Suverenita je falešný přítel v obraně národní identity

EU je mezinárodně-národní ústavní unie, ale její tvůrci nepochopili rozdíl mezi nacionalismem a patriotismem.

Politická debata v Británii se v souvislosti s Brexitem točí kolem pojmu „suverenita“, jako by s ním mohly být spojeny nejrůznější politické názory. Nicméně „suverenita“ je „falešný přítel“, míní emeritní profesor mezinárodního práva na univerzitě v Cambridge Philipp Allot. Vypadá to, jako by “suverenita“ měla jasný a přesný význam, jenže tak to není. Jak tedy tomu slovu rozumět?

Smysl pojmu suverenita se liší podle kontextu a záměru toho, kdo ho vyslovuje a jeho použití v politické debatě je zárukou zmatku. Má dva hlavní kontexty, státní a mezinárodní. Záměr mluvčího je důležitý hlavně s ohledem na historickou zátěž pojmu.

Ve státním nebo národním kontextu se slovo stalo součástí nekončících diskuzí o tom, kde ve společnosti leží nejvyšší autorita, a tedy i největší politická moc. Suverenita byla nástrojem k prosazení ambicí vládců i revolucionářů. Pro jedny byl nejvyšším suverénem Bůh a pro druhé „lid“.

V mezinárodním kontextu se pojem spojoval se vznikem mezinárodního systému takzvaných států, existoval jako „rovná suverenita“ v Chartě OSN. V tomto případě se suverenita formovala od sporů mezi Anglií a Francií ve středověku, přes třicetiletou válku, konceptualizaci pojmu v 18. století až k dnešnímu mezinárodnímu systému.

Ovšem v obou kontextech naráží slovo suverenita na paradoxy. V liberálních demokraciích v rámci státního kontextu znamená totiž rozdělení moci to, že žádný nejvyšší suverén neexistuje. V kontextu mezinárodním – diplomacie a válčení potvrzují, že žádný stát nemohl nikdy existovat sám o sobě a že „rovná suverenita“ neexistuje, státy si nejsou rovny. Nikdy se navzájem nepřestaly vměšovat do vnitřních záležitostí, a to politicky, ekonomicky nebo i vojensky, uvádí autor dále.

Státy také souhlasí s omezením své suverenity a sdílením moci tam, kde to slouží recipročním vlastním zájmům. Mezinárodní právo a mezinárodní vládnutí jsou nyní velmi husté a všeobsáhlé, že národní vlády i pojem nezávislosti ve smyslu suverenity mizí. Stávají se zbytnými ve světě, který se globalizuje, zatímco realitou je vzájemná závislost.

Autor článku míní, že je třeba nově promyslet tradiční myšlenky konstitucionalismu. Podle něj národní ústavní systémy nyní splývají s těmi mezinárodními a nelze je už od sebe odlišit – odtud vyplynula myšlenka Evropské unie jako odpovědi na tragédie 20. století. EU je mezinárodně-národní ústavní unie ve světě, kterému už Evropa nedominuje, ale který naopak představuje pro řadu evropských států novou výzvu.

Zvládat novou situaci není lehké, je to neustálý boj a odkaz na slovo „suverenita“ může být v tomto boji zbraní. Ale mimo to může mít i nečekanou hodnotu pro připomenutí významných slabostí současné evropské integrace. Její tvůrci totiž nepochopili rozdíl mezi nacionalismem a patriotismem.

EU může by mohla být řešením agresivního nacionalismu, vymyšleného v 19. století. Nicméně vlastenectví je hluboká lidská zkušenost, která není vymyšlená. Právo a vláda nedokáží překonat lásku ke vzácnému zdroji identity, ale ta je zneužívána a manipulována ve službách nacionalismu. V EU slovo suverenita znamenalo vyjádření odporu k tomu, co někteří vidí jako hrozbu kolektivní identitě evropského občanství, které ale zatím nebylo dostatečně definováno. V Evropě převládají silnější formy identity, včetně těch spojených se členskými státy, připomíná autor.

V roce 1962 řekl ministr zahraničí USA Dean Acheson, že Británie ztratila impérium a ještě nenašla svou novou úlohu. Doporučoval jí obrátit se na Evropu. Úlohou Británie může být, že předá svou zkušenost pokrokového konstitucionalismu reformující se Evropě. Z té by se mělo stát liberálně demokratické společenství, píše autor, které má podporu svých skvělých a obdivuhodně různorodých lidí, lidí Evropy.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.