Uvěznění Luly da Silva: moc vojáků, soudců, médií a soukromého kapitálu vítězí nad vůli většiny Brazilců

Progresívní síly v Latinské Americe musejí hledat nové strategie boje proti současnému politickému směřování regionu. Případ Luly da Silva také jasně ukazuje, že nestačí být populární, ale je třeba být podporu systému moci.

Případ bývalého brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silva podle komentáře Bruna Sgarziniho ukazuje, že progresivní síly v Latinské Americe musejí ještě jednou změnit způsob boje a hledat nové nápady pro konfrontaci se současným politickým děním v regionu.

Protikorupční operace „Mytí auta“ dostala spád v posledním roce vlády Dilmy Rousseffové, poté, co Nejvyšší soud ve svém rozsudku z r. 2016 umožnil, aby byly používány do té doby nelegální právní prostředky – preventivní vazba, vynucování informací výměnou za ústupky státních žalobců a možnost uvěznění na úrovni odvolacího soudu,

Tyto tři donucovací soudní kroky použité proti obviněným rozšířily rozsah vyšetřování, jehož intenzitu posilovala kampaň v médiích a prohlášení soudních orgánů, že se jedná o mimořádnou operaci, „která nemusí dodržovat zákony země“.

S takovým mandátem soudce Sergio Moro a soukromá média obvinili Lulu z řízení vyšetřované korupční sítě. Po čtyřech letech vyšetřování a preventivní vazby prohlásil majitel společnosti OAS, že Lula od něj přijal úplatek v podobě bytu. To byl jeden ze dvou důkazů, které Moro použil, aby Lulu odsoudil k devíti letům vězení, tím druhým důkazem byl účet za prodej, který ale Lula nepodepsal.

Nejvyšší soud rozhodl, že Lula má jít do vězení při odvolacím řízení, čímž zabránil případným pokusům zpochybnit rozhodnutí soudu, přestože bylo v rozporu jak s ústavou, tak s trestním zákoníkem. Ještě před čtyřmi lety by bylo nemožné si jen představit, že by se místnímu soudci, prokurátorům a federální policií s pověřením orgánů USA podařilo jejich hlavního nepřítele uvěznit.

Prezidentská kandidatura s velkými otazníky

Teoreticky se Lula může z vězení odvolat a žádat propuštění, obecně se předpokládá, že to udělá. Nicméně není stále jasné, zda volební úřad vztáhne na jeho případnou prezidentskou kandidaturu požadavek, že kandidát musí mít čistý rejstřík. Rozsudek Nejvyššího soudu naznačuje, že kandidatura bude pro Lulu složitá.

I tak ale přichází v úvahu možnost, že zákon umožní Lulovi, aby byl zakrátko propuštěn z vězení. Potom, pokud by Lula a další politici a podnikatelé byli propuštěni, by došlo k vážnému narušení celého vyšetřování „Mytí auta“, které ostatně vzbudilo nelibost politické třídy vůči Morovi a jeho kolegům, počínaje současným prezidentem Michelem Temerem.

Strana práce trvá na tom, že dovede Lulovu prezidentskou kandidaturu k hořkému konci. Skutečností ale je, že jeho kandidatura se zdá být prostředkem, jak odhalit, jak se v Brazílii nyní vládne. V praxi to znamená, že Lulovo politické vedení závisí na výkyvech zájmového společenství, které řídí jeho budoucnost podle svých potřeb. Pokud tomu tak je, je Lulovo uvěznění vědomou provokací, která má zjistit, jaká bude společenská reakce. To vyvolává otázky.

Otázky kolem uvěznění

Je Lulovo uvěznění pokusem vyhnout se tomu, aby byl jeho politický kapitál předán případnému nástupci, kolem kterého se může podpora přeskupit?

Nebo je to pokus o vyprovokování reakce v ulicích, aby Temerova vláda mohla rozšířit výjimečný stav v zemi?

Či snaha vyprovokovat napětí mezi podporovateli Luly a brazilskou extrémní pravicí, které by umožnilo odložit prezidentské volby?

Jakkoliv se tyto otázky mohou jevit jako konspirační, jsou smysluplné, míní autor, vzhledem ke kontextu, který je nepředvídatelný a nejistý.

Skutečnost, že operace „Mytí auta“ probíhá pod dohledem amerických úřadů a prostřednictvím kontaktů soudce Mora s americkým ministrem spravedlnosti a federální policií, není dnes už žádným tajemstvím. Cílem bylo, jak se autor domnívá, zbavit se politické hrozby, konkrétně skupiny politiků podporovaných Stranou práce, kteří chtěli brazilské nadnárodní společnosti posílit v globální konkurenci.

Následující příklad to shrnuje: v roce 2014 BRICS v Brazílii oznámil alternativní finanční systém vedený Čínou a Ruskem. Dnes největší země Latinské Ameriky plánuje podepsat dohodu o volném obchodu s EU a sbližovat se s Tichomořskou aliancí, obchodní platformou amerických korporací, která byla v roce 2005 poražena, když se země latinskoamerického regionu odmítly účastnit zóny volného obchodu pro obě Ameriky. Zajímavé je, že směřování dnešní brazilské vlády se nápadně shoduje s doporučeními Atlantic Council, který je považován za mozek NATO a podporován finančně z Wall Streetu.

Účelem celé této operace je vytvoření nové brazilské elity stojící na těžbě, výrobě sóji a agrárním průmyslu, na financích a na extrémním křídle ozbrojených sil, aniž by ohrožovala americké zájmy v regionu. V pozadí je banda soudců a prokurátorů, kteří jsou připraveni jednat, pokud někdo překročí určené meze.

Uzavření cesty k volební alternativě

Pro Latinskou Ameriku má, podle Sgarziniho, Lulovo uvěznění nový politický význam: může se stát počátkem soudních útoků na další regionální politiky, na bývalého ekvádorského prezidenta Rafaela Correu a bývalou prezidentku Argentiny Cristinu Fernandéz de Kirchner. Souvislosti jsou různé, ale záměr je jasný: uzavřít institucionální cestu k volební alternativě.

Lulův příklad ukazuje, že nestačí být nejoceňovanějším politikem bez podpory systému moci, který by se mohl ubránit proti svévolnému jednání v komunitě vládnoucích zájmů. Nedá se totiž zamlčet, že moc vojáků, soudců, médií a soukromého kapitálu vítězí nad vůlí většiny Brazilců.

Výsledek je jasný: vládnoucí koalice ani nerespektuje pravidla, která sama vytvořila, aby vládla Brazílii, protože už nejsou užitečná. Progresivní síly si tak musejí uvědomit, že bojují na bitevním poli bez pravidel a zákonů, na poli, které je zcela flexibilní a kde mechanismy nátlaku musejí být silnější než jen volby a protesty.

Progresivní síly musejí opět přepracovat jak prostředky boje, tak ideje, kterými stojí proti současnému regionálnímu hnutí, myslí si dále autor. Například je nutné se ptát, jak vytvořit koalici k převzetí moci, tak, aby odstranila vládnoucí třídu, která využívá různých nástrojů nátlaku a síly. Je třeba debatovat o tom, k čemu vlastně moc slouží a jaké jsou podmínky k jejímu převzetí. Jen prostřednictvím odpovědí na tyto otázky je možné předložit životaschopný návrh, který by přetvořil všechno to, co nová pro-americká elita zničila. V této nové etapě pro Latinskou Ameriku je to naprosto potřebné, uzavírá Bruno Sgarzini.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – Mídia Ninja – https://www.flickr.com/photos/midianinja/35952579654/, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=67672611

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.