Půjde Švédsko německou cestou?

Ilona Švihlíková hodnotí výsledky parlamentních voleb ve Švédsku a ptá se, zda pevnost „politický střed“ à la Německo je ten nejlepší recept?

Na první pohled se u výsledků švédských voleb nabízejí podobnosti s volbami v Německu. Sociální demokraté získali nejhorší výsledek za dobu své existence (po předcházejícím trendu dlouhodobého oslabování), i když na rozdíl od Německa volby vyhrály. Podobně jako v Německu výsledek voleb nedává na první pohled jasnou vládní většinu a dá se očekávat klopotné sestavování vlády. Podobně jako v Německu uspěla anti-establishmentová, pravicová  strana, která operovala s tématem imigrace. Ta se stala dominantním tématem voleb. Švédští demokraté, kteří jsou mimo jiné také kritičtí vůči EU, získali výsledek, kterého aktuálně v průzkumech v Německu dosahuje Alternativa pro Německo. V obou případech se jedná o jasně rostoucí trend.

Podobně jako v Německu ostatní švédské politické síly vylučují možnou koalici se Švédskými demokraty, vyzývají ke „stmelení“ zbytku politické scény: doslova prý je potřeba překonat blokové vnímání politiky (tj. liberálně-konzervativní tábor plus červeno-zelená), aby se Švédští demokrati nedostali k moci.

Je to přístup, který dobře vidíme právě na Německu a můžeme sledovat k čemu vede: AfD posiluje, tzv. tradiční (přesněji establishmentové) strany oslabují. Nejvíce tuto státotvornou politiku odnáší německá sociální demokracie.  Tato politika znamená hájení statu quo, kdy se střed (v Německu stejně CDU a SPD jsou od sebe víceméně nerozeznatelné) se „opevní“ před nájezdníky v podobě AfD. Neřeší to vůbec nic: už vůbec ne problém/y, které vynesly strany tohoto typu k moci – vždyť Švédským demokratům se podařilo nastavit dominantní agendu voleb. Zároveň tento typ establishmentové „obrany pozic“ posiluje souboj my versus oni.

Tedy  to, co dobře známe i z ČR, boj za tzv. liberální demokracii (v překladu: za to, aby u moci byli stále stejné strany a stále stejní lidé) proti „populistům“ (těm drzounům, co artikulují určitý problém, který establishment nejenže nechce řešit, ale často ho dokonce sám způsobil).

Čím více se střed opevňuje, tím více má tendenci být mimo realitu. V rámci politické korektnosti bychom mohli říci: odolný vůči realitě (reality-resistent pro ty, kteří mají rádi anglicismy). V Německu to získává tragikomický nádech, šéf kontrarozvědky je označen za bezpečnostní riziko, protože si dovoluje nemyslet si to, co kancléřka. A zatímco média tvrdě bojují za to, aby tzv. uprchlíci nebyli vnímání en bloc, nečiní jim žádné problém udělat nejenže z celé Saské Kamenice hnízdo nacistů, ale přímo z celého Saska. Panika se zmocňuje opevněného středu, který čím dál hůř vzhledem k neúprosné dennodenní realitě drží pozice (Merkelová drží už dlouho jen sebe). Ani spřátelená média nestačí, neboť existuje internet a decentralizované sítě. Není divu, že pozornost establishmentu směřuje právě na ně a roztáčí se boj o „fakenews“, což není nic jiného, než boj o to, kdo bude držet narativ. Není to žádný boj o pravdu, ale prostě jen další podoba boje o moc.

Ze zákopů establishmentu pak zazní: žádné „no-go zóny“ ve Švédsku nejsou a ten počet taky nesouhlasí…

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.