Proč vlastně Vladimir Putin hovořil o nových ruských zbraních?

Pavel Gavlas rozebral okolnosti a vojenský obsah Putinova projevu. Proč Putin obšírně mluvil o nových zbraních a jak hodnotit konkrétně v projevu představené zbraňové systémy?

Ve svém projevu Parlamentu Ruské federace dne 1. března 2018, věnoval Vladimír Putin více než 40 minut z necelých dvou hodin svého vystoupení, novým strategickým zbraním. Takový postup je přinejmenším neobvyklý. Musí tedy mít svoji příčinu a zřejmě ne jednu. Než se k nim dostaneme, musíme se vrátit pár let zpět, protože dnešní situace nevznikla ze dne na den.

V době prezidenta Borise Jelcina pomáhalo Rusku nepřeberné množství expertů ze Západu, zejména USA (Někteří z nich pracují i v administrativě D. Trumpa.). Bylo to období, kdy se, tak jako u nás, privatizovalo „se zhasnutým světlem“, tedy spíše rozkrádalo. Rusko bylo „na kolenou“, potřebovalo pomoc a svět opravdu pomohl, zejména s likvidací jaderných zbraní, které zůstaly v osamostatněných státech bývalého SSSR (Bělorusko, Kazachstán, Ukrajina). Dokonce i Česká republika přispěla několika miliony korun. Jaderný průmysl, zejména vojenský, pro který nebyly zakázky, byl financován Spojenými státy (aby ruští odborníci, kterých bylo na 160 tisíc, neodešli za obživou jinam) a plnil jejich zakázky.

Pak ale nastoupil na prezidentský post Vladimir Putin a pokusil se, dosti úspěšně, zarazit „vývoz“ ruského národního bohatství do zahraničí a jeho ovládnutí cizím kapitálem. Asi nejznámější z této doby je případ Chodorkovskij. Velmi přátelské vztahy se začaly kazit, nicméně spolupráce pokračovala. Vztah Ruska a USA ale začal dostávat podobu vítěze a poraženého ve studené válce. V devadesátých letech přišla válka v Jugoslávii, zemi spřátelené (částečně stejně pravoslavné jako Rusko), ale RF neměla ještě sílu pomoci, došlo k odtržení Kosova od Srbska s vydatnou pomocí USA a NATO. V roce 2003 následoval nelegitimní útok na ropou bohatý Irák Saddáma Husajna, spojence bývalého SSSR, který Rada bezpečnosti OSN neschválila, i když USA o to velmi usilovaly.

Mezi tím se rozšiřovala nejen Evropská unie, proti tomu Ruská federace nijak nevystupovala, ale také NATO začalo přijímat nové členy. To už Rusku vadilo a dovolávalo se plnění slibu daného (ústně) M. Gorbačovovi při jednání o sloučení východního a západního Německa. Obranný pakt NATO se rozšířil až k hranicím RF, když byly přijaty za člena pobaltské státy bývalého SSSR.

První hlasitý protest přednesl Vladimír Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007. Dal v něm najevo, že Rusko už není druhořadý stát. Ostře se postavil proti politice unilateralizmu a vyjádřil nesouhlas s politikou USA a NATO, které v té době považovaly Radu bezpečnosti OSN za téměř zbytečnou. („Mezinárodní společenství“, ustavované ad hoc, rozhodovalo bez Rady bezpečnosti OSN podle své potřeby.) Rusko, naopak, jak se Putin vyjádřil, roli OSN preferuje před dominancí a diktátem „euroatlantického“ (amerického) uskupení, upřednostňuje multilateralizmus před unilateralizmem. Rusko postupně pochopilo, že pokud nebude dostatečně silné, nebudou s ním jednat jako rovný s rovným, o což neustále usilovalo a usiluje. Dokonce to uvádí ve své Národní bezpečnostní strategii.

