Latinská Amerika čelí tiché migrační krizi

Situace na hranici Mexika a USA je jen špička ledovce. Organizovaný zločin, násilí a politicko-ekonomický kolaps Venezuely vedou k nárůstu počtu vnitřně dislokovaných lidí na kontinentu.

Krizová situace na americko-mexické hranice je jenom vrcholkem ledovce. Latinská Amerika čelí překvapující migrační krizi, napsali pro Americas Quaterly autoři Robert Muggah, Maiara Folly a Adriana Abdenur.

Jen za poslední dva měsíce americké úřady oddělily na 2300 dětí od rodičů, kteří jsou drženi v detenčních centrech. Dalších 10 700 nezletilých bez doprovodu je drženo v americké vazbě. I když je tato situace hrozná, jedná se jenom o vrcholek ledovce. Svět čelí nyní monumentální migrační krizi – 68 milionů lidí je v pohybu a na útěku před válkami, násilím a dalšími formami pronásledování či porušování lidských práv. Naposledy bylo tolik lidí v pohybu v době druhé světové války.

Lidí neprchají jenom před válkou na Blízkém východě a v Africe, ale také před organizovaným zločinem z Amerik (míněno jižní, střední a severní Ameriky). Situace kolem americké imigrační politiky ukazuje na to, že klesá tolerance k žadatelům o azyl a dalším migrantům. V případě USA došlo k propadu přijetí azylantů. V roce 1980 to bylo více než 200 tisíc, v roce 2017 méně než 28 tisíc lidí. Zato bylo z USA v posledních 12 měsících vyhoštěno asi 226 tisíc migrantů, kteří dorazili do USA, a byli v rámci dnešní drakonické politiky vyhoštěni.

Také Evropa, jak se zdá, přitvrzuje. Například nová italská vláda slibuje deportace asi 500 až 600 tisíc migrantů bez dokladů během svého vládního angažmá, i když migrace do EU prudce klesla. Západní politici si stěžují na „nával“ uprchlíků a nelegálních migrantů, i když většinu zátěže nesou země jako Jordánsko, Turecko, Libanon, Pákistán, Írán, Uganda, Etiopie, Keňa nebo Demokratická republika Kongo. Jinak řečeno, každodenní péče o migranty padá na hlavy těch chudých.

Tichá migrační krize v Latinské Americe

Mezitím zažívá Latinská Amerika další, tichou dislokační krizi. Každý rok musí opustit svůj domov statisíce lidí v regionu kvůli organizovanému zločinu a násilí. 17 z 20 nejvražednějších zemí světa jsou v Latinské Americe a v Karibiku.

Kontinent byl známý svojí solidaritou s migranty. Ta ale mizí pod tíhou obrovského počtu lidí bez domova, který přesahuje lokální i národní možnosti.

Kolumbie má celkem 7,3 milionů lidí, kteří museli opustit svoje domovy. Dalších 340 tisíc Kolumbijců je v zahraničí, hlavně v Ekvádoru, Venezuele, Panamě a Kosta Rice, navzdory dohodě mezi guerillami FARC a vládou.

Pokračující venezuelská ekonomická, politická a bezpečnostní krize vytváří také masivní krizi dislokace. Už 1,5 milionů Venezuelanů uteklo ze své země. Asi jeden milion z nich je umístěn na kolumbijské hranici, což vyvolalo raketový nárůst xenofobie a netolerance.

Celkem 146 tisíc Venezuelanů požaduje ve světě azyl a asi 444 tisíc už dostalo stálé nebo dočasné povolení k pobytu v zahraničí, což je o 2000 % více než před třemi lety. Prchají před politickou perzekucí a před kriminálním násilím, ale i kvůli nedostatku jídla nebo lékařské pomoci.

Největší země jižní Ameriky Brazílie trpí také monumentální vnitřní dislokací obyvatelstva, která je důsledkem kombinace rozvojových projektů, přírodních katastrof a organizovaného násilí. Od roku 2000 tak bylo dislokováno 7,7 milionů Brazilců. K tomu je nutné přidat 10 tisíc uprchlíků a 35 tisíc žadatelů o azyl. Jen z Venezuely přišlo do Brazílie od začátku roku 2017 52 tisíc lidí, polovina z nich žádá o azyl. I zde končí pomalu trpělivost.

El Salvador, Guatemala a Honduras nyní čelí jedné z nejhorších dislokačních krizí od doby občanských válek 20. století.  Asi kolem 130 tisíc lidí z těchto zemí žádalo v roce 2017 o azyl, což je nárůst o 1700 % od roku 2011. Většina hledá ochranu v Mexiku nebo v USA, ale pro většinu platí její odmítnutí.

Všichni, kdo nemohou utéct na sever, zůstávají vnitřně dislokovaní. V Hondurasu je to 190 tisíc lidí, 4 % populace. V Salvadoru bylo asi 71 500 lidí dislokováno mezi roky 2006-2016. Důvodem bylo násilí.

Americké rozhodnutí vyhošťovat migranty bez dokumentů situaci ještě zhoršilo vzhledem k tomu, že Spojené státy vyhošťují řadu lidí ze středoamerických zemí. Jen v roce 2017 to bylo 75 tisíc lidí.

Bezprecedentní násilí a organizovaný zločin v Mexiku vede k tomu, že i zde roste počet lidí, kteří museli utéct z místa pobytu. Na konci roku 2017 se jednalo o asi 345 tisíc Mexičanů, kteří jsou vnitřně dislokováni. 64 tisíc jich hledá azyl a 10 tisíc bylo uznáno jako uprchlíci, hlavně v USA. Ve stejný moment Mexiko čelí nárůstu žadatelů o azyl ze zemí střední Ameriky. V roce 2017 to bylo o 150 % více.

Násilí, organizovaný zločin, bída a nerovnosti mezi příčinami

Řešení této velké dislokační krize spočívá v regionální spolupráci a v kombinaci národních a regionálních řešení.  Pro tento účel je zde už existující regionální rámec daný například Deklarací z Cartageny. Nicméně i tak region má problém najít koordinovanou a spolupracující odpověď, takže přístupy k řešení jsou jen zlomkovité a postupné. Region potřebuje podle všeho hloubější regionální přistup, který by mohl umožnit lepší kolektivní jednání.  Problém dislokace je tak rozsáhlý, že vyžaduje pan-americký mechanismus, který by nastavil priority, dal dohromady zdroje, definoval odpovídající humanitární akce a pomohl s lokální integrací prostřednictvím bydlení, vzdělání, zdravotní péče.

Ovšem vlády, občanská společnost i soukromý sektor budou nakonec nutné řešit především příčiny této nucené migrace a nejenom hledat řešení v reakci na ní. A to znamená se začít zabývat tématy jako je strukturální nerovnosti, bída s nouzí, sžírající beztrestnost a spirála násilí.

Tyto kroky by potom měly podpořit sběry regionálních dat, které by pomohly vládám se rychle orientovat v proměnlivém prostředí migrace. Vedle toho by měly pomoci dva chystané kompakty Spojených národů o bezpečné a řádné migraci a druhý pak o uprchlictví. Problematika také souvisí s cíli udržitelného rozvoje OSN. Úkolem tedy je, uzavírá článek, proměnit záměry v činy a výsledky.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.