Sype se to, sype, paní Müllerová. Degenerace politické elity a politický extremismus

Jozef B. Ftorek píše o současném mediálním užívání kategorie politického extrémismu k ochraně mocenských pozic establishmentu.

K hromadným útokům na cizince, politicky korektním jazykem „lidi neněmeckého vzezření“, v saském městě Chemnitz (Saská Kamenice) nedošlo, řekl pro páteční vydání deníku Bild šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maassen. O údajných honech na cizince se v předchozích dnech zmiňovala německá média, policie i kancléřka Angela Merkelová. Důvodem nepokojů byla vražda v centru města, ze které jsou podezřelí mladí přistěhovalci z oblasti Blízkého a Střední východu. Mediální pokrytí údajného řádění extremistů, honu na cizince, úplně překrylo samotnou vraždu i legitimní znepokojení občanů čtvrtmilionového města. „Sdílím skepsi ke zprávám médií o honu pravicových extremistů v Chemnitzu. Máme pádný důvod věřit, že šlo o úmyslnou dezinformaci, možná s úmyslem odvést pozornost veřejnosti od vraždy v Chemnitzu,“ uvedl šéf německé kontrarozvědky (Spolkového úřadu pro ochranu ústavy).

Občanské nepokoje v Chemnitzu, jazykem mnoha médií hlavního proudu: „vystoupení zejména pravicových extremistů“ (rozuměj hlavně neonacistů, fašistů, xenofobů a jejich sympatizantů) propukly 26. srpna v reakci na pouliční vraždu 35letého Němce. Média často zmiňují, že zavražděný byl syn Kubánce a etnické Němky. Proto jej pro vlastní publikum často identifikují jako „Němce s kubánskými kořeny.“

O víkendu, ze soboty na neděli, kdy ve městě probíhal tradiční festival, jej útočníci kolem třetí hodiny ráno ubodali 25 ranami do srdce a do hrudi. Německá policie v této souvislosti zatkla dva přistěhovalce ze zemí Blízkého východu. Bezprostředními svědky a současně i oběťmi útoku byli ještě jeden muž a žena. Jejich identitu včetně významných okolností incidentu policie z důvodu vyšetřování tají. Třetí z bezprostředních útočníků, pravděpodobných vrahů, je na útěku. Motiv útoku není oficiálně znám. Podle policejního protokolu, který unikl na veřejnost, nebyl čin ze strany obětí nijak vyprovokován.

Skutečná identita zadržených cizinců podezřelých z útoku noži a vraždy je neurčitá, a to včetně skutečné země jejich původu. Doklady, kterými se jeden ze zadržených prokazoval, byly nyní německými úřady označeny za falešné. V případě druhého zadrženého útočníka pracovaly německé úřady s údaji, jež jim dotyčný sám sdělil při příchodu do země v roce 2015.

Kontrola škod

Maassenovo prohlášení vyvolalo v řadách německé vládní a politické garnitury okamžité zděšení a odsouzení. Následovala řízená kontrola škod. Tu lze pozorovat i v narrativu národních médií v ČR. Příkladem může být způsob, jak o prohlášení šéfa německé kontrarozvědky informoval server Novinky.cz a redakce iDnes.cz. Patrný rozdíl je už v samotném titulku.

„Hony na cizince v Chemnitzu nebyly, je to dezinformace, řekl šéf německé kontrarozvědky“ (Novinky.cz) [zde]

vs.

 „Video útoku na migranty nemusí být pravé, míní šéf německé kontrarozvědky“ (iDnes.cz) [zde].

Ruční brzda

Faktem je, že Hans-Georg Maassen, jako jeden z prvních významných představitelů tradičně loajální a poslušné německé státní a profesionální byrokracie – Spolkové služby na ochranu ústavy, nekompromisně zatáhl za ruční brzdu. Nahlas a otevřeně řekl to, co si mnoho běžně uvažujících lidí myslí. Čeho se celkem pochopitelně a oprávněně obávají, co je, na rozdíl od zřetelně degenerující politické elity, znepokojuje. Nekontrolovaná a neregulovaná migrace s sebou pochopitelně přináší zásadní bezpečnostní rizika. Ta mohou významně relativizovat případná pozitiva. V konečném důsledku pak zničit Evropu, jak ji známe, včetně současné kvality života a kultury. Jinak řečeno, ideologie globalismu a multikulturalismu, kterou adaptovala i evropská média hlavního proudu jako tradiční a zodpovědný spolupracovník servisní politické elity, je výrazem velmi nezodpovědného a neudržitelného sociálního inženýrství. Slovy Jana Kellera si taková ideologie a praxe ve své krajní podobě vystačí nejen bez národa, ale i bez lidu. Národ i lid chtějí podle Kellera tzv. dekonstruovat, aby uvolnily prostor pro vlastní sociální experiment.

