Rivalita mezi USA a Čínou bude utvářet 21. století

Čína je na vzestupu. Pro Západ i USA představuje hospodářskou a také ideologickou výzvu. Jak se s ní vyrovnat bez rizika širokého konfliktu? Proč by se měl Západ podívat do vlastního zrcadla, aby zvládl obrat kola dějin?

Komentátor Financial Times Martin Wolf míní, že rostoucí politická a ekonomická síla Čína je velkou výzvou pro Západ.

Čína je rozvíjející se supervelmoc. USA jsou „držitelem moci současnosti.“ Potenciál pro ničivé střety mezi oběma giganty se zdá být neomezený. Ale ti dva jsou také značně propojeni. Pokud se jim nepodaří udržet rozumně kooperativní vztah, pak mají možnost způsobit chaos nejen vůči sobě navzájem, ale v celém světě. Čína je rivalem USA hned ve dvou rozměrech, píše Martin Wolf. Je to moc a ideologie.

Čína na cestě vzhůru

Tato kombinace nám může připomínat střet s Osou během druhé světové války, nebo Studenou válku proti Sovětskému svazu. Ale Čína je velmi jiná. A je také potenciálně mnohem mocnější. Čína je rostoucí mocnost, ekonomicky i politicky, to je jasné.

Podle MMF, HDP na hlavu bylo v roce 2017 14 % americké úrovně v tržních cenách a 28 % v paritě kupní síly, nárůst o 3 %, resp. 8 % od roku 2000. Jenže Čína má více než čtyřikrát více obyvatel než USA, HDP Číny bylo v roce 2017 62 % americké úrovně v tržních cenách a 119 % na úrovni parity kupní síly.

Odhadujme, že do roku 2040 Čína dosáhne relativního HDP na hlavu 34 % v tržních cenách a 50 % v paritě kupní síly. To by znamenalo dramatické zpomalení toho, jak nyní dohání. Ale čínská ekonomika by tehdy byla dvakrát větší než americká v paritě kupní síly a téměř o 30 % větší v tržních cenách. Těch 34 %, které byly vybrány, to je současná úroveň Portugalska.

Těžko si představit, že Čína se svými obrovskými úsporami, motivovanou populací, velkými trhy a značným odhodláním nedosáhne na relativní prosperitu Portugalska. Byla by stále relativně chudíš ve srovnání s USA, Japonskem či Jižní Koreou, tedy zeměmi východní Asie, které rychle rostly v minulosti.

Ale na velikosti záleží. Je dosti nepravděpodobné, píše Wolf, že čínská celková ekonomika nebude nakonec větší než americká, i když v průměru bude Američan mnohem bohatší než Číňan. Čína je už nyní mnohem důležitější exportní trh než USA pro mnoho důležitých zemí, hlavně ve východní Asii.

A co víc, Čína utrácí téměř tak velký podíl na HDP na výzkum a vývoj jako vysoko-příjmové země. To představuje motor čínské inovace, jak mohl vidět komentátor Wolf, když navštívil centrum firmy Alibaba.

Navíc kombinace ekonomické velikosti a zlepšující se technologie dělá z Číny nebezpečnou vojenskou velmoc. USA si na to mohou stěžovat. Ale nemají žádné morální právo to dělat. Sebeobrana je univerzálně akceptované právo zemí. Stejně jako právo se vyvíjet. USA mohou dělat humbuk kolem toho, jak Čína krade duševní vlastnictví. Ale každá země, která dohání, a to včetně USA v 19. století, si bere myšlenky jiných a staví na nich. Představa, že duševní vlastnictví je nedotknutelné, je také chybná. Je to inovace, která je nedotknutelná.

Práva na duševní vlastnictví pomáhají, ale i škodí této snaze. Je potřeba, apeluje dále Wolf, najít rovnováhu mezi právy, která jsou moc přísná a mezi těmi, která jsou naopak moc volná. Ale jakýkoliv nápad, že je tak možné zabránit Číně se inovacemi dostat k prosperitě, je šílený.

Ideologický rozměr

Čína je také ideologický vyzyvatel, a to rovněž ve dvou dimenzích. Představuje něco jako plánovanou tržní ekonomiku. A má také nedemokratický politický systém. Bohužel, uvádí Wolf, selhání tržních ekonomik v bohatých zemích zvýšila atraktivitu toho prvního. Zvolení Trumpa, který je obdivovatelem despotismu, posílilo navíc atraktivitu i toho druhého. USA, dalo by se říci, by měly mít výhodu mocných a oddaných spojenců. Ovšem, naneštěstí Trump proti nim vede ekonomickou válku. Kdyby rozhodnutí zaútočit na Severní Koreu vedlo ke zničení Soulu a Tokia, pak by americké vojenské spojenectví skončilo. Spojenectví nemůže být paktem sebevrahů.

Zvládnout konkurenci mezi dvěma supervelmocemi bude těžké. Graham Allison z Harvardu vyjadřuje v knize „Destined for War“ své obavy, konflikt mezi „držitelem moci“ a mezi rostoucí mocností je téměř nevyhnutelný. Reálná válka mezi jadernými mocnostmi se může zdát dost nepravděpodobná. Ale „tření“ ve velkém měřítku a také ukončení nutné spolupráce v ekonomických vztazích se zdá být pravděpodobné. Není totiž jasné, jak vyřešit dnešní konflikt v obchodu.

Spolupráce ohledně spravování globálních veřejných statků už zkolabovala, píše Wolf, vzhledem k tomu, jak Trumpova administrativa odmítá už jenom myšlenku klimatické změny. Čínská budoucnost je na Číně. Ale západní vztahy s Čínou jsou na Západě. USA mají pravdu, když trvají na tom, aby Čína dodržovala svoje závazky. Nicméně totéž musejí dělat i USA a Západ.

Čína nebude motivována dodržovat pravidla, když bude tlačena zemí, která sama s pravidly zachází s despektem. Čína prostě není reálné nebezpečí. Vztah se dá řídit. Hrozbu představuje úpadek Západu, a to i s USA. Projevy úpadku jsou převládání dobývání renty jako způsob ekonomického života, lhostejnost vůči tomu, jak žije většina obyvatelstva, korumpující role peněz v politice, lhostejnost vůči pravdě a obětování dlouhodobých investic pro soukromou a veřejnou spotřebu. Tragédii je, že ta nejlepší cesta, kterou jsme našli pro útěk z finanční krize byly monetární politiky, které nesou riziko dalších bublin.

Dá se to udělat lépe, varuje Wolf.

Západ musí žít s rostoucí Čínou. Ale měl by to udělat tak, aby zůstal věrný tomu lepšímu v sobě. Pokud má zvládnout tento obrat kola dějin, pak se musí podívat do vnitřku sebe.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.