To pozitivní

Ilona Švihlíková píše o „tom pozitivním“ z inauguračního projevu prezideta Miloše Zemana, tedy o otázce ekononomické demokracie.

Včerejší inaugurační projev staronového prezidenta vzbudil mnoho vášní, což bývá u projevů Miloše Zemana ovšem časté. Nebudu se v tomto článku věnovat tomu, zda byl takříkajíc dodržen žánr, ale spíše důležitému tématu, které bylo uvedeno jako jedna z priorit pro další prezidentské období.

Je to téma participace občanů na veřejném dění a celková větší demokratizace nejen politiky, ale také ekonomiky. O prvky ekonomické demokracie (jako je například americký systém ESOP) se prezident zajímá již dlouho, takže koneckonců v tomto ohledu navazuje na myšlenky a názory, které vyslovil již na začátku 90. let. Na rovinu je ovšem potřeba říct, že jsme od té doby příliš nepostoupili.

Ekonomická demokracie může mít řadu podob: od těch nejmenších jako jsou konzultace se zaměstnanci, přes americké ESOP (kdy zaměstnanci vlastní akcie firmy), až k rozdělování zisku uvnitř firmy (aby se zabránilo nepřátelskému převzetí a zároveň se vytvářela motivace pro výkon, avšak rozhodování je hierarchizováno, to je britský případ), účasti zaměstnanců v dozorčích radách, nebo samozřejmě družstvům, která se u nás pořád potýkají s poškozením „image“ z bývalého režimu.

Variant je tedy mnoho, ale jedno mají společné: větší účast zaměstnanců (kteří někdy až přestávají být zaměstnanci) na ekonomickém dění firmy.

Prezident ve svém projevu nastínil některé výhody tohoto uspořádání. Z čistě pragmatického hlediska je to vyšší produktivita práce (viz například britské studie zde), sociální koheze, kterou zdůraznil i Evropský parlament. Ten zkoumal odolnost těchto struktur vůči krizi a došel k názoru, že právě družstva a firmy řízené zaměstnanci jsou nejvíce odolné a prospívají své lokalitě, protože se nechystají odejít na Bahamy (podrobnější informace najdete zde).

Kromě ekonomických a sociálních přínosů, jsou tu ovšem i ty politické. Jak už psal Robert Dahl, ve své dnes již klasické knize Demokracie a její kritici, těžko můžeme hovořit o demokracii, když se většina z nás nachází v zaměstnáních, které jsou řízeny principem diktatury, či mírněji autoritářství.

Koneckonců, rostoucí zájem o téma ukazuje i zcela čerstvý článek z celoevropského časopisu Social Europe, kde se právě Evropské odbory znovu snaží obnovit důraz na ekonomickou demokracii, na participaci zaměstnanců na ekonomickém dění. (Začerstva jsme ho pro čtenáře !Argumentu přinesli zde).

Rozvoj participativní demokracie potřebujeme o to víc, že se pojem „demokracie“ dosti vyprazdňuje a co víc, nejen v ČR se s ním zase začíná zajímavě „kreativně“ zacházet. V posledních dnech o sobě dali vědět lidé, kteří se demokracií zaklínají, ale dle jejich chování a požadavků to vypadá, že demokracie je pro ně jen stav, když vyhrají a jsou u moci jen oni. A stejní lidé, kteří kladou takový důraz na shromáždění občanů (tedy těch občanů s těmi správnými názory), jsou následně důrazně proti referendu – v němž by se asi mohly projevit ty nesprávné názory. Takovéto zneužití pojmu demokracie nemá sloužit ničemu jinému než tomu, aby se neustále recyklovaly ty stejné elity a u moci udržel establishment.

Nedokážu si představit, jak by právě miliardáři podporovali ekonomickou demokracii. Je nicméně smutné, že levicové strany pro rozvoj ekonomické demokracie příliš mnoho neudělaly. Je to přitom téma, které – nejen v ČR stále rozšířeném družstevnictví – skýtá obrovský potenciál, politický, ekonomický i sociální.

K širšímu zapojení občanů do veřejného dění (včetně ekonomického, kde můžeme na úrovni obcí a města alespoň zmínit participativní rozpočty) bude obtížná a dlouhá. Nesmí se zvrhnout v to, že se účastní jen ti vybavení časem a sociálními kontakty, protože pak se z ekonomické demokracie stává hračka pro vyšší střední třídu.

Debata o využívání prvků přímé demokracie – tedy referenda, se nevede jen u nás a náš časopis chce přinášet zajímavé názory a zkušenosti k tomuto tématu. (Viz například tento náš článek a také tento článek k tématu či tento negativní názor na referenda).

Žádný nástroj, ani participace občanů, ani referenda, nejsou bezproblémovými nástroji, vždyť svět není jen černobílý. Je ale důležité se na tuto cestu participace vydat, učit se postupně z omylů a chyb a hledat co možná nejlepší uspořádání politického a ekonomického života, v němž se lidé nebudou cítit jen jako objekty, ale budou zároveň ochotni a schopni nést také za svá rozhodnutí odpovědnost.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.