Itálie je dalším velkým testem EU

Pokud bude Brusel s Itálií zacházet stejně jako s Řeckem, z Evropské unie nic nezbude.

Jacob Shapiro píše pro web Geopolitical Futures o tom, že pokud se Brusel pokusí zacházet s Itálií tak jako s Řeckem, pak z EU moc nezbude.

Nedávno vytvořená italská vláda je v titulcích zatím hlavně kvůli postoji k migraci a její ochotě hnát spor na ostří nože. Jenže v italské ekonomice je větší problém. Není nový, jenže nová vláda je přeci jen dosti euroskeptická, píše Shapiro. Nyní vláda, zřejmě spíše slabá, co se domácí podpory týká, bude navrhovat svůj první rozpočet. Čímž může vytvořit pro EU zásadní problém.

Vládnoucí koalice chce pro Itálii větší kontrolu nad monetární politikou a vládními výdaji, aby Itálie mohla dělat něco se svým slabým růstem a značným množstvím úvěrů v selhání. (Shapiro ovšem podotýká, že poměr úvěrů v selhání klesl z 16,8 % na 11,1 % v tomto roce).

Jenže vláda učinila řadu slibů, například Hnutí pěti hvězd slíbilo základní příjem ve výši 780 eur, Liga se dostala k moci kvůli důrazu na otázku imigrace. A tragický případ mostu v Janově ukazuje na nutnost postavit na nohy padající italskou infrastrukturu.

Konflikt s Bruselem

Všechna tato témata znamenají konflikt s Bruselem. Itálie už vyhrožuje tím, že nebude platit do rozpočtu, když se nevyřeší migrační problém. A EU na oplátku začala vyhrožovat sankcemi. Itálie proto začíná flirtovat s Maďarskem. Jenže výdaje jsou důležitější, myslí si Shapiro. Aby vláda splnila alespoň některé své sliby, musí vydávat. Jenže pravidla EU omezují pro Itálii prostor, i když, jak Shapiro kriticky připomíná, jak u koho, například Itálie překračovala hranici 3 % deficitu rozpočtu k HDP téměř desetiletí. Italská vláda se svým programem pod práh 3 % prostě nevejde.

Vicepremiér Luigi di Maio už dal najevo, že Itálie je připravena pravidlo porušit. Z italské vlády zaznělo, že na stole je rozpočet s deficitem vyšším než 3 %. Je pravda, že to budeme vědět jistě do konce září.

EU má asi důvody obávat se nezodpovědných výdajů z italské strany. Je stále obtížnější nevidět podobnosti mezi Řeckem a Itálií. Itálie skutečně sedí na hromadě dluhů, jedná se o 133 % HDP. Jen Řecko má vyšší poměr 180 %, pak následuje Portugalsko se 126 % a Belgie se 106 %. Jenže ten hlavní rozdíl mezi Itálií a dalšími je její velikost. Těch italských 133 % je totiž 2,3 bilionů eur, což je dvojnásobek toho, co dávají ti ostatní dohromady. Řecko téměř EU rozbilo, myslí si Shapiro a bude po dekády splácet svůj dluh. Největší obavy EU tedy spočívají v tom, že pokud půjde Itálie cestou Řecka, je příliš velká na to, aby padla, ale i příliš velká na to, aby byla zachráněna.

Paolo Savona se sice nakonec ministrem pro ekonomiku nestal a právě on vydal knihu o tom, jak se Itálie dostane z eurozóny, ale sedí ve vládě ve funkci ministra pro evropské záležitosti. Savonův plán zahrnuje defaultovat na část veřejného dluhu, převést zbytek veřejného dluhu na novou měnu a co děsí EU nejvíce: defaultovat na oficiální dluh Itálie vůči EU, tedy na bilance v systému TARGET2.

TARGET2 je platební systém eurozóny a jeho salda ukazují na pohledávky a závazky centrálních bank eurozóny. V červnu 2018 byla Itálie v mínusu 481 mld. eur, mnohem víc než druhé v pořadí, Španělsko. Německo je naopak vysoce v plusu (976 mld. eur), což je dokonce 30 % německého HDP (zde pro ilustraci graf z května 2018.pozn.red.). Proto představa italského defaultu vyvolává v Německu takové zděšení.

Nepravděpodobný scénář?

Samozřejmě, že tento scénář není tak pravděpodobný, uklidňuje Shapiro. Italská vláda je splácána dohromady, takže by se asi na agresivním postoji vůči EU rozpadla. Někteří z Pěti hvězd jsou už nyní frustrováni Salvinim a jeho způsoby, jak si získat pozornost. Průzkumy ukazují, že 44 % Italů si myslí, že výhody EU převažují nad nevýhodami, opačný názor má 41 %.

Nejpravděpodobnější scénář je podle Shapira tento: Itálie si zajistí tlakem (je největší dlužník) dostatečné ústupky z Bruselu a především z Německa. Což bude ještě malá cena. Velká italská krize je mnohem horší představa ne pár kompromisů s italskou vládou.

Itálie ovšem může jít cestou Řecka a nebude souhlasit s utrpením škrtů – tato možnost nemůže být vyloučena. Situace je prekérní. Je možné si představit, že Brusel vůči Itálii nastaví tvrdou linii, což může v Itálii vyvolat další vlnu euroskepticismu, což donutí italskou vládou plnit své výhrůžky. Brusel by například musel sklonit hlavu tak dramaticky, že by to otřáslo důvěrou v celý blok. Což by fungovalo jen tehdy, kdyby nebylo moc pozdě odvrátit Itálii od apokalypsy, píše dramaticky Shapiro.

A pokračuje: začala další kapitola v historii EU. Začala vytvořením italské vlády v květnu a dosáhne kritické míry, když Itálie v září odhalí svůj rozpočet. Když zvolí Itálie tvrdý přístup a vláda přežije střet s EU, Brusel bude mít těžkou pozici, může to podkopat celou EU.

Je tam hodně „jestli“, ale žádné z nich není tak moc nepravděpodobné. Brusel se musí mezitím rozhodnout, jak moc tvrdý bude na Itálii. Když se poddá, bude jeho autorita podkopána, ale když bude s Itálii zacházet jako s Řeckem, tak se taky může stát, že mu toho z EU moc nezbude. Tato vyjednávání (a ne Brexit) budou tvořit budoucnost EU.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.