S růstem nerovnosti roste politický vliv mocných

Koncentrované bohatství vede ke koncentraci moci, jenže současné populisty mnohem víc zajímá migrace a suverenita.

Zmáčknout horní jedno procento by mělo být samozřejmostí pro politiky, kteří chtějí potěšit lid. Jenže s několika výjimkami se současní populisté spíš zajímají o imigraci a suverenitu, než o horní sazbu příjmové daně. A toto rozpojení není jen divná věc, možná je to znamení korumpujícího vlivu nerovnosti na demokracii, píše The Economist.

Bylo by asi rozumné předpokládat, že čím má země demokratičtější instituce, tím méně nerovnosti by měla snášet. Rostoucí nerovnost znamená, že zdroje jsou koncentrovány v rukou malého množství lidí. Přeci by mělo být snadné, aby tato menšina byla převolena většinou, která má menší část národního příjmu.

Někteří vědci (Acemoglu, Robinson) se domnívají, že v 19. století čelily vlády Západu hrozbě socialistické revoluce. Pouhé sliby ohledně redistribuce byly nedostatečné, bylo potřeba dát institucionální záruky.

Což znamenalo zvýšit podíl populace, která smí volit.

Demokracie – recept na snížení nerovnosti?

Jenže studie o vztahu mezi demokracií a nerovností ukazují různé výsledky. Některé například tvrdí, že demokracie vyberou více daní, než ne-demokracie. Jenže to nutně nemusí znamenat, že tato politika vyústí do nižší úrovně příjmové nerovnosti.

Nabízelo by se, že třeba lidem na nerovnosti nezáleží a není to pro ně důležité téma. Jenže průzkumy ukazují přesný opak. Dvě třetiny Američanů i Evropanů vyjadřují obavy ze současné úrovně nerovnosti.

A je možné, že pomalá kola demokracie nedokáží vyřešit žádný zásadní problém, ať už je to nerovnost, či něco jiného trvalého. Ale ani tohle asi nebude pravda. Vždyť bohatý svět viděl velké změny v politice. Například americká vláda udělala velkou změnu v daních – takovou, která distribuci příjmů ještě víc posune směrem k bohatým. A politické agendy v Evropě se méně koncentrují na redistribuci, i když nerovnost vzrostla.

I když má veřejnost větší obavy, politici nemají zájem s problémem nic dělat.

Je tu i další vysvětlení. Místo tlaku na politiky, aby něco udělali s rozdělením příjmů, rostoucí nerovnost pomohla zvýšit moc bohatých tak, že se mohou postavit proti vůli lidu. V USA nám politologický výzkum ukazuje, že bohatí tam mají obrovský vliv.

Když se zkoumali politické preference těch, co mají 40 milionů dolarů a více v čistém bohatství, pak se ukázalo, že právě oni chtějí škrtat velké sociální programy (většina populace je chce naopak posílit). A také se hodně politicky angažují, více než běžní Američané. Oni budou mít bezesporu kontakt se zvolenými zástupci a budou financovat jejich kampaň. Méně než 30 000 lidí tvoří čtvrtinu všech darů od jednotlivců a více než 80 % peněz vybraných politickými stranami.

Moc bohatých

Jenže vazba mezi koncentrovaným bohatstvím a politickou mocí bohatých se neomezuje jen na výdaje na politiku, nebo jen na USA. Bohatí mají řadu prostředků, jak tvořit veřejné mínění, financují tzv. apolitické think-tanky, nebo si kupují média. I když si často mohou koupit výsledek určitého hlasování, jejich moc je využívána subtilněji, aby vytvářely veřejné narativy ohledně problémů, které zasluhují pozornost.

Analýza zákonů, které byly přijaty parlamenty v letech 1941-2014 v evropských zemích, přinesla zajímavé poznatky. Rostoucí nerovnost je spojena s agendou, která klade důraz na „sociální řád“, na kriminalitu a imigraci. A ekonomická nespravedlnost je vyřazena z témat. Když roste koncentrace bohatství, mají bohatí více šancí tlačit politiky do zdůraznění určitých témat.

Tyto důkazy jsou hodně znepokojující. Protože to vypadá, že snížit nerovnost je méně pravděpodobné, když je to nejvíce nutné. Zdá se, jako by se objevil zhoubný bludný kruh s rostoucí nerovností, ztrátou demokratické legitimity jako ošklivým vedlejším efektem. Někteří autoři otevřeně píší, že takto to je. Že nerovnost nevyhnutelně roste, dokud není zastavena katastrofami, jako jsou války či revoluce.

Ale to je příliš pesimistické, píše Economist. Bohatí jsou mocí, ale ne všemocní, ani nejsou jednotní v odhodlání, aby redistribuční politika nebyla na pořadu dne. Západní demokracie stále fungují. Když se političtí lídři odváží, možná zjistí, že přerozdělování je výhrou u volební urny.


Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.