Právo srazit paty a salutovat

Milan Daniel píše o tom, jak svými záměry vyhostit ruské diplomaty premiér Andrej Babiš konformuje se západními argumenty, které nápadně připomínají „důvody“ pro rozpoutání války v Iráku. 

Konformní postoj vůči Bruselu by Andrej Babiš rád demonstroval tak, že vypoví nějaké ty ruské diplomaty, jimiž je, jak píší Novinky (argumentujíce zprávou BIS) „ruská ambasáda prošpikována“.

Což o to, Rusku se nelze divit, že v situaci, kdy je cíleně obkličováno NATO, používá svých diplomatických misí k získávání informací a ochraně svých zájmů. Zvlášť když jeho prezidentem je bývalý důstojník zpravodajské služby.

Ale i politická a diplomatická odveta členských zemí aliance „za bezpříkladné napadení chemickými zbraněmi“ by koneckonců byla na místě, kdyby existoval nepochybný důkaz o tom, že exagent Skripal a jeho dcera byli otráveni na „Putinův příkaz“, jak se ráčil vyjádřit britský ministr zahraničí. Ano, existuje důvodné podezření, že oficiální ruská reakce křivě popírá, že látka byla v sovětských laboratořích vyvíjena a že se „stovky smrtelných dávek této látky dostaly do rukou banditů,“ jak uvádí ruský opoziční deník Novaja Gazeta.  To však neopravňuje k útočnému a nenávistí zatemnělému tvrzení, že se na atentátu podílela současná ruská moc.  Právoplatná reakce by mohla směřovat leda k tomu, že ruská strana o historii vývoje této látky ve svých laboratořích (podle odkazovaného zdroje skončil před čtyřiadvaceti lety) patrně lže. V aktuálním obvinění z podílu či přímé účasti na napadení Skripalových schází to podstatné – důkaz.

Důkaz chyběl i v jiném případě, který právem slouží jako srovnání k současné kampani – v případě rozhodnutí o invazi do Husajnova Iráku v roce 2003. Charles Duelfer, šéf mise, která v Iráku po zbraních následně šestnáct měsíců pátrala za účasti dvanácti set (!) zbrojních vyšetřovatelů převážně ze Spojených států, Británie a Austrálie, předložil v roce 2004 tisíc stran čítající zprávu. Ta srazila pravděpodobnost, že se v zemi nacházely zbraně hromadného ničení, jež měly být argumentem pro invazi, na méně než 5 procent. Předchůdce Charlese Duelfera v čele pátrací zbrojní mise v Iráku, David Kay, který na svou funkci rezignoval kvůli tomu, že se v Iráku žádné zbraně nenašly, řekl, že nová zpráva potvrdila jeho názor, že se Washington a Londýn jednoduše mýlily.

K rozpoutání války, chyběl jak mandát OSN, tak opravdový důvod. K jejím důsledkům patří kromě zmařených životů, uprchlíků a hospodářského rozvratu i pozdější vygenerování tzv. Islámského státu. Hlavní odpovědnost za ni nesli a nesou tehdejší americký prezident George Bush a jeho věrný spojenec, britský premiér Tony Blair.

Oba pánové se po zveřejnění zmíněné zprávy hájili údajnými Husajnovými „záměry“ předat zbraně nebo materiály a informace k jejich výrobě teroristickým sítím a ničím nepodloženým tvrzením, že Husajn „byl pevně rozhodnut vyvinout zakázané zbraně a nikdy neuvažoval o tom, že by se podřídil rezolucím OSN“.

Bývalý vrchní zbrojní inspektor OSN Hans Blix ovšem prohlásil, že chce vidět konkrétní důkazy o Blairem zmiňovaných Husajnových záměrech.

Těch se mu pochopitelně nedostalo.

Nevím o tom, že by se prokazatelní váleční zločinci Bush a Blair omluvili pozůstalým po civilních obětech války, jichž bylo podle střízlivých odhadů na 160 tisíc. Natož aby byli – jinak třeskutě hlasitými ochránci spravedlnosti a demokracie ve světě – hnáni k trestní odpovědnosti.

A už vůbec nevím o tom, že by se á konto takového pohrdání právem odhodlala česká vláda vyhošťovat americké či britské diplomaty, třebaže ze srovnání obou kauz by vyšlo i reálné napadení Skripalových Rusy jako marginálie.

Tak ovšem ani náhodou neuvažuje Andrej Babiš. Ten se zjevně řídí příslovím „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ (které je pro správce kolonie zvláště vhodné) a taková kategorie, jakou je právo, by ho zajímalo jen v případě, že by se to nakonec i šiklo.

Co se podle něj hodí nyní, je od něčeho tak abstraktního abstrahovat. Pragmaticky kolonii zařadit do nové „koalice ochotných“. Srazit paty a salutovat.

Major Terazky, poslušen vždy svých nadřízených, by to komentoval lakonicky: „Tak to má byť! Tak je to správne!“

Ilustrační obrázek: Autor –  Krokodyl, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2294112

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.