Orbán opisuje z komunistických učebnic

Klíčem k úspěchu Viktora Orbána je podle jeho kritiků opisování z učebnic komunistických předchůdců. Pro mnohé je tak Orbán novým Jánosem Kádárem, i když se zcela opačnou rétorikou. 

V Budapešti a ve Varšavě současné nacionalistické vlády opisují z učebnic svých komunistických předchůdců, míní ve svém článku Lili Bayer na stránkách vlivného webu POLITICO.

Několik týdnů před volbami v Maďarsku obdržely maďarské domácnosti dopis od vlády: příští platba za plyn bude o 38 euro levnější, jako dárek od premiéra. I maďarští důchodci dostali jednorázový voucher od vlády v hodnotě 32 euro.

O tom, jak vlády v Budapešti a ve Varšavě narušují svobodu slova a občanskou společnost, se napsalo už dost řádků. Na jeden detail se ale zapomíná: že tyto vlády vyhrávají volby. Zmíněné dárky jsou jednou z cest, jak si Viktor Orbán udržuje svoji popularitu. Výzkumy veřejného mínění před nedělními volbami v Maďarsku odhadují zisk kolem 50 % všech hlasů, tedy pohodlnou většinu v parlamentu na příští 4 roky.

A tyto kroky, myslí si autorka, také zapadají do toho, jak vládly komunistické vlády před rokem 1989. Stejně jako polská strana Právo a spravedlnosti (PiS), také Orbán stojí se svou konzervativně nacionalistickou rétorikou proti komunistickému režimu. Co se týká praktických kroků ve vládnutí a zajištění popularity, maďarská i polská vláda zastávají stejný přístup. Je to paternalismus, těžká ruka, posedlost vnějšími nepřáteli, dokonce i třídní rétorika. Toto všechno připomíná jejich komunistické předchůdce.

Orbán a sociální podpory

Od roku 2010 se Obrán zaměřil na politiku různých výhod: program veřejných prací, zvýšení penzí, snížení plateb za služby, zvýšení minimální mzdy a peněžní dárky pro důchodce.  Velice populární je jeho rodinný program, který finančně odměňuje rodiny s více dětmi. Tyto benefity však nejsou určeny těm nejchudším, ti stále bojují o přežití, jsou pro nižší střední třídu, která cítí, že z přechodu ke kapitalismu a demokracii neměla prospěch. Nižší střední třída hledá otcovskou figuru, která by jí zaručila materiální jistotu a omezila soutěž i rizika, sdělil POLITICO Péter Ákos Bod z Korvínovy univerzity. Podle něj také Orbán ve své rétorice dobře využívá slovník, který se naučil za mlada z marxismu: mluví o společnosti založené na práci a o nové industrializaci Maďarska. Maďarský premiér také není fanouškem kontroly maďarské ekonomiky zahraničními firmami  – klíčová odvětví se za Orbána vrátily do místních rukou. Řekl například, že by se 50 % bankovního sektoru mělo vrátit pod maďarskou kontrolu a podobně mluvil i o energetice.

Další z Orbánových názorů je spojený s vměšováním Západu a s nebezpečím mezinárodních financí, jeho vláda opakovaně vedla kampaně proti Bruselu. Jak k tomu řekl filosof Gáspár M. Tamás, Orbán dobře využil protizápadního odporu, který je podstatnou součástí politiky v regionu již od porážky revoluce v roce 1848. Volební kampaň Fidészu se věnovala především dvěma tématům: antisemitským útokům na George Sorose a odmítání migrace. Orbán je hlasitým odpůrcem redistribuce migrantů v rámci EU a ve svých projevech Obrán tvrdí, že, jakkoliv to zní absurdně, hrozba přichází ze Západu. Je to vzkaz, který mezi elektorátem jeho strany rezonuje. Proto jsou také tyto volby vnímány jako zásadní, alespoň z perspektivy voličů Fidész.

