Italské populistické strany odmítly roli prezidenta

Situace v Itálii se zkomplikovala. Italský prezident se pokusil sáhnout k úřednické vládě, což ale Hnutí pěti hvězd a Liga odmítly.

Prezident Sergio Mattarella zjišťuje, že nemá moc fungovat jako pojistka.

Populistické hnutí Pět hvězd a krajně pravicová Liga ve volbách zabodovaly, a to na úkor umírněných proevropských stran, píší Financial Times. Itálie se zdála být na hraně riskantní politické éry.

Tento týden se změna ukázala jasně. Mattarella musel sáhnout do „staré známé varianty“. Dva měsíce po volbách, řada kol jednání, ale nikde žádná vláda. Mattarella uvedl, že jmenuje úřednickou vládu, a to do konce roku.

Tato tzv. neutrální vláda by měla hrát plnohodnotnou roli na summitu EU v červnu, projednat rozpočet a také zabránit spekulativnímu útoku na dluh země. Mattarella neudělal nic jiného než předchozí prezidenti, tedy vložil se do budoucnosti Itálie tak, aby ji provedl obdobím nejistoty, zajistil kontinuitu a ujistil trhy.

Jenže tentokrát to Pět hvězd a Liga nevzaly.

Luigi di Maio odmítl „technokratickou opravu“ a vyzval k volbám v červenci. Ještě před tím, než se prezident vyjádřil, řekl Salvini z Ligy, že odmítá podpořit vládu, která je spískána s razítkem Berlína, Merkelovou a Macronem.

Jejich odmítnutí tedy znamená, že se zvýšila pravděpodobnost druhých voleb tento rok, což Itálie nezažila 70 let. Ale hlubší implikace jsou varovnější, ukazují, že úřad italského prezidenta ztrácí kapacitu jednat jako pojistka v kritických situacích. Díky morálce a vážnosti úřadu, tak byli prezidenti v minulosti schopni vyvést Itálii z těžkých období, od domácího terorismu po tržní krizi až k politickému patu. Jenže v dnešním politickém prostředí je těžko napodobit to, co udělal předchozí prezident Napolitano: nahradil Berlusconiho Mario Montim, bývalým evropským komisařem.

Tento krok, pochvalují si FT, byl klíčový vzhledem ke krizi v eurozóně a nutnosti obnovit důvěru Itálie mezi investory. Pro italské populisty je zásadní Mattarellu ignorovat. Roky si stěžovali na to, že prezidenti (především Napolitano), překračují své pravomoci. Kritici Montiho přímo hovořili o „antidemokratickém puči“. Premiéři Renzi a Gentiloni byli často obviňováni z toho, že byli nelegitimním pokračováním intervencionistického prezidenta.

Ironicky ovšem obě dvě strany byly proti politické reformě, které by prezidentovy vyjednávací pravomoci oslabila. To byla ona Renziho reforma, který by byla zaručila jasnou majoritu z každých voleb. Opozice proti prezidentovi má svá rizika. Mattarella je vysoce respektovaným italským politikem. Ještě je možnost změnit názor před hlasováním v parlamentu, nebo se dohodnout mezi sebou tak, aby prezidentovy návrhy ohledně úřednické vlády byly zbytečné.

Ale tento týden ukázal jasně. Mattarellova moc, i jiného italského prezidenta, je jen tak velká, jaký je respekt vůči jeho úřadu. Investoři a také zástupci EU si musejí zvyknout na to, že i když vnímají programy Pěti hvězd a Ligy jako nepřátelské vůči dlouhodobým zájmům EU, jedna ze stran se asi dostane k moci, a kotva, kterou dodával prezidentský úřad, bude tedy hodně omezená.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.