Extremista všude, kam se podíváš

Extremisty jsou podle mnoha nejen německých politiků, zdá se, všichni ti, kteří vyjadřují nesouhlas nebo i rezervovanost s aktuální politikou migrace a multikulturalismu. To, že sama A. Merkelová v roce 2010 prohlásila „Multikulturalismus naprosto selhal“, je jen jedním z mnoha důkazů toho, jak je – nejen v důsledku vlastních omylů – ve vleku událostí.

Jako extremisté to tentokrát nejnověji, a nejen podle německých médií a mnoha politiků hlavního proudu, odskákali obyvatelé Saska. Je zřetelné, že tzv. extremismus je stále častěji používán establishmentem (institucí autority a moci) k nálepkování libovolné opozice nebo i konkurence. Do značné míry jde o čistě ideologický konstrukt public relations (PR) aktuální elity. [1] Jeho užívání ve veřejném prostoru je, zdá se, úměrné míře nesouhlasu nezanedbatelné části občanů s aktuální politikou servisní elity. Tradiční údržbáři statu quo, média hlavního proudu, zejména a bohužel ta tzv. veřejnoprávní, pak ochotně přebírají rétoriku a politiku establishmentu, kterou samostatně a iniciativně kultivují. Mají to nakonec, jak mi sdělil jeden mladý novinář Českého rozhlasu v zakládajících dokumentech organizace. Na mysli měl pevné ukotvení ČR v NATO a EU, spolu s ochranou svobody a demokracie. Nyní jde v podání médií hlavního proudu především o boj s fake news, hoaksy, dezinformátory a konspiračními teoretiky (rozuměj idioty nebo agenty cizí moci). Velmi názornou byla v tomto smyslu debata, kterou před několika dny v prostoru Krajské vědecké knihovny v Liberci realizoval o tzv. fake news Český rozhlas Plus. Doporučení jednoho z hostů diskuse, mojí bývalé kolegyně z TV Nova a ČT (na Nově jsme v roce 98 společně začínali v zahraniční redakci zpravodajství), aby lidé v případě nejistoty nad věrohodností konkrétní informace ve veřejném prostoru sledovali doporučení MV ČR, které se monitoringu dezinformací z tzv. dezinformačních serverů věnuje (jde o jeho Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám), bylo to poslední, co jsem ještě zaznamenal. Debata každopádně věrně odrážela charakter a kvalitu veřejnoprávního diskursu včetně personální politiky. Jinak řečeno, nejsem si úplně jist, zda se Českému rozhlasu podařilo přiblížit svému publiku věrně a věrohodně problematiku současné informační války. Včetně otázky, kdo válčí s kým a proti komu.

Opona padá, představení končí

Maassenovo prohlášení k situaci v Saské Kamenici, tedy, že šlo o úmyslnou dezinformaci šířenou ústředními politiky a médii, možná s úmyslem odvést pozornost veřejnosti od vraždy, je výrazem vzpoury v nejvyšších patrech servisní třídy. Šéf Spolkového úřadu pro ochranu ústavy zřetelně hodil vidle do soukolí politiky německé kancléřky. Situace je, zdá se, vážná. Pro Německo možná už neudržitelná. Jeho výrok ovšem identifikoval i stále méně uspokojivou politiku vztahů s veřejností, PR, která v podání současné elity nedokáže uspokojivě ovlivňovat veřejné mínění a přispívat k formování souhlasu občanů se stávajícím způsobem správy věcí veřejných. Boj s tzv. extremismem na všech frontách a ze všech hlavní, je tak ústředním představitelem a vykonavatelem tohoto boje na území SRN skoro oficiálně demaskován, jako už výše zmíněný ideologický konstrukt public relations. Tedy praxe, kdy stávající establishment využívá autoritativního výkladu problematiky politického extremismu k ochraně vlastních mocenských pozic. Konkrétně pak k odvádění pozornosti od zásadních společenských témat, vlastních selhání, stejně jako k eliminaci politické a mocenské konkurence, včetně nesouhlasu vlastních občanů. H. G. Maassen v takové situaci pak zásadně, byť nepřímo, zpochybňuje i autoritu všech, kdo takovou politiku ideově profiluje a realizuje. Vedle většiny politiků a redakcí médií hlavního proudu jde i o některé na systém zřetelně napojené odborníky včetně akademiků. Ti si zkoumáním tzv. politického extremismu, tedy problematiky, jež je významně ideologicky podmíněná, zajišťují docela slušnou existenci. V tomto smyslu např. nově a celkem vážně někteří z nich tvrdí, že tzv. euroskepticismus, negativní postoj vůči evropské integraci, představuje konkurenční termín k pojmu extremismus.

Odkazy:

[1] Blíže FTOREK, Jozef, KOVAŘÍK, Zdeněk: Public relations a politický extremismus. Tribun EU, Brno 2013.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.