Ruská reforma ozbrojených sil

V roce 2010 Ruská federace přijala plán reformy ozbrojených sil pro léta 2010 až 2020 a vyčlenila k tomu účelu asi 18 bilionů rublů. (číslo je to obrovské 18 x 1012, leč v dolarech je to méně, než roční rozpočet Pentagonu). Zdá se, že to, co prezentoval prezident Putin v tomto měsíci, je průběžný výsledek v oblasti strategických zbraní. Postupně se konsolidovaly i konvenční síly a dnes je ruská armáda vysoce bojeschopná, což se projevilo i v Sýrii v boji proti Islámskému státu a při podpoře prezidenta Asada.

Působení na Blízkém Východě je další milník na cestě od spolupráce ke konfrontaci mezi Ruskem a USA. Tzv. Arabské jaro, v rámci kterého proběhly nepokoje, převraty a války ve všech muslimských zemích severní Afriky, definitivně přesvědčilo Rusko, že nemůže zůstat pasivní. V Libyi byl zjevně překročen mandát Rady bezpečnosti OSN a vytvořená bezletová zóna se přeměnila na spojeneckou vzdušnou podporu pozemních sil bojujících proti Kaddáfímu. Výsledek je známý: do dnešního dne tam jsou dvě vlády a dlouholetý chaos, právě tam jsou počátky žoldáckých uskupení bojujících v řadách IS. V případě Sýrie, kde se rýsoval scénář podobný Libyi, už Ruská federace začala působit aktivně, pomohla prezidentovi Asadovi udržet se u moci, porazit Islámský stát (společně s koalicí vedenou USA) a udržet si na Syrském pobřeží Středozemního moře námořní základnu. Působení Ruska v této oblasti se stalo dominantním a upozadilo úlohu USA.

Přelomem ve stále se zhoršujících vztazích mezi Západem a RF bylo svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a připojení Krymu k Rusku. (Záměrně píšu „připojení“, protože anexe je definována jako „násilné připojení jednoho státu, nebo části území k jinému státu“ a zde to byl výsledek dvou referend; není cílem posuzovat, nakolik byla oprávněná.) Od této doby se aktivity NATO na východě, co možná nejblíže k hranicím Ruska, změnily v takřka permanentní vojenská cvičení na zemi, v přilehlých mořích i ve vzduchu. Do pobaltských zemí a Rumunska se na nové vojenské základny předsunuly spojenecké jednotky NATO (včetně AČR), v Rumunsku už je vybudováno stanoviště americké PRO, v Polsku se buduje, stejně jako v Jižní Koreji a Japonsku. Moře a oceány brázdí desítky bojových plavidel systému Aegis s anti raketami SM-3, ale s možností použít z těchto odpalovacích zařízení i jiné, útočné prostředky, včetně MBR. Propaganda intenzivně připravuje lidi na možnost války proti agresivnímu a nevypočitatelnému Rusku, přičemž válka není až tak nemožný scénář. Jakmile dodají USA dostatek útočných a těžkých zbraní Ukrajině a Evropa nebude „brzdit“ její silně nahnědlou a protiruskou politiku, nelze vyloučit už nic.

Konfrontační trend v dokumentech USA

Trend směřující ke konfrontaci potvrzují i oficiální strategické dokumenty USA. Národní bezpečnostní strategie (NSS) z července 2017, Národní obranná strategie (NDS), vydaná v prosinci 2017 a Zpráva o stavu nukleárních prostředků (Nuclear Posture Review – NPR) z února 2018, jednoznačně identifikují jako největší hrozbu pro USA Rusko, Čínu, Írán a Severní Koreu a teprve za nimi teroristy Islámského státu a další. Některá další vyjádření v těchto dokumentech dokreslují současný pohled na vnímání současné bezpečnostní situace Západem, Spojenými státy zvláště:

