Minsk nechce být závislý na Rusku

Prezident Lukašenko znovu napadl Moskvu ohledně zemědělské politiky a řekl, že nechce být „vzat pod krkem“. Je to další bluf?

Bělorusko nechce být závislé na Rusku a bude si hledat nové obchodní partnery, píše článek pro ruské internetové noviny Gazeta.ru.

Prezident Běloruska Alexandr Lukašenko udělal další tvrdé vyjádření na adresu Ruska, které ruští experti hodnotí jako předvolební rétoriku. Lukašenko při pracovní návštěvě minského agrokombinátu mluvil o tom, že je levnější, aby si Bělorusko vyrábělo vlastní mléko a maso, než aby ho dováželo. Odkázal přitom na příklad Ruska, které rozvíjí svoje zemědělství v rámci „potravinové bezpečnosti“. Jak řekl: „Když nemáš svoje a někdo ti ho dodává, může tě vzít kdykoliv pod krkem. A konec – není žádná samostatnost, není suverenita.“

Běloruský lídr ale mluvil také o ambicích vyvážet běloruské produkty dále, protože podle Lukašenka se poptávka po potravinách na světových trzích zvýší. Hovořil také o nutnosti diverzifikace vývozu, aby Bělorusko nebylo závislé na Rusku.

Statistika je jasná. V roce 2017 bylo hlavní obchodním partnerem Běloruska Rusko s 51,2 %, Ukrajina byla na druhém místě 7,3 %, Čína na třetím s 4,9 %, dále jsou Německo 4,5 %, Velká Británie 4 %, Polsko 3,8 %, Nizozemsko 2,1 %, Litva 1,8 %, Turecko 1,5 %, Itálie 1,2 % a Kazachstán 1,1 %. Jedná se o čísla objemu obchodního obratu. Rusko tak zůstává hlavním klíčovým partnerem Běloruska.

Slovní výpady rostou

Lukašenko měl vždy „nezávislý charakter“, ale jeho slovní výpady na adresu Ruska v poslední době rostly. Jsou zde aspoň tři momenty současné „doby ledové“ ve vztahu k Rusku: problém prostupnosti hranic Eurasijské ekonomické unie pro občany třetích zemí, reexporty sankčního zboží a daňový manévr v ropné sféře, který chce Rusko v nejbližší době provést.

V prvním případě se Lukašenko tvrdě vyjádřil na začátku července. Tehdy Rusku doporučil, aby vyřešilo problém svých pohraničníků na hranici mezi Běloruskem a Ruskem a upozornil na to, že Minsk je připravený k jejich uzavření. Uzavření hranic by znamenalo fakticky krach samotné myšlenky eurasijské integrace. Dříve z úst Lukašenka zněla kritika Ruska za to, že odmítlo běloruskou politiku bezvízového styku pro občany jiných zemí, které Bělorusku zavedlo (platí do 30 dnů pobytu). Regulace tohoto problému v rámci eurasijského společenství není dodnes jasná.

Dalším problémem jsou reexporty zboží pod sankcemi: Bělorusko toto ruské embargo na potraviny z Evropy neuznává. Navíc kontrolní úřady Běloruska v tomto ohledu přivírají oči, což vedlo k nárůstu reexportů do Ruska („běloruského kiwi“ nebo „běloruské šunky serano“).

Konečně Minsk kritizuje i chystaný daňový manévr Ruska. Od roku 2019 do roku 2025 bude Rusko postupně snižovat cla na svoji ropu z nynějších 30 % na nulu. Ve stejnou chvíli se bude zvyšovat daň z těžby ropy. Část ruské levné ropy Bělorusko exportuje na Západ, hlavně na Ukrajinu. V případě dovozů ropy z Ruska do Běloruska se cla připisují na běloruský rozpočtový účet. To znamená, že Bělorusko dostane ročně kolem 2,5 miliardy dolarů z těchto dovozů, to je 5 % HDP.

V případě, že Bělorusko bude dovážet ropu za globální ceny, ztratí Lukašenko ropné dotace. Není to jediný problém: Moskva nedokáže Minsku odpustit to, že neuznal samostatnost Jižní Osetie a Abcházie i připojení Krymu. A není nadšená z toho, že narůstá běloruské obchodování s Evropskou unií a s Ukrajinou.

Nic nového pod sluncem?

Pozorovatelé jsou ale zatím klidní. Nic zvláštního se prý ve vztazích mezi Běloruskem a Ruskem zatím neděje. I když se ruské straně neustálá Lukašenkova kritika už zajídá.

Politolog Alexej Makarkin upozorňuje na to, že Moskva plánuje nahradit dosavadního „měkkého“ ruského velvyslance v Minsku Alexandra Surikova Michailem Babičem, který patří k „silovikům“ (lidé z bezpečnostních složek RF – pozn. red.).

Podle názoru dalšího ruského politologa Alexandra Zimovského hraje Lukašenko starou hru a snaží se zvýšit sázky před hlavním „obchodem“ – prezidentskými volbami v Bělorusku. Jejich datum není zatím určeno, ale očekává se, že se budou konat v roce 2019. Moskva přitom nemá moc na výběr – běloruská opozice je orientována na Západ, a tak je lepší spolehnout se na sice tvrdohlavého, ale proruského Lukašenka. Jak míní politolog Makarkin, Moskva a Minsk jsou odsouzeni k tomu se dohodnout.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – Oficiální stránky prezidenta Ruské federace (www.kremlin.ru)

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.