Jak velí tvoje svědomí

K nedělnímu čtení publikujeme báseň Jozefa B. Ftorka „Jak velí tvoje svědomí“.

Mám sucho v puse a krvavý ret.

Už pomalu dochází mi dech.

Možná už nepozvednu pevnou pěst.

Za maminku, za tebe a za Elinku.

 

Jak jsem tě to učil!

Směle, hrdě, chladnokrevně.

Jak slovanský rek.

Cizí nechceme. Svoje nedáme!

 

Mám sucho v puse a krvavý ret.

Už pomalu dochází mi dech.

Úsměv, jako noty.

Na buben. Samá pauza.

 

Možná už nepozvednu vždycky pevnou pěst.

I tak mám úsměv úlevný.

V tom úsměvu je vědomí.

Mám syna, a ten mě pomstí.

 

Kdyby to tak nebylo,

snad tě moje verše osmělí,

a ty to potom vyřešíš.

Po svém.

Jak velí tvoje svědomí.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.