The Economist: Daňové systémy se musejí změnit

Současné daňové systémy představují celou řadu problémů a jsou zastaralé. Jak a proč to změnit?

Když hodně vyděláváte a nemáte dobrého účetního, asi tak půl roku budete dělat na stát. Když vyděláváte průměrně, pak ani dobrý účetní nebude nic platný a daním ze spotřeby a ze mzdy se nevyhnete, píše článek časopisu The Economist (vydání 11/08/2018).

Většina debat o daních se týká toho, jak moc vláda zdaňuje a kolik z toho se často promrhá. Ale moc se nemluví o tom, jak se daně vybírají, konstatuje dále The Economist. Současné daňové systémy nejsou jen neuvěřitelné komplikované a plné “kliček”, jsou i zastaralé, to znamená neefektivní, nespravedlivé a v rozporu s prioritami vlády. Je potřeba změnit daňové systémy – přizpůsobit je 21. století.

Ministr financí krále Slunce Jean-Baptiste Colbert učinil slavné srovnání, když výběr daní přirovnal ke škubání husy tak, aby se dostalo co nejvíc peří za co nejmenšího syčení. Daňové systémy se mezi zeměmi hodně liší, Evropa má konstrukci DPH, USA nikoliv. Ale ve většině zemí jsou vidět tři hlavní chyby, kde škubání selhalo.

První jsou promarněné příležitosti. Drahé bydlení (často dáno nedostatkem půdy) dává obrovské zisky vlastníkům domů ve velkých, globálních městech. Ceny domů jsou o třetinu výše než před pěti lety, což znamená, že mladí lidé se nedostanou k vlastnictví bytů. Tyto obrovské zisky by očividně měly podléhat zdanění, jenže daně z nemovitostí jsou tak nějak pořád stejné v bohatých zemích, asi 6 % vládních příjmů, stejné jako před boomem.

Další chybou je, že daně často narušují jiné priority. Třeba taková nerovnost, která je nejvyšší za půl století. OECD země ukazují, že nejbohatších 10 % vydělává asi devětkrát víc než nejchudších 10 %. Jenže většina zemí posunula zdanění práce degresivním směrem a pryč od progrese.

Daňové systémy se také nepřizpůsobují technologické změně. Rostoucí důležitost duševního vlastnictví znamená, že téměř není možné zjistit, kde nadnárodní firma skutečně vydělává. Technologické firmy jako Apple umisťují svá nehmotná aktiva do daňových rájů jako je Irsko, aby jinde platili jen malé daně. Asi 40 % ze zisků nadnárodních firem se přesouvá do zemí s nízkými daněmi.

Jenže řešení jsou často komplikovaná, ještě víc, než už jsou současné daňové systémy. EU se například snaží alokovat zisky mezi zeměmi přes komplikovaný vzoreček. Americká, prý zjednodušující reforma, zavedla velice komplikovaná pravidla pro nadnárodní firmy. Ano, určitého pokroku ve spolupráci mezi zeměmi bylo dosaženo, připouští článek. Ale není jasné, jak se vypořádat s technologickými firmami a zároveň se situací, kdy země soutěží o investice ve světě, v němž kapitál snadno překračuje hranice.

Velká daňová reforma může povzbudit růst a učinit společnost spravedlivější, bez ohledu na daňovou kvótu. Principy jsou jasné, daně by měly cílit na rentu, zachovat pobídky a nemělo by být možné se jim vyhnout.

Všechny země by měly více zdaňovat majetek a dědictví, jsou to sice nepopulární daně, ale efektivní. Ve světě, v němž vlastnictví nemovitosti přináší obrovské peníze, a trvá napříč generacemi, je to žádoucí. První krok je obrátit trend snižování dědické daně. Radikálnější krok by bylo zavedení daně z půdy, která je nejefektivnější ze všech majetkových daní a má liberální kořeny.

Ekonomové obvykle nechtějí zdaňovat kapitál, protože odrazuje od investic. Ale podíl kapitálu na HDP v bohatých zemích od roku 1975 vzrostl o 4 procentní body, což je 2 biliony dolarů ročně – z výplatní pásky do kapes investorů. A konkurence na řadě trhů klesá, což znamená, že firmy jsou schopny z ekonomiky těžit rentu. Daně na kapitál se musí na tyto renty zaměřit, aniž by ničily pobídky investovat.

Co se přesunu zisků týká, pak by vlády měly zaměřit svou pozornost na investory spíše než na firmy. Protože zisky jdou nakonec k akcionářům jako dividendy, nebo zpětné odkupy akcií. Lidé těžko budou emigrovat, aby se vyhnuli placení daní. Apple sice může přesunout své duševní vlastnictví do Irska, ale své akcionáře tam nepřesune. Korporátní daň by měla zajistit, že investoři, kteří sami neplatí daně, jako zahraniční příslušníci a univerzity, stále budou přispívat. Mělo by se zrušit odpočítávání úroků z dluhu, což jen posiluje riskantní financování.

Trh práce se silně polarizuje mezi těmi, co vydělávají opravdu hodně a těmi ostatní. Pro ty, kteří vydělávají málo, by daně měly být nízké nebo záporné. Je potřeba se zbavit degresivních daní u mezd (viz Severní Amerika), místo toho třeba použít málo využívanou daň ze spotřeby. Sice jsou také degresivní, ale alespoň efektivnější.

Adam Smith uvedl, že daně mají být efektivní, jisté a spravedlivé. To neodpovídá současné daňové politice. Je potřeba přepsat daňové zákoníky systematicky. Je potřeba se pustit do „zvláštních zájmů“. Je to těžká práce, ale stojí za to.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.