Turecko má nový politický systém. Bude mít novou i zahraniční politiku?

Ankara svoji politiku a strategii v zahraniční politice kardinálně nezmění. Očekává se zmírnění rétoriky vůči EU a další posilování na Blízkém východě.

Volební vítězství dalo Recepu Tayyipovi Erdoganovi solidní mandát, zatímco parlamentní volby posílily spojenectví mezi Erdoganovou stranou AK a Stranou nacionalistické akce (MHP). Podle názoru Galipa Dalaye pro Al Jazeeru budou mít proběhlé volby a nový politický systém, který Turecko zavádí, určité dopady na domácí a také zahraniční politiku. Jaké?

Erdogan si po volbách ponechal svůj zahraničněpolitický tým, což znamená, že hledá kontinuitu. S ohledem na složení vlády se zdá, že se bude nadále klást důraz na rozvoj vojenských kapacit Turecka a na řešení bezpečnostních obav.  Turecko se stane také více asertivní v prosazování autonomních rozhodnutí v zahraniční politice – bude i nadále vykazovat odpor vůči NATO a vůbec Západu. Tento trend je už v běhu od té doby, co předešlá vláda rozhodla o nákupu ruského protiraketového systému S400. Turecko bude také požadovat paritní postavení ve vztazích s evropskými velmocemi.

Může se také projevit vliv spojenectví s MHP, a to v oblasti nových iniciativ Turecka vůči Kypru, Arménii, kurdské otázce a vstupu do EU. Tyto iniciativy se zatím nejeví jako reálné, ale je třeba počítat s vlivem strany MHP na zahraniční politiku. Změny se ve střednědobé a krátkodobé perspektivě dotknou hlavně rétoriky, méně podstaty a strategie, míní autor.

Vztahy Turecka a EU budou nejspíše oblastí, kde bude hrát rétorika svoji úlohu. Nejspíš se dá očekávat umírnění tónu a snížení napětí.

Turecko by mělo propustit některé uvězněné a také odvolat nouzový stav. Očekávají se také hospodářské problémy, což bude zmírňovat slovník tureckého establishmentu vůči EU.  Na druhou stranu, EU nemá na výběr a musí se smířit s tím, že Erdogan je jejím partnerem v Ankaře na další volební období.  Brusel by tomu měl přizpůsobit svůj tón.

Nicméně neznamená to, že dojde k vyřešení dlouhodobých problémů ve vzájemných vztazích Turecka a EU. Turecko požaduje liberalizaci vízového režimu a modernizace celní unie. Je tu také stagnace v případě kyperské otázky a fakt, že strana MHP bude v tomto případě kompromis na Kypru vetovat.

Evropská kritika jen těžko zmizí s ohledem na stav turecké demokracie a na otázku lidských práv, což znamená, že v kvalitě vztahů nedojde ke změně.

V posledních letech se turecká zahraniční politika na Blízkém východě přizpůsobila syrské občanské válce a pádu iráckého státu, což vedlo k její militarizaci a důrazu na tvrdou sílu. Týká se to vztahu k sousedům a také boje proti Kurdům. Tato politika přinesla svoje úspěchy v oblasti severní Sýrie prostřednictvím řady vojenských intervencí v letech 2016-17 (Štít Eufratu) a 2018 (Olivová větev). Během této doby získala také turecká armáda řadu zkušeností v boji a ve spolupráci s militatními spojenci v regionu. Jedná se o nové a důležité zisky, které zřejmě ovlivní tureckou bezpečnostní kulturu a politiku. V nejbližší době bude Turecko i nadále tlačit na kurdskou PYD v oblasti severní Sýrie. K tomuto účelu uzavře dohodu s USA ohledně města Manbij. Navíc bude muset Turecko více investovat do oblastí pod svojí kontrolou v Sýrii, aby zde udrželo funkční model vládnutí. Jde o to zajistit, aby tu nevzniklo vakuum po porážce PYD, míní autor dále.

Ve vztahu k regionálním velkým váhám – Íránu, Saúdské Arábii a Izraeli bude Ankara volit rozdělený postup: bude se stavět proti jejich hegemonii, ale zároveň podporovat obchod, turismus a energetickou spolupráci.  Ankara má obavy z pokusů Saúdské Arábie a Spojených emirátů založit nový regionální pořádek na Blízkém východě a také z pokusů Íránu získat hegemonii v Levantu. Bude se stavět na odpor vůči oběma.

Turecko bude i nadále velmi aktivně přítomno v celém regionu Blízkého východu s ohledem na zeměpisné i historické spojnice, ale také bezpečnostní obavy a energetické i ekonomické potřeby. I když v Turecku lze sledovat něco jako blízkovýchodní „únavu“, což snad povede k novému promýšlení regionální politiky iniciativ Turecka.

S ohledem na to, že Turecko je velmoc několika regionů, je také možné, že posílí svoji politiku v oblasti střední Asie, Balkánu nebo Afriky. Nové vztahy a jejich rozvoj zvýší snahy Erdogana o to, posílit postavení Turecka v zahraničním kontextu a také propagovat jeho „značku“.

Turecko má nový politický systém. Jenže bezpečnostní a zahraničněpolitické výzvy, kterým čelí, nové nejsou. Nová vláda tak bude prosazovat stejnou politiku a strategie jako ta předešlá, ale v jiném politickém systému země.


Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.