jak se Itálie s těmito problémy vypořádá.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.