  • Hned v úvodu NDS je uvedeno, (překlad autora), že „posílení tradičních nástrojů americké diplomacie poskytují vojenské možnosti které zajistí, že prezident a naši diplomaté mohou vyjednávat z pozice síly“. (from a position of strength);
  • Rusko a Čína jsou charakterizovány jako státy, které chtějí vytvořit svět, který bude v souladu s jejich autoritářským modelem – získat pravomoc vetovat ekonomická, diplomatická a bezpečnostní rozhodnutí jiných národů;
  • Čína, podle NDS usiluje o indo-tichomořskou hegemonii a vytěsněním Spojených států chce dosáhnout globální převahy v budoucnu;
  • Tamtéž se uvádí, že Čína je strategickým konkurentem, který využívá dravou ekonomiku k zastrašování svých sousedů a současně militarizuje Jihočínské moře.
  • Čína a Rusko podkopávají současný mezinárodní řád a tento systém tím, že využívají jeho výhody a zároveň podkopávají jeho zásady a „pravidla užívání“ (“rules of the road.”), říká tato doktrína; dále ještě uvádí, že
  • „Výzvy vůči americké vojenské dominanci představují další posun v globálním bezpečnostním prostředí. Po celá desetiletí mají Spojené státy v každé operační oblasti nespornou nebo dominantní nadřazenost. Obecně jsme mohli, kdybychom chtěli, shromáždit a nasadit naše síly tam, kam jsme chtěli, a působit, jak jsme chtěli. Dnes je ale každá oblast sporná – vzduch, země, moře, vesmír i kyberprostor“;
  • Důležité je i poznání, že: „strategická hospodářská soutěž mezi státy, nikoliv terorismus, je nyní hlavním problémem národní bezpečnosti USA“.

Jaké závěry lze z těchto faktů udělat? Je zřejmé, že Spojené státy si uvědomují, že jejich dosud nezpochybnitelná dominance nejen ve vojenství, dostává trhliny. Ekonomický tlak Číny, ale i její posilování vojenských schopností (buduje Jadernou triádu, měla vlastní kosmickou stanici a buduje novou, má protidružicový systém, vyvíjí hypersonický prostředek, má nejsilnější ponorkové loďstvo v Tichém oceáně a další) na jedné straně, ruské vojenské možnosti jak jaderné, tak konvenční, které se projevily právě na Blízkém východě, na straně druhé, plán čínského Hedvábného pásu a stezky, vytváření asijských ekonomických i bezpečnostních struktur (Asijská Investiční a rozvojová banka, Šanghajská organizace pro spolupráci a další), jsou trendem vývoje ke „zbavování se“ závislosti a ovládání světovými organizacemi vedenými USA, jako jsou MMF a Světová banka.

Ekonomika je základem prosperity, či dominance státu, snad proto D. Trump zavádí dovozní cla s nadějí oživení americké ekonomiky. Projekt Hedvábné stezky, pokud se ho podaří realizovat v zamýšlené podobě, Ameriku zcela upozadí, protože by měl pomoci velkému rozvoji Jihovýchodní a Střední Asie, Blízkého východu, Afriky a konec konců snad i Evropy.

Vzkaz protivníkům?

Proč tedy V. Putin před Parlamentem tak dlouze hovořil o strategických zbraních. Spekulovat lze o lecčems. Projev například přednesl necelé tři týdny před prezidentskými volbami, ve kterých kandiduje a představené výsledky by mu mohly pomoci. Zadruhé, Američané o tom již stejně věděli. Když ne vše, tak větší část. V NPR se uvádí: „Kromě modernizace legálně zděděných Sovětských jaderných systémů, Rusko vyvíjí a zavádí nové jaderné hlavice a rakety. Tyto snahy zahrnují upgrady pro každou část ruské jaderné triády: strategických bombardérů, námořních ŘS (=řízené střely), a pozemních ŘS. Rusko také vyvíjí nejméně dva nové systémy mezikontinentálního dosahu, hypersonický prostředek, a nové podmořské mezikontinentální torpédo – autonomní, jaderné, s jaderným pohonem“. No a jelikož většina z Putinem uváděných zbraní prošla praktickými, či vojskovými zkouškami, musely je americké špionážní družice odhalit.

