Jak se vyhnout příští finanční krizi?

Důsledky Velké recese jsou nejenom stále patrné, jsou především trvalé. Jak se vyhnout té příští finanční krizi?

Martin Wolf, hlavní komentátor Financial Times, píše, že poslední údaje MMF ukazují na trvalé škody, které napáchala Velká recese

Velká recese, píše Wolf, se stala historickým mezníkem. Období před ní bylo charakterizováno globalizací, důvěrou v trhy a v demokracii. Dneska je to naopak.

Ekonomické dopady jsou spíš začátek než konec, říká Wolf. Poslední analýza MMF ukazuje, že dopady jsou jednak dlouhodobé, jednak se rozšiřují i na země, které nebyly v první vlně postiženy bankovní krizí.

Nabízí se srovnání pokrizového vývoje s tím, jak by asi vypadal, kdyby předkrizový trend pokračoval. Některé trendy byly neudržitelné, MMF proto odstraňuje vliv úvěrového boomu. Uvádí, že v roce 2009 zaznamenalo pokles výstupu 91 ekonomik, které v paritě kupní síly představují dvě třetiny světového výstupu. To je největší poválečný propad. Krátkodobé propady se navíc změnily v dlouhodobé, u postižených zemí například vzrostla nerovnost.

MMF rozděluje pro další výzkum země do dvou kategorií. Nejprve ty, které zasáhla bankovní krize. Je to 24 zemí, 18 z nich je vyspělých a bohatých. 85 % z nich je ekonomicky stále pod předkrizovým trendem, kumulované ztráty za období deseti let dosahují 20-40 %.

Jenže výstup je pod trendem i u 60 % zemí, kterým se bankovní krize vyhnula.

Je tedy patrné, zdůrazňuje Wolf, že ztráty mají trvalou povahu. Globální poptávka byla zasažena tvrdě, s dlouhodobým dopadem. Protože rozvíjející se ekonomiky krizi odskákaly také, Martin Wolf se domnívá, že to byla nejen západní finanční krize, ale i globální ekonomická krize. Pád pomohl hodně zmírnit čínský stimulační balíček.

Jedním z důvodů dlouhodobého propadu jsou samozřejmě investice. Jejich průměrná výše byla ještě v roce 2017 pod dlouhodobým trendem.

Nejvíce utrpěly země, které prošly bankovní krizí, pak ty, které měly velké nerovnováhy patrné v běžném účtu a nakonec i země s velkou závislostí na globálním finančním systému. Zlé dopady měla kombinace nedostatku fiskálního prostoru a nemožnosti ovlivnit kurz. Tento poslední bod, uvádí Wolf, přestože nepůsobil samostatně, vysvětluje nízkou ekonomickou výkonnost eurozóny.

Výsledek analýzy MMF, tedy že dopady krátkodobých propadů jsou dlouhodobé, vyvrací argumenty proti dlouhodobé a systematické politice státu, píše Wolf. Silnější fiskální politika by omezila nutnost dlouhého působení netradiční monetární politiky.

Je otázka, zda bylo možno zachránit banky, aniž by se zachraňovali i bankéři, píše Wolf. Argumenty MMF jdou proti přístupu „nechme je padnout“.

Wolf shrnuje aktuální World Economic Outlook od MMF takto:

První úkol je, jak provést normalizaci monetární politiky ve světě s tak velkým dluhem. Už se ukazuje, co dělají úrokové sazby v USA s rozvíjejícími se trhy. Wolf přiznává, že je možné očekávat další turbulence.

Druhý úkol je, jak reagovat na další recesi, když je politický prostor tak omezený.

A poslední úkol, jak se vypořádat s politickými následky Velké recese. Pokles relativní moci Západu je vidět, stejně jako pokles jeho důvěryhodnosti.

Poučení není překvapivé – velké finanční krize páchají obrovské škody. Je jasné, že nemůžeme naslouchat steskům bankéřů a finanční sektor se musí regulovat, zejména v oblasti požadavků na rezervy.

Oživení by bylo bývalo rychlejší, kdyby se zapojila fiskální politika, a to zejména v eurozóně. I když i tak by byly náklady obrovské.

Nikdy víc, to musí být heslo pro budoucnost, zakončuje Wolf.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.