Národní populismus je novým zachráncem neoliberalismu

Přesně po 10 letech od globální krize se model národního populismu stává spasitelem neoliberalismu. A to celosvětově.

Rodí se nový globální model – národní populismus, který je směsí falešné sociální politiky, zhoršujícího se nacionalismu a kompenzačního přístupu ve prospěch byznysu, píše pro Al Jazeeru spisovatel a aktivista Lorenzo Marsili.

Marsili na začátku článku uvádí, že italský fašismus 20. let původně stavěl na podpoře ekonomických elit jako nástroji obrany proti narůstajícím požadavkům práce. Národní socialismus, který vznikal v Itálii a byl zdokonalen v Německu, se spoléhal na sociální ústupky v kombinaci se železnou rukou ochrany soukromého majetku a zájmů průmyslu. Byl to návod pro diktátory po celém světě.

Jak autor dále připomíná, v Brazílii došlo v roce 2016 k měkkému puči, který dostal k vládě prezidenta Michela Temera a jeho neoliberální tým. Brzy na to se symbol brazilského socialismu, prezident Lula de Silva, ocitl ve vězení na základě velmi pochybných obvinění.

Po dvou letech je tu Jair Bolsonaro, národní populista, který kombinuje lidovou podporu s podporou bílého ekonomického establishmentu. Slibuje směs sociálně konzervativní a extrémně hospodářsky liberální politiky.

Itálie dokazuje, že v případě Brazílie se nejedná o nějakou latinskoamerickou specialitu. V Itálii je u vlády krajně pravicová Liga a populistické hnutí Pěti hvězd, a tato koalice je perfektním návodem pro globální model dneška – národní populismus.

Tento model má celkem tři hlavní rysy, píše Marsili dále. Prvním rysem je sociální ochrana, což se projevilo hned na prvních krocích italské vlády: setkání s reprezentanty nejvíce vykořisťované společenské skupiny – dodavateli v gig ekonomice (např. Uber, Airbnb). Dále se jednalo o změny v zákoníku práce (hlásající konec prekarity) a také zákon o minimální mzdě. Přesto se ale podle autora nic podstatného nezměnilo, jednalo se o povrchní úpravy – ale jde o symboly, které po třiceti letech neoliberální hegemonie mají velký význam.

Druhým rysem je nacionalismus. Je jasné, že voliči prohlédnou falešný socialismus, takže do hry se nasadí hledání obětních beránků. Vláda už prý po celé zemi zahájila „hon na čarodějnice“ s rasistickým podtextem a neustálým viněním migrantů z problémů země, hodnotí kroky italské vlády autor. Pokud to nepostačí, jako další viník je tu Evropská unie.

A tím třetím rysem, míní autor, je neoliberalismus. Hned první zákon nové vlády zavedl velice regresivní rovnou daň, ze které mají nejvíce bohatí, a navíc daňovou beztrestnost pro daňové podvodníky. Podle odborníků bude zákon znamenat nárůst, nikoliv snížení nerovností.

Národní populismus spojuje prvky falešné sociální ochrany, nacionalismu a kompenzačního přístupu ve prospěch podnikatelů. Model volá po nové dohodě, ve které jsou sociální gesta doprovázena regresivními daněmi, zatímco nacionalismus přenáší sociální hněv od nespravedlivého hospodářského systému na cizince.

Jedná se o novou formu starého „chléb a hry“ – potěšíte lid skývou chleba a nacionalistickým cirkusem, zatímco ekonomické elity budou dál akumulovat bohatství. Je to model, který dnes funguje od Washingtonu po Nové Dillí, od Manily po Brasilii. Snaha udržet neudržitelný status quo s politiky jako je Hillary Clintonová, Angela Merkelová nebo Emmanuel Macron povede k zhoršující se zpětné reakci a k bouřlivému nárůstu socialistických požadavků.

Národní populismus nabízí „kouzelný proutek“, který udrží revoltující masy spokojené, společnost pacifikovanou a akumulaci kapitálu nenarušenou. Přesně 10 let od začátku globální ekonomické krize je tu nacionalismus, aby spasil neoliberalismus.


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.