Turecko drží NATO v šachu

Člen organizace NATO Turecko si dělá, co se mu zachce a žádná hlasitá kritika k tomu nezní, protože si aliance nechce znechutit důležitého partnera.

Ingrid Steiner-Gashi píše pro rakouský list Kurier o vojenském nasazení Turecka v Sýrii, nákupech zbraní z Ruska, provokacích proti Řecku. Turecko (člen NATO) si dělá, co chce.

Kritika NATO hlasitě nezazněla, píše Steinerová-Gashi. V lednu turecká armáda zahájila ofenzívu proti kurdským milicím na severozápadě Sýrie, čímž člen NATO s druhou největší armádou riskoval konflikt s USA. Protože kolem Afrínu měly USA speciální jednotky, k podpoře spojeneckých kurdských milicí v boji proti Islámskému státu.

Takže vojáci dvou spojeneckých armád NATO najednou stáli na opačných stranách, což je tedy potenciál pro střet s americkými speciálními jednotkami. Tak nepřímo oslabilo Turecko mezinárodní koalici proti Islámskému státu, ke které ovšem samo patří. A po volbách v červnu už Erdogan slíbil další vojenskou ofenzívu na druhé straně hranic Turecka.

Ale v NATO žádná velká odezva. Turecko bylo jen vyzváno ke zdrženlivosti. A důvod: NATO nechce znechutit důležitého partnera, ovšem také partnera stále obtížnějšího. Důvodem je nejen jeho strategická pozice, určité přemostění k Blízkému východu. Proto je Turecko pro NATO zásadní. Stranou zůstanou Kurdové. Bojovali proti Islámskému státu a zase byli ponecháni na pospas.

Erdogan svými rozhodnutími dosti dráždí NATO. Raketový systém S-400 si objednal u Ruska, tedy u rivala aliance. Takové kukaččí vejce, píše Steinerová. A aby mohl zařízení převzít, pak v Ankaře muselo být tak 200 ruských poradců. Ano, 200 ruských vojenských poradců v srdci druhé největší armády NATO. To bylo pro Rusko zásadní strategické vítězství.

Rusové také museli obdržet velké množství tajných informací. Protože jen tak by bylo zaručeno, že software ruských S-400 vůbec pozná turecké stíhačky (což jsou americké F-16) a nebude je střílet. Ale dodat tajné informace a data Rusku, to je pro NATO nepředstavitelné, varuje Steinerová.

NATO Turecku dohodu s Ruskem zakázat nemůže. Prý jen hovořit a přesvědčovat je jediná možnost. A od Erdogana těžko čekat nějakou vstřícnost. Turecko zůstane nedemokratické, bude v NATO vytvářet problémy, ale zůstane v NATO dál.

Protože vyhození z NATO jak to chtějí jen ultrapravicoví republikáni z Kongresu, to ve statutech NATO není. A kdyby se Turecko „vyhodilo“, pak by to bylo vnímáno, jen jako zisk pro Rusko.

Ruské rakety a protizápadní koalice Turecka s Ruskem a Íránem v Sýrii, to je ruská hra, ne turecká. V NATO proto doufají, že Erdogan snad ví, že Putin jen používá dočasně Turecko pro své účely. Putinův cíl je prý vrazit klín mezi členy NATO a tak nepřátelskou alianci oslabit.

Jenže i bez Moskvy napíná Ankara vztahy mezi členy NATO. Například také Řecko, které čelí opakovanému narušování vzdušného prostoru nad Egejským mořem. To už je na denním pořádku. Vojenské provokace se množí, stejně jako nebezpečné „příhody“ s tureckými vojenskými loděmi. Vztahy mezi Tureckem a Řeckem, kteří jsou oba dva členové NATO, se rapidně zhoršují. Vztah je nejhorší za posledních dvacet let.

Existuje prý vztah mezi rostoucím napětím a blížícími se prezidentskými volbami v Turecku 24. června. Volby jsou pro Erdogana klíčové. Platí nový prezidentský systém, který jeho pravomoci enormně rozšiřuje. Referendum prosadil Erdogan jen tak tak.

Erdogan potřebuje hodně hlasů z nacionalistického tábora. A takové srážky s řeckou armádou, to by mohlo pomoci. Ale Řecko těžko může očekávat pomoc od NATO. V Bruselu prý sází na ducha „vzájemné důvěry a solidarity“. A počítají s tím, že po volbách s provokacemi Turecko přestane. Takže znovu se ukazuje váhání: prostě bez strategického významu Turecka, jeho velikosti a postavení regionální velmoci, se neobejdeme. Menší kolaterální škody i mezi členy, jsou prostě Turecku mlčky promíjeny.

Rakousko v takovéto konstelaci už vůbec nemůže počítat s podporou NATO. Už dva roky je to Turecko, které blokuje spolupráci Rakouska s NATO. Takže rakouská armáda je vyloučena z důležitých informací a společných cvičení, které jsou nutné pro mezinárodní nasazení.

NATO se to sice nelíbí, ale žádné snahy tomu zamezit nejsou. Znepřátelit si Turecko kvůli nečlenovi Rakousku?

Turecko je obtížný partner, není pro své spojence spolehlivý. Ale na mnohaletém členství země v NATO se nic nezmění. Ač jsou vztahy napjatější, tak Turecko a NATO se musejí se situací smířit.

Fakta k tureckým volbám:

Navzdory platícímu výjimečnému stavu se v Turecku 24. června bude volit parlament a prezident. Platí tím nový prezidentský systém, který si Erdogan nechal schválit v referendu.

Hlavní změny: prezident vede také vládu, funkce premiéra odpadá. Prezident jmenuje a odvolává ministry, viceprezidenty a vysoké státní úředníky. Parlament do toho nemá co mluvit. Prezident může vydávat dekrety. Jsou neúčinné, když k tématu schválí parlament zákon. Prezident může být dvakrát ve funkci na pět let, ale počítá se teprve teď od voleb v červnu. Pokud ovšem parlament schválí v druhém funkčním období nové volby, může kandidovat znovu. Takže teoreticky by Erdogan mohl zůstat u moci až do roku 2033.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.