Ruská novela vzdělávacího zákona mění postavení národních jazyků

Návrh novelizace vzbudil obavy ve federálních republikách o status národních jazyků v učebních plánech.

Ruská Duma přijala v posledním (třetím) čtení novelu zákona o vzdělání, která se týkala postavení národních jazyků v Rusku v rámci výuky.  Novelu zhodnotil pro analytický web Politcom.ru politolog Boris Makarenko. Podle Makarenka má zákon několik pozitivních rysů.

Za prvé, federální centrum reagovalo na obavy, které přinesl návrh zákona v první verzi v jednotlivých republikách Ruské federace. Centrum bylo schopné na námitky a obavy reagovat, zkorigovat návrh tak, aby tyto obavy zmírnil. Podle Makarenka federální centrum ukázalo svůj respekt k obavám etnických elit o identitu, která není možná bez jazykových práv.

Za druhé, je dobře, že postavení předmětu „mateřský jazyk“ je v zákoně stanoveno v rámci „povinných“ předmětů. Bude tak možné si vybrat jako mateřský jazyk národní jazyk svého etnika.

Za třetí, bylo dobře, že Duma dala možnost vytvořit fond pro podporu jazyků Ruska, což je důležité pro všechny, ale hlavně pro malé jazyky.

Ovšem, píše dále ruský politolog, jsou tu také pochybnosti? V minulých měsících bylo možné slyšet větu: „…nebude to donucení dětí, aby se učily jazyky, které jsou pro jejich rodiny nemateřské.“ Doslovně by to ale znamenalo, že nebude povinná například ani výuka angličtiny, francouzštiny, němčiny a podobně, protože se jedná o jazyky, které jen těžko nějaká rodina v Rusku vidí jako mateřské.  Argument o donucení je podle Makarenka také problematický: pro děti je vzdělání vždy více či méně donucením. Záleží, ale na to, k čemu se nutí a jak.

Makarenko dále píše, že problém vznikl také ohledně „fakultativnosti“ mateřského jazyka ve výuce.  Mezi pojmem „fakultativní“ a „podle vlastního výběru“ je ale nuance, a to, zda je takový předmět součástí hlavního rozvrhu, nebo figuruje mimo něj. Poslanci, a to je podle Makarenkova hodnocení dobře, se postarali o to, aby bylo jasné, že se jedná o hlavní předměty, takže se mateřský jazyk stane fakultativním, ale s garancí toho, že si ho mnoho žáků a jejich rodičů vybere.

Je tu pak ještě další problém. Novela nepočítá s tím, že by se mateřský jazyk učil také ve vyšších třídách. Není ale možné, aby došlo k tomu, že se oslabí možnost vzdělání národních kulturních elit, které potřebují jít na vysoké školy s perfektní znalostí rodného jazyka.

Nakonec, píše Makarenko dále, je tu ruská imperiální tradice: člověk „nerepublikové“ národnosti (například východoslovanského původu), tak může prožít celý život v národní republice (v rámci federace), aniž by uměl hovořit jejím státním jazykem. A to není ta nejlepší ruská tradice. Na druhou stranu, je tu jiná tradice, na kterou je možné být hrdý. Je to unikátní zkušenost ruského státu s podporou národních jazyků – počínaje vytvořením písemnosti až ke školní výuce těchto jazyků a v těchto jazycích. Něco takového není nikde na světě a Makarenko to vidí jako velký úspěch ruské kultury, a to bez jakýchkoliv uvozovek. V rámci jednání o tomto zákonu bylo třeba si na to vzpomenout.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.