Za nejdůležitější však pokládám domněnku, že to bylo poselství potenciálním protivníkům – USA a NATO, jehož rozšiřování ke svým hranicím Rusko pociťuje jako ohrožení své bezpečnosti. Je to poselství, že Rusko je schopno čelit jakékoliv agresi vůči sobě, nebo svým spojencům. Proč ale bylo nezbytné to říci a proč právě nyní?

Vezmeme-li v úvahu co všechno za poslední čtyři roky provedly USA a NATO na západní hranici Ruska (a nebudeme hodnotit proč), jak rozmisťují PRO na Západě i východě Ruské federace, přičemž instalovaná odpalovací zařízení lze použít i pro jiné, ofenzívní zbraně, jak je destabilizovaný Blízký a Střední východ, který ohrožuje jih Ruska. Když navíc přičteme projekt Promt Global Strike, (jenž má zahrnovat raketu podobnou stávajícím ICBM odpalovanou z pevniny nebo ponorky, leteckou, nebo ponorkovou hypersonickou ŘSPDL, jako je Boeing     X-51 nebo Advanced Hypersonic Weapon a kinetickou zbraň vypuštěnou z platformy na oběžné dráze ve vesmíru) a existující úvahy o prvním hromadném nejaderném úderu vysoce přesnými zbraněmi místo jaderných, pak zveřejnění pochopíme. Rusko se cítí obklíčeno a ohrožováno, lhostejno, zda je to objektivní realita, nebo je pravda, jak my tvrdíme, že ho neohrožujeme.

Co vlastně V. Putin prezentoval? Uvedl šest prostředků, které jsou postaveny na inovacích, nových principech, či novém využití.

  1. MBR SARMAT – od roku 2027 má nahradit současnou strategickou ŘS Vojevoda. Je určena k vstřícně-odvetnému úderu, váží 200 tun, může mít až 16, (některé zdroje uvádí 40) bojových a klamných hlavic různého typu včetně hypersonických a dolet má mít až 30 tis. km. Je tedy schopna letět k cíli i z neočekávané strany (u USA např. přes jižní pól, tedy z jihu, kde není PRO)
  2. KINŽÁL – vysoce přesná, hypersonická letecká raketa s rychlostí vyšší než Mach 10, schopná manévrovat na celé dráze letu. Může mít jadernou i konvenční hlavici. Tato raketa je podvěšena pod letounem MIG 31, který dosahuje rychlosti M3. Raketa má náporový motor, který může začít pracovat až při tak vysoké rychlosti. Do výzbroje zaváděn od 1.12.2017.
  3. BEZPILOTNÍ PONORKA – de facto podmořský dron s vlastním programem. Je asi 10-15 m dlouhá (odhad podle obrázku), má jaderný pohon (co do velikosti a výkonu absolutní novinka), má velmi tichý chod a téměř neomezený rádius, může se ponořit do (velmi) velké hloubky. Rychlost je údajně mnohem vyšší než u hladinových plavidel (již používané torpédo ŠKVAL dokáže údajně vyvinout rychlost pod vodou až 300 km/hod.) V prosinci 2017 byly úspěšně dokončeny zkoušky jaderného pohonu pro tuto ponorku.
  4. Nová řízená střela s plochou dráhou letu (ŘSPDL) s jaderným motorem – novinkou je jaderný motor. Tato řízená střela s plochou dráhou letu, vypadající podobně jako americký Tomahawk, má prakticky neomezený dolet, při letu kopíruje terén, může se vyhýbat protiletadlovým a protiraketovým „deštníkům“ na válčišti a může mít jadernou i konvenční hlavici. Rychlost letu se neuvádí. V roce 2017 proběhly úspěšné zkoušky.
  5. AVANTGARD – Hypersonický kluzák, raketový komplex strategického určení. Nosná raketa vynese kluzák(y) do velké výšky, které pak klouzavým letem a rychlosti větší než Mach 20 v hustých vrstvách atmosféry dosahují cíle. Při letu se zahřeje(í) na 1600 – 20000 C a letí tak v plazmatickém oblaku a svítí jako meteorit. Po celou dobu letu, i při vysokých teplotách, je schopen manévrovat ve všech směrech. Zkoušky byly již úspěšně ukončeny.
  6. Laserové dělo – princip není nový, ale je to zbraň na novém, zatím vojáky jen velmi málo používaném principu. Bližší parametry nejsou známy, podle tvaru a velikosti zařízení (nejméně jako kloubový autobus), lze říci, že je to zařízení mobilní a pravděpodobně určené jako protiletadlový či protiraketový komplex. Na přední linii se nehodí. Dosavadní používané prostředky (Izrael, USA) mají dosah okolo 10-20 km, zde lze předpokládat dosah větší.

