Lid v Rusku má důvěru vlády zvolit prezidenta, ale už ne posoudit politické programy

Vláda v Rusku důvěřuje lidu, aby zvolil prezidenta, nikoliv už aby samostatně zhodnotil konstruktivnost a smysl opozičních politických programů. 

V rozhovoru s žurnalistkou kanálu NBC Megan Kelly byl Vladimir Putin dotázán na osud Alexeje Navalného i na to, zda by ho prezident neomilostnil, aby v něm získal důstojného oponenta. Putin na to řekl, že věc nespočívá v omilostnění, ale že jde „o konkrétní politické síly“, které – jak pokračoval – „nemají program rozvoje země“. Podle něj zaměřovat se jenom na problémy nestačí, naopak to obsahuje destruktivní možnosti, zatímco Rusko potřebuje tvorbu.

Tento motiv, píše redakční komentář deníku Nězavisimaja gazeta, Putin v nedávné minulosti opakoval často. V prosinci, v době velké tiskové konference, řekl, že nepřítomnost silné opozice je spojená s nutností předložit „reálnou, ne efemérní, ne křiklavou agendu…takovou, které by lidé uvěřili“. (Článek jsme vybrali jako ukázku předvolební kritiky v Rusku v rámci ruské mediální krajiny. Je zajímavý použitím protikladu mezi „Evropou“ a „Asii“ a vztahu mezi vládou a lidem v rámci mediálně-liberálního vidění. Pozn.red.)

Není pochyb o tom, že opozice potřebuje program pro rozvoj země. Je ale také důležité všimnout si toho, že všichni účastníci současných prezidentských voleb své programy představili. Druhou věcí je, zda jsou to programy dobré a zda jsou opravdu konstruktivní.  Nicméně, jde o oficiální kandidáty a občané mají možnost jejich programy zhodnotit. Alexej Navalnyj nebyl k volbám připuštěn a nebylo to kvůli tomu, že by jeho program byl méně konstruktivní než program Pavla Grudinina nebo Ksenie Sobčakové.

Vláda nedůvěřuje lidu

V prosinci Putin mluvil o lidech, kteří musejí uvěřit opozici. Nejspolehlivějším způsobem, jak se ujistit, zda lidé věří, nebo ne, je nechat politiky, aby jim předložili svoje myšlenky a slyšet pak ano či ne. Je přitom důležité, aby kontakt politika a občana byl přímý a nepodléhal nějaké filtrující struktuře, zvláště ne vládní. Pokud je ale kritériem konstruktivnosti politického návrhu popularita, pak není nutné „vymýšlet kolo“, stačí se podívat na příklady z Evropy a USA – a jednat podle nich, míní Nězavisimaja.

Zvláštnost Ruska spočívá v tom, že stupeň konstruktivnosti programů a iniciativ ve skutečnosti určuje Vladimir Putin. Na jednu stranu ho sice zvolila většina, na druhé straně však občané mají mít příležitost při volbě vybírat z konkrétní palety možností. V Rusku dochází k tomu, že politik na nejvyšším postu určuje, z jakých politických návrhů mohou občané volit.

Evropské elity by se zbavily řady problémů, kdyby v jejich zemích takový mechanismus fungoval také. Například by se programy nacionalistů v Německu, Nizozemsku, Francii a Itálii smetly ze stolu jako nekonstruktivní. A tyto politické strany by a konto toho nedostaly přístup k volbám. Pravice by mohla blokovat levici a levice pravici. Nicméně v evropském prostředí k takové filtraci nedochází, a tak evropské elity prohrávají volby.

Rusko je evropská země, pokud mluvíme o podobě jeho měst, módě v oblečení, v jídle i ve společenských manýrech.  Všechno to se ale podivně střetává s „politickým aziatstvím“, jehož specifikem je nedůvěra moci k lidu. Lidu se nenechává právo samostatně se rozhodnout a odmítnout exotické politické myšlenky. To všechno za něj udělá moc, kterou paradoxně sám tento lid zvolil.


Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Fotografie pro !Argument vybírá a připravuje Lukáš Havlena.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.