Korejský plynovod by mohl být cestou k nové geopolitice v Asii

Současné oteplení vztahů se Severní Koreou obnovilo úvahy o velkém plynovodu z Ruska přes Severní Koreu, do Jižní Koreji a odsud do Japonska a Číny.

Severovýchodní Asie je domovem velkých ekonomik Číny, Japonska a Jižní Koreje. Na rozdíl od EU a Severní Ameriky ale region není organizován do sjednocené zóny volného obchodu. Vedle toho zde také leží Severní Korea s jejími bezpečnostními riziky. O možnostech plynovodu z Ruska přes Severní Koreu do Jižní Koreje a pak do Japonska a Číny napsal pro Asia Times Andrew Salmon.

Politické řešení problému Severní Koreje se hledá celé roky a neúspěšně. Podle Salmona by ale mohla být možnosti transkorejská energetická iniciativa, která by postavila také základ pro severovýchodní asijské hospodářské společenství – aspoň tak to vidí David Kim, předseda organizace World Energy Council (WEC).

Podle Kimových slov studená válka skončila, ideologie skončila a to, co nyní zůstalo, je jen „národní zájem“. „Jeden projekt může posloužit každému,“ tvrdí. Kim hovoří konkrétně o plynovodu, který by přinášel zemní plyn z ruského Sachalinu, přes Severní Koreu do Jižní Koreji a dále. Jednalo by se o plynovod, který by transportoval plyn do Číny, Japonska i Jižní Koreji a mohl by vytvořit fyzickou kostru pro východoasijský společný trh. Zároveň by dal Severní Koreji možnost získat dolary.

Výhody projektu

Podle odhadů pro takový projekt neexistují významné technické problémy. Z ruského Sachalinu už existuje plynovod do Vladivostoku a z Vladivostoku je to do oblasti demilitarizované zóny mezi Severem a Jihem Koreji celkem 750 km. Pro srovnání plynovod Síla Sibiře o délce 4000 km se stavěl kolem 4 let.

Zemní plyn z plynovodů je mnohem levnější než LNG, tj. jeho zkapalněná verze, levnější je i doprava přes plynovody. Tento nápad není nový. Jedná se o koncepci korejského plynovodu se zdrojem v Rusku, který už navrhovala jihokorejská administrativa prezidenta Kim Te-džunga v letech 1998-2003 v rámci „sluneční politiky“. Jenže tento projekt nenašel pochopení v Jelcinově Rusku s jeho velkými dluhy vůči Jižní Koreji. Nakonec z něj zcela sešlo.

V roce 2011 se konaly rozhovory mezi ruským Gazpromem a jihokorejským monopolem KOGAS. Jenže záležitost šla k ledu kvůli incidentům mezi Jižní a Severní Koreou. S nástupem liberálního prezidenta Mun Čeng-ina se postupně vztahy se Severem zlepšují a projekt se znovu vrátil na stůl.

Podle Davida Kima se Rusko zajímá o diverzifikaci svých prodejů zemního plynu a Vladimír Putin se přitom orientuje na východ. Evropa je nyní jediným velkým trhem pro ruský trh, i když od roku 2019 tu bude plynovod do Číny. Podle ruských plánů by mělo 25 % exportu plynu v budoucnu směřovat do Asie. Na setkání v Moskvě prezidenti Mun i Putin o projektu diskutovali.

Japonsko je dalším přirozeným partnerem v projektu a už projevilo podle Kima „silný zájem“. Znamenalo by to postavení podmořského plynovodu z jihokorejského Busanu na ostrov Honšú v Japonsku. A odsud možná i na Kjúšú.

Méně jasným partnerem je Čína, která už má plynovod na západě z Turkmenistánu a staví na severu další z Ruska. Ale podle Kima by pro Čínu korejský plynovod, který by pokračoval do Číny pod mořem, byl zajímavý. Kim ovšem nezapomíná ani na Spojené státy. Podle něj by mohly dodávat zemní plyn z Aljašky do jihokorejských přístavů.

Japonský i jihokorejský průmysl nyní spoléhá hlavně na dovozy zkapalněného zemního plynu LNG, takže zemní plyn v plynovodech by změnil mnohé. Například by také umožnil regionu vyjednat si lepší cenu LNG.

Energetická bezpečnost

Ovšem tento projekt by měl také významné politické důsledky, které by mohly pomoci se zabezpečit proti geopolitickým rizikům.

Diverzifikace dodávek by byla výhodná pro Čínu. S novým plynovodem by dostala Čína třetí zdroj plynu – jeden na západě, druhý na východě a třetí na severu.

Kim také doufá, že by projekt dovozů plynu s Aljašky zaujal také americkou stranu a na obchod orientovaného Trumpa. Jednalo by se o snahu o to uklidnit americké obavy z ruského vlivu prostřednictvím plynu a jeho dovozu.

V případě Severní Koreje je situace poněkud jiná. Kim mluví o tom, že se nedá předpokládat, že by Severní Korea využívala plyn, který by přes ní proudil. Její ekonomika stojí na uhlí a na principu „juche“, tedy soběstačnosti. To znamená, že cíleně nechce být závislá na zahraničí.

Hlavní regionální hráči – Čína, Japonsko, Jižní Korea, Rusko a USA – by podle Kima měli v takovém energetickém propojení způsob, jak zmenšit rizika. Například v případě, když by Severní Korea v případě napětí chtěla Jižní Koreji odpojit přívod zemního plynu. Odpovědí Kima je, že by se Pchjongjang musel zodpovídat příliš mnoha různým stranám. Hlavním lákadlem pro Severní Koreu ohledně plynovodu jsou peníze – konkrétně 150 milionů dolarů ročně.

Kim je toho názoru, že jeho organizace WEC je dobrou platformou k tomu, aby přivedla všechny strany rozhodování k jednomu stolu. WEC se sídlem v Londýně je největší sítí profesionálů v oblasti energetiky. Například v roce 2016 se jejího istanbulského kongresu účastnil Vladimír Putin.

Na letošním vladivostockém Východním ekonomickém fóru by mohlo také dojít k setkání mezi hlavními představiteli zainteresovaných stran. Ruský prezident sem pozval Kim Čong-una a spolu s ním i japonského premiéra a jihokorejského prezidenta.

Pokud by projekt dostal zelenou, tak podle Kima velmi dobře zapadá do struktury místních ekonomik: Rusko je o zdrojích, Jižní Korea a Japonsko o technologiích a Čína je smíšená.

V daný moment ale představuje největší překážku celému projektu politika. Konkrétně potom hlavní otázka, kterou je, zda Kim Čong-un je připraven Severní Koreu jaderně odzbrojit. Podle Kima je v každém případě tento projekt kořením každé takové dohody.  Pomohl by denuklearizaci v každém ohledu, míní.

Předseda WEC David Kim přitom cílí ve svých plánech na vznik východoasijského hospodářského společenství po vzoru Evropského společenství uhlí a oceli, které bylo prapůvodním základem EU s cílem propojit velké ekonomiky Evropy a zamezit tak válkám.

„Tento projekt by proměnil region v případě, že dokážeme dosáhnout společného trhu na základě energetické infrastruktury. V případě, že bychom měli Asijskou unii, byla by zde i zcela jiná geopolitika,“ míní David Kim z WEC.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.