Útočné nebo obranné systémy?

Co nám tyto charakteristiky říkají. Je to obranná, nebo útočná zbraň? Máme-li být objektivní, pak musíme říci totéž, co o systému Aegis a jeho odpalovacích zařízeních, ze kterých může být vypálena protiraketová ŘS SM-3, nebo ŘSPDL Tomahawk. Tak i ruské, výše uvedené systémy mohou být použity jako první, nebo v rámci odvetného úderu. Jejich charakteristiky to umožňují. Kromě systému KINŽÁL však ani jeden systém není zaveden do standardní výzbroje, a ještě to bude trvat léta, než se tak stane. To však příliš nevadí, také americké inovace strategických jaderných sil jsou podle NPR 2018 plánovány až do roku 2030, nové jaderné hlavice kolem roku 2024, jiným se prodlužuje životnost. Obnova výroby a nové typy ŘSPDL se teprve plánují.

Jejich význam však spočívá v něčem jiném. Rusko ve vývoji nezaostává, dostává nové, vysoce přesné zbraně a Spojené státy, které v tomto byly, a ještě jsou hodně vepředu, náskok ztrácí. Navíc Rusko vyvíjí zbraně, které současné systémy degradují – podmořský dron ve velké hloubce, manévrující kluzák letící rychlostí M20 a více, ŘSPDL letící rychlostí více než M10, jakož i MBR, která může nést 40 různých hlavic a s doletem 30 tis. km, jsou zbraně, které není zatím čím zastavit a zničit.

Tato skutečnost, jak se domnívám, vytváří a v blízké budoucnosti může vytvořit podmínky pro nový jaderný i konvenční pat, který umožní opět dlouhodobé období míru a relativního pořádku a, doufejme, že globálně na vyšší kvalitativní úrovni, která zahrne i ty chudé a snad povede i ke snižování počtů zbraní a zvyšování prahu vzniku války. Úvahy o možné porážce protivníka jen s použitím konvenčních zbraní a spoléháni se na nepoužití jaderných zbraní, třeba jen v omezeném rozsahu, se mohou stát utopií, což zabrání tzv. VELKÉ VÁLCE, která by zcela určitě skončila jako jaderná. A jak říkal A. Einstein: třetí světová válka bude jaderná, tu čtvrtou povedou lidé dřevěnými kyji. Nezapomínejme, že vědci letos posunuli ručičky pomyslných hodin odměřujících čas k apokalypse, na 11,57!!!

Poznámka: Jednotka Mach, (M nebo Ma), je jedno z tzv. podobnostních čísel, tedy charakteristická bezrozměrná fyzikální veličina používaná v aerodynamice. Udává poměr rychlosti pohybu tělesa určitým prostředím k rychlosti šíření zvuku v témže prostředí. Na úrovni hladiny moře se M1=1225 Km/hod. a ve stratosféře 1060 km/hod. Hypersonická rychlost se počítá od M5 do M10 a vysoko hypersonická rychlost od M10 do M25. Pro přehled, rychlost M10 v hustých vrstvách atmosféry je asi 12000 km/hod., tj. asi 3,333 km/sec. Pro srovnání: střela vypálení z pistole má úsťovou rychlost okolo 0,3 km/sec., z pušky okolo 0,8 km/sec (kalašnikov), z tankového kanonu asi 1km/sec.

Fotografie pro !Argument vybírá a připravuje Lukáš Havlena.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.