Obchodní válku nikdo nevyhrává

Eskalace napětí mezi USA a Čínou, dvěma největšími ekonomikami světa, oslabuje mnohostranný obchodní systém. Riskuje se konec systému založeného na pravidlech. Potenciální obchodní válka bude mít široké následky, ne jen pro její dva hlavní aktéry. 

Alessandro Nicita, ekonom z UNCTAD, varuje před katastrofálními dopady obchodní války.

„Vidíme začátek obchodní války?“ ptá se Nicita.

To, že se země navzájem obviňují z ekonomických problémů, není nic nového, ale v posledních měsících vidíme eskalaci jak v rétorice, tak i u obchodní politiky. Počáteční kolo současného obchodního napětí začalo 1. března, kdy Spojené státy oznámily nárůst cel pro ocel a hliník.

I když tato cla měla být původně aplikována na veškeré importy, většina ze spojenců USA následně dostala výjimky. Během následujících týdnů se USA zaměřily na Čínu kvůli velkému obchodnímu přebytku a také kvůli porušování amerických práv ochrany duševního vlastnictví.

Třetího dubna americká administrativa uvedla, že čínské zboží v hodnotě 50 mld. dolarů bude podléhat clům ve výši 25 % a 5. dubna navýšila zboží na 100 mld. dolarů, protože Čína reagovala na první cla odvetou. A pak se USA rozhodly k cílení na vybrané čínské firmy, zatímco Čína vybírá dovozní depozitum na dodávky čiroku z USA.

Konec multilaterální spolupráce, konec pravidel? 

A tím, jak eskaluje napětí mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, se oslabuje multilaterální obchodní systém. I když navržené politiky ne vždy porušují pravidla Světové obchodní organizace, pak jdou bezesporu proti jejímu duchu. Uvidí se, zda bude eskalace zadržena v rámci současného systému mezinárodních pravidel, nebo zda se zapojí další země do obchodních potyček. Bez podpory dvou největších ekonomik může systém mezinárodního obchodu založený na pravidlech rychle ztratit autoritu a svět se může snadno ocitnout na cestě k plnohodnotné obchodní válce.

Multilaterální spolupráce v obchodní politice je nejlepší ochrana před obchodní válkou. Dnešní cla jsou nízká, protože byla dojednána tímto způsobem – recipročně. Od vzniku GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) z roku 1947, se odehrálo osm kol jednání, které vedly k 85% snížení cel.

Kdyby multilaterální spolupráce selhala, pak by vlády měly možnost stanovit cla na úrovni, která by byla optimální v merkantilistickém vidění světa. Standardní obchodní teorie naznačuje, že unilaterální (tj. jednostranné) zavedení cel znamená, že velká země nejenomže omezí dovozy ze zbytku světa, ale sníží tak cenu svého dovozu vůči svému vývozu, tím tedy bude mít prospěch ze zlepšení směnných relací.

Takováto cla ale mají velký dopad na obchodní partnery, kteří zareagují odvetou. Když se zvažuje odveta, pak jsou škody dost velké na to, aby smazaly výhody ze směnných relací a ještě něco navíc. A právě zabránit neefektivitě spojené s jednostranným zavedením cel je ten hlavní důvod, proč má existovat obchodní systém založený na pravidlech. Mezinárodní pravidla zabraňují využití politiky „ožebrač svého souseda“ a tedy jsou zásadní pro odvrácení obchodní války.

Jaké by byly dopady pádu multilaterálního obchodního systému a plnohodnotné obchodní války? Autor tohoto článku, spolu s dalšími experty na mezinárodní obchod nabídl v Journal of Political Economy výsledky výzkumu.

Obchodní válka neovlivní všechny stejně, dopad bude široký

Důležité bylo měřit sílu jednotlivé země, kterou má na mezinárodní trhy v závislosti na tom, zda její obchodní politika ovlivní mezinárodní ceny, či ne (tedy ekonomicky řečeno, její tržní sílu).

Právě tržní síla může posloužit k tomu určit strukturu cel v čistě merkantilistickém světě, tedy bez multilaterální spolupráce. Výpočet vede k tomu, že v případě plnohodnotné obchodní války by nárůst celní ochrany pro průměrného exportéra byl asi 32 procentních bodů.

A samozřejmě obchodní válka by nezasáhla všechny země a odvětví stejně. Zatímco mnoho ekonomik má velkou váhu na to, aby vydržely i výraznou odvetu, neznamená to ovšem, že by z obchodní války měly prospěch. Výpočty ukazují, že americký export by čelil průměrnému clu ve výši asi 30 %, EU asi 35 % a Čína téměř 40 %. A to je značný nárůst z dnešních relativně zanedbatelných cel.

Dopady obchodní války by nepociťovaly jen země, které by byly přímo zapojeny. A pro rozvojové země by to vůbec nevypadalo hezky. I když dopady obchodní války by byly celkově masivní, je vidět mezi zeměmi mnoho rozdílů. Některé země by byly zasaženy mnohem více než jiné.

Důvody pro takto rozdílné dopady spočívají v rozdílném složení vývozu a také toho, kam míří. Země, které mají většinu vývozu soustředěnou do produktu, u něhož nemá žádná další země významnou pozici, mohou být nejhorších dopadů obchodní války ušetřeny. Na druhé straně, země, které se koncentrují na produkty a destinace, které mají velkou tržní sílu, by byly poškozeny nejvíce.

Chudší země ztratí víc než bohaté

Vyšší cla by také silně ovlivnila globální ekonomiku narušením dodavatelských řetězců a zvýšením ceny množství spotřebního zboží. Velikost mezinárodních trhů by se zmenšila, což by poškodilo méně efektivní producenty, hlavně malé a střední firmy v rozvojových zemích. Celkově je dosti pravděpodobné, uzavírá Nicita, že chudší země by ztratily více než země bohaté.

Nakonec platí, že nerovnováhy a nespravedlnost, které jsou znakem globální ekonomiky, nemůžou být napraveny jednostrannou akcí, ale požadují koncentrované úsilí. Obchodní válka má také negativní přelévací efekty do další oblastí, kde je multilaterální spolupráce tak potřebná (například finanční integrace a její zvládání, korporátní zdanění, ekologická udržitelnost).

V obchodní válce skutečně nikdo nevyhrává.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.