#EleNão! Brazilský odpor vůči Bolsonarovi

Andrea Cerqueirová píše o politické situace před rozhodujícími prezidentskými volbami v Brazílii, největší a nejvlivnější zemi Jižní Ameriky. Proč jde o hodně?

Kampaň proti ultrapravicovému Jairu Bolsonarovi (PSL), který se uchází o křeslo brazilského prezidenta, iniciovalo tamní ženské hnutí. Pod heslem EleNão – On Ne. Aktivní ženy dokázaly zmobilizovat obrovské množství lidí, kteří nedávno vyšli do ulic v různých městech Brazílie. Centrem demonstrací se stala města Rio de Janeiro, Recife, Porto Alegre, São Luís, Curitiba, São Paulo nebo Fortaleza. Předvolební průzkumy jsou totiž neúprosné – podle nedávného by Bolsonara v prvním kole, které se uskuteční v neděli 7. října, volilo minimálně 28,2 % voliček a voličů, druhou příčku zatím zaujímá levicový kandidát Fernando Haddad (PT), kterému by odevzdalo hlas nejméně 25,2 % voliček a voličů.

Na třetím místě je středolevicový kandidát Ciro Gomes s velkým odstupem 9,4 % preferencí, za ním pak sociálně demokratický Geraldo Alckmin (PSDB) se 7,3 %. Dále se o prezidentský úřad ucházejí: Cabo Daciolo (PATRIOTA), Álvaro Dias (PODEMOS), Guilherme Boulos (PSOL), Henrique Meirelles (MDB), João Amoêdo (NOVO) a dvě ženy – Vera Lúcia (PSTU) a Marina Silva (REDE). Těm průzkumy příliš velké šance nedávají. Záležet bude na tom, jak se voličky a voliči jednotlivých kandidátů zachovají v druhém kole, které se s největší pravděpodobností – čtrnáct dnů po tom prvním – uskuteční, neboť nikdo zřejmě padesátiprocentní hranici, nutnou ke zvolení, napoprvé nepřekročí.

Bolsonaro volá po „zlatých časech“ diktatury

Haddada, který se v 2. kole pravděpodobně Bolsonarovi postaví, podporuje vězněný exprezident Inácio Lula da Silva, který by měl obrovské šance uspět, ale soudem mu bylo zakázáno kandidovat. Podpora Luly Haddadovi velmi pomáhá v prvním kole, přičemž v druhém bude hodně záležet na tom, kam se připojí voliči jiných kandidátů, zda jej podpoří jen voliči levice nebo i ti, kteří volí napravo. Podle některých hlasů by měl v druhém kole jistější pozici Ciro, který stojí v levém středu a byl by přijatelnější i pro původní voliče pravice. Ale i Haddad má v druhém kole šanci, pokud se odpor proti Bolsonarovi zmobilizuje, a není důvod se obávat, že kupříkladu ženské hnutí v úsilí poleví. S jistotou lze hovořit také o tom, že kupříkladu voličky a voliči Cira mu dají před Bolsonarem jednoznačnou přednost.

A v čem je Bolsonaro, přezdívaný „militantnější Trump“, tak nebezpečný? Stýská si po „zlatých časech vojenské diktatury“, která v Brazílii vypukla v roce 1964, trvala přes dvacet let, má na kontě vězněné, mučené i mrtvé. Zastrašuje. Vyhlašuje nulovou toleranci domorodému obyvatelstvu, chce rušit či výrazně omezovat sociální programy, díky kterým se mnoha lidem začalo žít důstojněji, útočí na LGBT, na přistěhovalce, projevuje se jako machista… V Brazílii, která je zemí pestrou a nikdy se tam příliš nedařilo xenofobním hnutím, působí jako pěst na oko. Proč má tedy poměrně velkou podporu? Část vyšší střední třídy se začala obávat o svá privilegia, o to, že spoluobčané se díky levicové vládě začali dostávat ode dna a přestávali jim sloužit.  Bolsonaro nepokrytě hájí zájmy jen těch, kteří chtějí jiné potlačovat.

Lidské a kulturní bohatství považuje za „odpad“…

Na sociální síti Facebook se nad Bolsonarem zamýšlejí mnozí, třeba aktivista Leo Lupi. „Co je dnes v Brazílii nejsmutnější, je to, že kromě historické politické polarizace (lidé versus elity) existuje polarizace, která jde sociálně příčně. Rozděluje rodiny, ničí přátelství, ničí vztahy. Staví proti sobě matky a děti. manžele a ženy, hetero strýce a gay synovce, vojenské dědečky a vnučky studující vysokou školu. Rozděluje lidi, jejichž životy a zájmy jsou naprosto stejné. Obě strany mají na polarizaci svůj podíl viny, nejvíc ji ale dnes přiživuje prezidentský kandidát Jair Bolsonaro. Říká o sobě, že je kandidátem „tradice“ – což by bylo legitimní, ale co je to za tradici? Tento kandidát totiž naopak útočí na kulturní hodnoty Brazílie. V praxi hájí jen některé tradice a jen některé skupiny. Lidské a kulturní bohatství (domorodé národnosti, říční obyvatele, caiçaras atd.) považuje za „odpad“, jsou pro něj občany druhé kategorie,“ píše.

„Neexistuje žádný precedens takového pohrdání. Dokonce i někdejší konzervativní prezident Jânio da Silva Quadros hrál důležitou roli při uznání etnické a rasové plurality či při jmenování černých velvyslanců. Dokonce i někdejší prezident Brazílie Getúlio Dornelles Vargas podporoval ochranu obrovských domorodých oblastí. Předsudky Bolsonara nelze ničím ospravedlnit. Ve snaze ukázat se jako silný a bojovný je schopen porušit tabu – útočí na slabé, útočí na menšiny. Mučí ty, kteří jsou již týráni životem. Zemi chce bránit jen pro mocné, silné, pro ty, kteří mají, a pro ty, kteří mohou. Brazílie se však skládá většinou ze zranitelných lidí, kteří již v životě utrpěli nějaké ponížení. V hloubi svého srdce doufám, že se Brazílie probudí z tohoto násilí páchaného proti sobě samé,“ dodává Lupi. Sedmého října i o dva týdny později půjde v Brazílii o hodně!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.