Dominance amerického dolaru trvá

Gillian Tettová píše pro Financial Times o tom, že rozvíjející se země se sice snaží, ale zatím se jim nepodařilo rozvinout své vlastní dluhopisové trhy.

Investoři špicují uši, když hovoří předseda amerického FEDu, Jay Powell. Je totiž dobře vidět, co dělá silný dolar se zeměmi jako je Turecko nebo Argentina. Jde FEDu opravdu o silnější dolar? To je klíčová otázka.

Jenže investoři by také měli dobře vnímat roli amerického dolaru v celkovém finančním systému, myslí si Tettová. A stalo se něco neočekávaného. Trumpův projev v OSN znovu ukázal, že americký prezident chce otřást světovým pořádkem. USA přejímají unilateralistický postoj. I předtím, než se Trump stal prezidentem, se již řada zemí pokusila o změnu poválečného uspořádání s dolarem v čele.

Předseda Evropské komise Juncker to ukázal v projevu, kdy se opřel do dolaru a volal po větším využívání eura. Hovořil o tom, že 80 % dovozů platí EU v dolarech, i když z USA pochází jen 2 % dovážené energie.

Čína si také přeje širší používání jüanu a někteří si už šeptají o tom, že právě jüan jednou nahradí dolar v roli hlavní rezervní měny (na toto téma vyšla už roku 2010 v Německu kniha „Světová válka měn – euro, zlato, nebo jüan – která z měn se stane nástupcem dolaru?“, u nás vydalo nakladatelství Grada v roce 2012, pozn. red.).

A další rozvíjející se země se snaží podpořit své vlastní dluhopisové trhy a odpoutat se od závislosti na dolaru.

Nic z toho ale zatím nefunguje, píše Tettová. Dominance dolaru, navzdory Trumpovým postojům, ve skutečnosti vzrostla, ne klesla.

Zpráva Evropské centrální banky říká, že co se plateb týká, pak je euro používáno skoro stejně intenzivně jako dolar. Jenže tohle je jediná oblast. Dolar zabírá 62 % globálního dluhu, 56 % mezinárodních půjček, 44 % obratu devizového trhu a 63 % devizových rezerv. Euro je někde kolem 20 % u většiny těchto kategorií.

Lokálním měnám se v posledních letech sice dařilo, ale dolarové výpůjčky se zdvojnásobily a jsou u rozvíjejících se zemí hlavní složkou dluhu, platí to dokonce i u čínských firem. A podíl jüanu na devizových rezervách sice vzrostl na 2,8 %, jenže poté, co byly v roce 2015 zavedeny kapitálové kontroly, zase spadl na dvě procenta. I ty půjčky, které Čína dává chudým africkým zemím, jsou paradoxně často v dolarech.

A důvod? Je to ironie našeho světa, píše Tettová, že právě po Velké recesi se síla amerických finančních institucí tak zvýšila. I proto je používání dolaru na vrcholu. Svoji roli hraje i síla americké ekonomiky, ale to hlavní je, že nikdo z konkurentů dolaru nemá likviditu a důvěryhodnost spojovanou zatím s americkými trhy, připomíná Tettová. Čínské reformy jsou v půli cesty, Japonsko zahleděné samo do sebe, a eurozóna má strukturální problémy.

I americká důvěryhodnost by byla otřesena, kdyby země zažila svoji vlastní dluhovou krizi. Vzhledem k Trumpově politice, myslí si Tettová, je tato střednědobá hrozba stále reálnější. Jenže i ti, kteří se tohoto obávají, když uvažují o alternativách, tak myslí na bitcoin či zlato, ne na jüan.

Možná to je ono slavné „nezasloužené privilegium“, správněji, píše Tettová, pro neamerický svět je to prokletí. Takže ať už si Trump někde řekne cokoliv, pak je to Powell, kdo má tu obrovskou sílu nad globálními trhy. Snad ji bude používat lépe než prezident, doufá Tettová.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.