Zemřel dlouholetý poslanec Vladimír Laštůvka, signatář Charty 77 a bývalý politický vězeň

Na bývalého poslance a disidenta Vladimíra Laštůvku vzpomíná jeho přítel a kolega Jan Kavan.

Minulý čtvrtek ráno 27.září 2018 mi vyrazil dech poslanec Jaroslav Foldyna, který mi zavolal smutnou zprávu, že v Děčíně právě zemřel můj dlouholetý kamarád a ex-poslanec Vláďa Laštůvka. V červnu mu bylo 75 let. Vláďa byl jeden z mých nejlepších přátel, a vzhledem k tomu, že ho znám 56 let, tak také jeden z nejstarších. Sblížily nás společné studentské aktivity v 60.letech. Tehdy skupina známá jako Pražští radikálové, pod vedením Jirky Müllera a Luboše Holečka, organizovala pražské fakulty ve snaze prosazovat alternativní program mladé generace v opozici vůči tehdejšímu vedení ČSM a KSČ. Poté, co jsme získali podporu pražských studentů, byl Jiří Müller vyloučen z ČVUT a poslán na vojnu do Kroměříže.

Seděl jsem vedle Vládi Laštůvky, když nám, mladým studentům roce 1966, vysvětloval tehdejší vedoucí tajemník krajského výboru KSČ Martin Vaculík (tehdy ještě dogmatik, o 2 roky později stoupenec reforem Pražského jara), že doba diskuse skončila a máme minutu na to, abychom se rozhodli, zda podpoříme stranu a vládu, anebo Jirku Müllera. Navzdory výhrůžkám jsme všichni podpořili Jiřího, včetně Laštůvky, i když ten se pokusil to obsáhle Vaculíkovi vysvětlit. Pochopitelně marně. Zdánlivá maličkost, ale byl to první okamžik, kdy jsme řekli tehdejší moci své jasné NE.

Vláďovi se však podařilo dostudovat FJTF (Fakulta jaderné a technické fyziky) ČVUT a v oboru pracoval do ledna 1977, kdy byl zatčen spolu s mým kamarádem z dětství Alešem Macháčkem. Oba dva totiž v předcházejících letech pomáhali distribuovat literaturu, kterou jim pravidelně z Anglie vozili mí kurýři. Ti předávali tuny knih mj. i statečné chartistce Drahuši Proboštové, která pak zajišťovala jejich dopravu až k Alešovi a Vláďovi na sever Čech.

V lednu 1977 se nejen narodila známá Charta 77, ale StB našla v jedné garáži rozmnožovací přístroj Gestetner, který jsem nechal propašovat do Čech v roce 1971, aby se na něm mohly rozmnožit letáky vyzývající občany k bojkotu prvních poinvazních voleb v listopadu 1971. Nález Gestetneru vedl k zatčení obou mých přátel – Vládi Laštůvky a Aleše Macháčka. Oba dva byli následně odsouzeni ke třem a půl letům vězení za podvracení republiky. Odvolací soud Vláďovi snížil trest o rok, Aleš si odseděl celou sazbu.

S Vláďou jsem zůstal ve spojení a pokračovali jsme ve spolupráci i po jeho návratu z výkonu trestu až do listopadu 1989, kdy jsem se já vrátil z emigrace domů. Vláďa mezitím pracoval jako topič, betonář nebo opravář lékařské elektroniky.

V roce 1990 byl Vláďa zvolen do ČNR za Občanské fórum, po jehož rozpadu přešel do Občanského hnutí. Ve volbách roku 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD Severočeský kraj a mandát obhájil znovu v roce 1998 a v roce 2002. To už jsme spolu seděli jak ve Sněmovně, tak i v jejím zahraničním výboru, jehož se Vláďa stal předsedou a já jsem byl zvolen jeho místopředsedou. Do roku 2009 jsme spolu absolvovali nespočet zahraničních cest. Jednali jsme například v Damašku z Bašírem Asadem, v Súdánu s ministrem zahraničí Ali Kartím, a s mnoha vysokými představiteli v Íránu, v Izraeli, Libyi, v USA, Rusku, Latinské Americe a v řadě dalších zemích, kde jsme především prosazovali zlepšení vzájemných obchodních vztahů. Vláďa byl vždy nesmírně pečlivě připravený, a tak jednání byla i díky němu často velmi úspěšná. Poněkud osudnou se nám stala pozdější návštěva Palestiny v roce 2009, spolu s delegací asi tuctu předních europoslanců, včetně místopředsedkyně Evropského parlamentu. Sešli jsme se totiž v Gaze s palestinskými poslanci, včetně poslanci zvolenými za Hamás, kteří se krátce předtím sešli s bývalým prezidentem USA Carterem. Vláďa měl velkou radost, že se nám podařilo i z poslanců za Hamás dostat ujištění, že by byli ochotni uznat Izrael v jeho hranicích z roku 1967. Carterovi návštěva Gazy pomohla k napsání knihy o konfliktu, ale Vláďa a já jsme po návratu domů museli rezignovat na naše posty zahraničně-politických poradců tehdejšího předsedy Sněmovny Miloše Vlčka.

Svým zahraničně-politickým rozhledem a znalostmi se Laštůvka řadil nepochybně k největším expertům v České republice. Nejdůkladněji znal situaci v Německu (pomáhal i vyjednat dohodu postoji ke vzájemné minulosti) a v Ruské federaci, kam pravidelně jezdil i přednášet na světoznámou MGIMO. Peruánská vláda mu předala vysoké vyznamenání za to, že tam zajistil vybudování obrovské elektrárny. V podobném výčtu bych mohl ještě pokračovat, ale za důležitější považuji konstatovat, že Vláďa Laštůvka byl statečný, čestný člověk, který se velmi zasloužil o dobré jméno České republiky v zahraničí.

Mně bude nesmírně chybět skvělý kamarád. Debaty s ním mne vždy nesmírně obohacovaly, a ty nelze ničím nahradit. Uvědomuji si, že v této složité době roztříštěných názorů i na levici, k níž se Vláďa vždy zcela důsledně hlásil, byl Laštůvka jediným člověkem, s nímž jsem se shodl prakticky ve všech postojích – na zahraniční krize a problémy, ale i vůči rozporům v ČSSD a na levici vůbec, nebo k předním politikům, kteří nás zklamali a jiným kontroverzním věcem. Cítím, že můj život bude Laštůvkovým odchodem značně ochuzen.

Myslím na jeho ženu Helenu i tři syny Alexandra, Petra a Tomáše.

Čest jeho památce!

Poslední rozloučení s Vladimírem Laštůvkou se koná dne 15. října 2018 v 11 hodin ve Velké obřadní síni krematoria ve Strašnicích (Praha).

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.