Staré dobré časy

Jedním z  Orbánových příslibů je návrat do starých zlatých časů stability, kdy byl život jednoduchý a plný příslibů. Jenže ty zlaté časy byly za železnou oponou. Někteří kritici dnes Orbána vidí jako Jánose Kádára, který vedl Maďarsko od roku 1956 až do roku 1988. Viděno povrchně, oba politici se zásadně liší: Kádár byl člen komunistického hnutí, byl zavřen v maďarském fašistickém vězení a pak znova v době stalinských čistek. V roce 1956 rychle změnil strany a převzal moc potom, co sovětské tanky maďarskou revoluci převálcovaly. Později byl spojený s ekonomickými reformami, a dokonce s některými menšími svobodami. Kádár zastával názor, že „kdo není proti nám, je s námi“, což bylo v komunistickém táboře dost unikátní. Výsledkem byl pocit relativní svobody a prosperity výměnou za minimální opozici.

Naopak Viktor Orbán se narodil v 60. letech, v době kádárovské stability a skromné prosperity. Začal být politicky aktivní jako antikomunista, během let prošel transformací od liberála k tvrdému nacionalistovi, který má obdiv evropské krajní pravice.

Podporovatelé Orbána mají obvykle antikomunistické postoje a vidí se jako pravičáci a nacionalisté. Kritici maďarského premiéra tvrdí, že Orbán opisuje od Kádára. Oba lídři podle nich nabízejí totéž: stabilitu a skromnou prosperitu za to, že se občané vzdají svých svobod a nebudou otevřeně oponovat vládě. Tato forma společenské smlouvy, zdá se, pro Orbána funguje.

I polská vláda strany PiS zvolila podobný přístup. Její popularitu budou letos testovat komunální volby. Stejně jako strana Fidész v Maďarsku, PiS využila frustraci z transformace v Polsku – z nerovnoměrného hospodářského pokroku a selhání v dohánění Západu. Podle Adama Michnika, předního polského disidenta, došlo k tomu, že „aspirace rostly rychleji než změna“.

Přerozdělování klíčem i v Polsku

Polské úřady pod vedením strany PiS a Jaroslawa Kaczyńského začaly politiku velkého finančního přerozdělování: vláda snížila věk odchodu do penze, zavedla výhody pro rodiny s dětmi a zvedla minimální mzdu.

Podobně jako v Maďarsku odpovídá podpora PiS socio-ekonomickému a regionálnímu rozdělení: voliči PiS mají nižší vzdělání a pocházejí z venkova mnohem častěji, než je to u voličů jiných stran. A cílem strany je získat podporu voličů, kteří byli za komunistického režimu pasivní – ani ho nepodporovali, ani proti němu nestáli.

Kritici obou stran – maďarské Fidész i polské PiS – upozorňují, že obě strany hrají také na antisemitskou notu a využívají potenciálně škodlivou nacionalistickou rétoriku.

Otázkou je, zda tyto strategie mají šanci v Maďarsku a v Polsku dlouhodobě uspět. Obě vlády značně závisejí na evropských fondech a na pokračujícím ekonomickém růstu. Ten jim umožňuje nízkou nezaměstnanost a vysoké sociální výdaje. V Maďarsku strana Fidész čelí korupčním skandálům a EU prošetřuje využívání evropských zdrojů. Pro Viktora Orbána tak bude největším úkolem udržet přísun evropských peněz a zároveň s tím pokračovat v protievropské rétorice a zachovat si svoji patronátní síť.

Fidész má zatím podporu celoevropské Evropské lidové strany, ale i zde jsou hlasy, které začaly požadovat, aby budoucnost fondů byla podmíněna kritériem právního státu.

Orbán se ve volební kampani snažil, aby tématem voleb byla migrace, jeho političtí oponenti se naopak soustředili na vládní korupci. Zdá se, že tento přístup může být úspěšný, jak překvapivě ukázaly únorové volby starostů, kde Fidész ztratil svoje dřívější pevné pozice.

Premiér také ví, že jeho největším problémem jsou mladí Maďaři, kteří se narodili po konci Kádárovy éry. Největší podporu má totiž Orbán mezi důchodci na venkově, nikoliv v Budapešti. Proto také ve svém projevu 15. března mluvil o mladých lidech a přizval je ke společné práci pod heslem „Vlast vás potřebuje“.

Ne všechny ale přesvědčil. Podle slov Viktora Gyetvaie, člena studentského hnutí, se Orbán nestará o tragický stav maďarské budoucnosti. A kdykoliv se s ním studenti snaží začít mluvit, otočí se k nim zády a začne kampaň jejich diskreditace.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – European People’s Party – IMG_7324, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=61922762

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.