Itálie možná směřuje k situaci „à la Syriza“

Paralely mezi současnou situací v Itálii a tou v Řecku v roce 2015 jsou zřejmé. Přičemž jako stále pravděpodobnější se jeví scénář, ve kterém v nové vládě zasednou populisté, kteří odmítají fiskální a ekonomickou ortodoxii.

Tony Barber píše pro Financial Times, že koalice Ligy a Hnutí Pěti hvězd se zdá být nejpravděpodobnější

Blíží se Itálie nevyhnutelně k situaci „à la Syriza“? Tedy dluhové krizi, krizi bankovního sektoru a tak obávané měnové krizi, která v roce 2015 málem vyhnala Řecko z eurozóny? I taková otázka, píše Tony Barber, padla na finančním fóru na břehu jezera Como. Paralely mezi situací v Itálii, kde uspěly anti-establishmentové strany Liga a Pět hvězd, a situací v Řecku, kde v lednu 2015 zvítězila Syriza, jsou zřejmé.

Syrizou během prvního půl rok u moci odmítaná fiskální a ekonomická ortodoxie je zpátky – u Ligy a u Pěti hvězd. Pravděpodobně ještě celé týdny nebude jasné, kdo vytvoří novou italskou vládu a jak dlouho vydrží.

Ovšem scénář nejméně vhodný – myšleno pro vlády eurozóny a pro finanční trhy – vláda Ligy a Pěti hvězd, se zdá být nyní pravděpodobnější, než před volbami. Někteří se ještě drží naděje, že vznikne přechodná vláda, která změní volební zákony a navrhne nové volby na začátku roku 2019. Ale to by bylo nepochopení italské politické historie po roce 1945. Od roku 1948, kdy poprvé triumfovala křesťanská demokracie, měla sice Itálie více než 60 vlád, ale volby probíhaly v pravidelném tempu a bylo jich jen osmnáct. Obvykle se totiž naplnil celý pětiletý mandát – krom jiného i proto, že kdyby se parlament předčasně rozpustil, jeho členové by nemohli užívat zasloužených výhod.  Od roku 1948 žádný parlament netrval méně než dva roky.

Takže, pokračuje Barber, finanční trhy a partneři Itálie v eurozóně by se měli připravit na to, že Liga a Pět hvězd spojí síly ve vládě, nebo společně vytvoří technokratickou vládu, která bude záviset na jejich parlamentní podpoře. Jak riskantní by takový vývoj byl pro Itálii i pro eurozónu?

Během příštích 18-24 měsíců není důvod k panice. Hlavní důvod, proč trhy zůstaly po volbách v březnu klidné, byl, že ECB a její politika kvantitativního uvolňování – která dodává Itálii životně nutnou podporu – stále funguje. Pomalu se z ní bude ale stahovat a úroky se budou zvyšovat, a tím i tlak na Itálii. Obzvláště tehdy, bude-li u moci koaliční vláda Liga – Pět hvězd a půjde cestou fiskální expanze. Přestože jsou nekonvenční, myslí si Barber, ani Liga, ani Pět hvězd nejsou tak odhodlané, jako byla Syriza v roce 2015. Di Maio před volbami navštívil Londýn, aby ujistil investory, že jako premiér nebude ukvapený. Je možné, že i když se tyto strany spojí, ministrem financí se může stát Giancarlo Giorgetti, který by trhy spíše uklidnil. Nebo by to mohl být nějaký nestranický uznávaný ekonom.

Itálie prostě nejmenuje do funkce někoho, jako byl Varufakis, jehož jmenování, myslí s Barber, přispělo k nedůvěře a nepřátelství v jednáních Řecka s věřiteli. Ekonomické podmínky Itálie jsou příznivější, než byly v Řecku v roce 2015. Ekonomika roste, země má rok za rokem primární přebytky, italský dluhový profil je stabilní, průměrná splatnost je kolem sedmi let. Ale rizika jsou také jasná.

Italský starý, proevropský politický systém se pokazil. Když budou u moci, Pět hvězd a Liga mohou zvrátit současný trend ekonomických reforem a začít tvořit deficity, jakmile ECB začne utlumovat podpůrná opatření. V té době, konci roku 2019, nebo v první polovině roku 2020, bude moci eurozóna ocenit staré dobré rčení, že finanční trhy jsou klidné tak dlouho, dokud nejsou.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.