Po debaklu levého středu je na řadě ten pravý

Umírnění konzervativci nyní budou všude v EU čelit populistické vlně, která požaduje tvrdší imigrační politiku.

Podle článku Paula Taylora pro POLITICO začíná odpadávat i druhé kolo evropského vagonu – mainstreamový proevropský pravý střed. Levý střed si už prošel revoltou pracujících proti globalizaci a politice škrtů, nyní je pod tlakem i pravý střed, a to od voličů, kteří požadují tvrdší politiku vůči migraci.

V Berlíně, v Paříži a v Římě – všude tady se umírnění konzervativci ocitají v obležení, mezi tlaky ze strany populistické pravice a liberálnějším a proevropským vzkazem. A ani jeden recept nezaručuje úspěch. V konzervativní frakci Evropského parlamentu EPP už panují obavy z toho, že nové volby do EU v roce 2019 přinesou frakci EPP značné oslabení.

Pro některé ambiciózní politiky je pohodlnější vydat se cestou ve stylu „Amerika na prvním místě“, než apelovat na evropskou spolupráci.

Americký prezident na německou kancléřku a na Německo spustil síru a oheň kvůli svobodnému obchodování. Rozhodnutí kancléřky Merkelové v roce 2015 otevřít brány pro více než milion uprchlíků a migrantů, z nichž část byla ze Sýrie, dalo energii populismu. Nyní je Merkelová ohrožena právě tímto populismem. Rebelie v řadách její vlastní koalice způsobila, že politický osud kancléřky visí před summitem EU na vlásku. Na tomto summitu, píše Taylor, se bude hrát o duši evropského pravého středu. A to v přímém přenosu před kamerami. Dají se očekávat spory o migrační a azylové politice i o budoucnosti eurozóny.

Pravicoví populisté na vzestupu

Mainstreamový pravý střed se všude po Evropě láme anebo se vyčerpává díky pravicovém populismu, který se veze na vlně nepřátelství k imigraci, k islámu a na únavě ze škrtů.

V případě Itálie se Silvio Berlusconimu nepodařilo zkrotit krajní pravici prostřednictví volební koalice. Jeho Forza Italia byla naopak vyšachována ze hry.

Sesterská strana Merkelových křesťanských demokratů CSU se bojí, že bude v letošních říjnových zemských volbách v Bavorsku vyřazena AfD. Nynější ministr vnitra za CSU Horst Seehofer požaduje odmítání přijetí žadatelů o azyl, kteří byli registrováni v jiné zemi.

V Rakousku vládne tamní kancléř Sebastian Kurz s krajně pravicovou stranou Svobodných a volá po vzniku osy proti imigraci, zřejmě bez znalosti historických reminiscencí na osu mezi Německem a Itálií.

Ve Francii se lídr konzervativní opozice Republikáni právě zbavil své liberální zástupkyně, protože nesouhlasila s protiimigračním a euroskeptickým pamfletem „Francie musí zůstat Francií“. Což vzbudilo ve straně odchod dalších politiků.

Ve španělském případě došlo k pádu vlády Lidové strany Mariana Rajoye, a to díky korupčnímu skandálu. Lidovou stranu nahrazuje na politické scéně stále více středopravá strana Občané.

Výhercem je Orbán…

Prospěch z tohoto trendu má mít podle Taylora Viktor Orbán, který si už podřídil média, státní správu a občanskou společnost kolem své neliberální většiny. Na minulém kongresu EPP došlo dokonce k posílení Orbánovy pozice, a to navzdory tomu, že nizozemská křesťansko-demokratická strana požadovala jeho vyloučení. Orbán se teď stylizuje do role protimerkelovského lídra nativistické „křesťanské Evropy“. A jeho spřízněnou duší je v Polsku šéf nejsilnější strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński.

Orbán si dokonce troufl na to naznačit, že by mohl vytvořit novou celoevropskou formaci podobně protiimigrační laděných stran, ale pak řekl, že zůstane v EPP, aby frakci pomohl najít její křesťansko-demokratické kořeny.

Odborníci zatím předpokládají, že frakce EPP zůstane i po volbách nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu. Nicméně počítá se s tím, že pravý střed bude slabší a povede soutěž s euroskeptiky.

Mezitím ve frakci EPP už zvažují, že by sem mohla být přijata polská PiS, která by tam pomohla zvednout „stavy“ frakce. Tak alespoň uvažuje Manfred Weber z CSU. Polská PiS se v daný moment poohlíží po nové evropské parlamentní frakci, protože v roce 2019 ztratí svého spojence v britských Konzervativcích.

…a zachráncem Macron

Evropský pravý střed tak čelí problémům, podobně jako tomu bylo před časem v případě levicového středu. Čím více politici pravého středu nahrávají populistické agendě, tím spíš ztratí podporu těch, kdo podporují liberální, otevřenou společnost.

Tito voliči by mohli být svedeni projektem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jehož strana Republika na pochodu hledá spojence pro vytvoření proevropského, probyznysového, sociální liberálního reformistického bloku, který by se postavil vlně xenofobie a nacionalismu. Taylor je tak toho názoru, že právě Macronův centrismus by mohl být nadějí pro udržení evropského liberalismu.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.