V NATO panují vážné obavy ze summitu Trump-Putin

Spojenci se obávají, že by se Trump s Putinem mohli dohodnout na uvolnění napětí a ruská hrozba by ztratila smysl. A s ní i celé NATO.

Obamova linie, která viděla Rusko jako „nepřítele“ NATO, Donaldu Trumpovi nic neříká. Zlepšení vztahů s Kremlem by vedlo k nutnosti nově promyslet smysl celé aliance, píše pro Asia Times M.K. Bhadrakumar.

Letošní summit NATO, který proběhne ve středu a ve čtvrtek, je klíčovou událostí. Poprvé ho bude hostit nové sídlo NATO v Bruselu, které přišlo na 2,1 miliardy dolarů. Mělo by se jednat o slavnostní moment, ale událost bude spíš vystřízlivěním. Důvodem je americký prezident Donald Trump, který zpochybnil to, zda evropští spojenci utrácejí 2 % HDP na obranu. Trump z toho udělal klíčový problém bezpečnostní agendy.

Podle analýzy Marshallova fondu ze Spojených států je nyní otázkou, jak se tento problém bude projednávat až s ním Trump přijde. Nicméně jako ještě větší problém vidí americký think tank Trumpovo setkání s Vladimirem Putinem jen pár dní po summitu. To budí podezření mezi evropskými spojenci a také v americkém Kongresu. Panují totiž obavy, že by Trump mohl „prodat“ bezpečnostní zájmy NATO prostřednictvím nějaké dohody s Putinem. Jinak řečeno, píše Bhadrakumar, znamená to, že se spojenci bojí toho, že by USA a Rusko snížily vzájemné napětí. Mezi západními spojenci a silami v americké politice, které vystupují proti Trumpovi, existují spojnice. Vznikla tak protiřeč. Dokud se ji nepodaří vyřešit, aliance nemůže jít cestou rychlonabíjení, kterou nastoupila pod vedením Baracka Obama v roce 2014. Tehdy došlo k formálnímu prohlášení Ruska jako „nepřítele“ a k novému postavení NATO vůči Rusku a na hranicích s ním.

Problém, který začal v roce 1994

Summit v roce 2014 ve Walesu tvrdil, že reaguje na ruskou anexi Krymu a na ruskou intervenci na východní Ukrajině. Ve skutečnosti se jednalo o problém, který začala politika Billa Clitona v roce 1994. Tehdy Clinton rozhodl o rozšíření NATO o země bývalého sovětského bloku, což bylo v rozporu s přísliby, které Západ dal Michailu Gorbačovovi.

Americký diplomat George Kennan před tímto krokem varoval – bude to epochální chyba, která povede k odcizení Ruska, tvrdil. NATO se ale stále rozšiřovalo o nové a nové země ve střední a východní Evropě. A petarda „ruského nebezpečí“ byla znovu vystřelena v roce 2014. Nepříjemnou pravdou je, že ukrajinská krize byla způsobena nešikovným západním jednáním, které Ukrajinu obrátilo ve vojenského protivníka Ruska s poněkud nedopečenou podporou EU a NATO.

Jak potvrdila náměstkyně ministra zahraničních věcí USA Victoria Nulandová, USA na Ukrajině investovaly do „pro-demokratických iniciativ“ od roku 1991 5 miliard dolarů.

NATO je vojensky mnohem silnější než Rusko. Vladimir Putin se řečem o „ruské hrozbě“ členům NATO vysmál. Bez toho, aby se aliance podívala zpětně na to, jak se dostalo do současného bodu „ruské hrozby“ se ze slepé uličky, ve které se ocitá, nedostane. Nemá to ale nic společného s Trumpem.

Na rozdíl od Obamy a Clintona, je Donald Trump politický outsider. Vidí tak skutečný problém NATO, a to je fakt, že nikam nesměřuje. Spojenecká role USA znamená pro zemi velkou finanční a vojenskou zátěž, což je podle Trumpa neakceptovatelné.

Trump sám to řekl svými slovy takto: „A řekl jsem: Víš, Angelo, nemůžu to garantovat, ale my vás chráníme, a to znamená mnohem víc pro vás než vaše chránění nás, protože nevím, jak moc ochrany dostáváme, když vás chráníme.“ A pokud, píše Bhadrakumar, se Trump konstruktivně zapojí do jednání s Ruskem, potom se protiruský duch NATO ukáže jako neudržitelný a aliance ztratí svůj účel.

Pokračování konfrontace není logické, ale zatím trvá

Je ale zajímavé, že summit v Bruselu má během svého jednání na programu potvrdit plán NATO pod názvem 30-30-30-30, který má zahrnovat rychlou bojovou připravenost spojenců. Polsko se snaží o novou americkou základnu na svém území a baltské země žádají o stálou přítomnost jednotek USA na svém území.

Mezitím se ale mezi spojenci v NATO ukazuje narůstající diverzita vnímání hrozeb. Polsko, Pobaltí a Rumunsko vidí jako hrozbu Rusko, pro Německo nebo Francii Rusko není hrozbou. I když obě země kritizují ruskou politiku, podtrhují také důležitost produktivních vztahů s Ruskem.

Země na jihu, tj. Maďarsko, Balkán, Řecko a Itálie, nemají zájem na sankcích proti Rusku. Turecko se stalo strategickým partnerem Ruska. V případě Spojených států byla výběrová spolupráce s Ruskem nutností. Tedy, píše Bhadrakumar, pokračovaní konfrontační linie vůči Rusku se jeví jako nelogické.

Trump nepovažuje NATO za nevýznamné, mnohem spíše ho chápe jako to, čím ve skutečnosti je – starým svazkem, který spojuje USA a jejich spojence z časů studené války s velkými výdaji a bez jasných výhod. Má pocit, že jsou USA využívány. Prostě Trump nikdy nebral vážně existenciální potřebu NATO mít Rusko jako nepřítele.

V německé politice už zazněly otevřené stížnosti na to, že NATO nebylo zapojeno do přípravy Trumpova summitu v Helsinkách. Spojenci se tak obávají toho, na čem by se Trump s Putinem mohli dohodnout. Tyto pocity resonují s Trumpovými kritiky doma a s rusofoby v USA.

Podle Bhadrakumarova názoru je Trump prvním prezidentem od časů Davida Eisenhowera, který si uvědomuje význam spolupráce, a dokonce přátelství s Ruskem. Eisenhowerovi se to v roce 1960 nepovedlo díky aféře s letadlem U2. Může na něj Trump navázat? Na rozdíl od něj se musí Trump také věnovat podivnému seskupení spojenců v NATO a jeho nepřátel ve Washingtonu. To dělá ze summitu v Bruselu pro Trumpa významné bojiště.


Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.