Ekonomika sama o sobě nárůst populismu nevysvětlí

Na rozdíl od 30. let jde současný populismus ruku v ruce s ekonomickým růstem. Celosvětově hlasuje pro populisty kolem 35 % voličů.

Gillian Tettová píše pro Financial Times (vydání 4/8/2018) o vztahu mezi stavem ekonomiky a politickým populismem.

Komentátorka Tettová píše, že od té doby, co se Donald Trump dostal k moci, objevila se řada šokujících statistik o západní politice. Ona sama považuje za nejsilnější tu od Bridgewater, což je největší hedgeový fond na světě.

Podle tohoto fondu se podíl západního světa, který hlasuje pro populisty, navýšil na 35 %, zatímco na začátku desetiletí to bylo 7 %.

Takový nárůst byl zaznamenán jen po Velké depresi, v roce 1939 dostali populisté 40 % hlasů, píše Tettová.

Tettovou to znepokojuje v mnoha ohledech. Svět vypadá hodně jinak než ve 30. letech, s internetem, kapitálovými trhy a mezinárodními řetězci, které spojily globální systém dohromady. Sociální média vytvořila obrovskou úroveň veřejné transparentnosti, možnosti pro elektorát, aby se vyjádřil.

Takže, když chcete být optimistou, říká Tettová, pak je možno se ptát, jestli ten dnešní „populismus“ je tak děsivý jako ten z 30. let.

Bridgewater populismus definuje jak anti-establishmentovou kategorii, která bezesporu zahrne Corbyna a jeho Labour, ale i Marine Le Penovou či Trumpa. Je ovšem jasné, že tohle nemůžeme zahrnout do stejné kategorie jako strany Hitlera a Mussolino, příznivci Corbyna by se jistě urazili, píše Tettová.

Ale data Bridgewateru ukazují na další otázky. Je možné, že události, které daly vzniknout populismu, jsou nějak podobné 30. letům. Globalizace a rostoucí úroveň nerovnosti, která vedla k finanční krizi, ekonomický pokles a rostoucí nacionalismus.

Ale něco je jiné: populismus tentokrát jde ruku v ruce se silným ekonomickým růstem. Což je veliký rozdíl od 30. let, když se Německo dostalo od hluboké krize.

Takže je tu zásadní otázka, ptá se Tettová. Když svět zažívá populismus za dobrých časů, co se stane, až udeří recese? Je to chyba, když si myslíme, že populismus je prostě jen „něco“ o ekonomice, co se spraví, když bude více růstu?

Určitě se nedá dívat jen na HDP a jeho růst, varuje Tettová. Taková americká ekonomika se skládá ze dvou dílů. Ta, co roste a pomáhá bohatým, a ta stagnující, v níž jsou jak v pasti chudí lidé. Ekonomika sama nám ten politický vývoj nevysvětlí, myslí si Tettová.

Jsou tu i technologie. Internet vytvořil novou generaci spotřebitelů, ergo voličů, kteří se spojují ve své vlastní „kmeny“. Internet dříve narušoval maloobchod a finance, teď narušuje politiku. Voliči reagují anti-establishmentovým hněvem, když „nakupují“ alternativní modely.

Jedno je jasné, píše Tettová, tenhle fenomén hnedka tak nezmizí a nejspíš asi ani není za vrcholem. Italové si zvolili hned dvě populistické strany, německá AfD posiluje. A kdo ví, co přinesou americké volby v listopadu.

Kde je konec, ptá se na závěr Tettová? V roce 1939 to byla válka. Dnes je to prozatím jen obchodní válka. Ale co když se ty obchodní války změní v měnové a kapitálové, či ještě něco horšího? Nebo se voliči a lídři poučí z dějin, aby je neopakovali? Snad bude odpovědí jasné ano, uzavírá Tettová.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.